foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Letoun Heinkel He 162
Letoun Heinkel He 162 měl zvrátit průběh druhé světové války, která se již nějakou dobu pro Německo nevyvíjela dobře. Stroj měly dokonce pilotovat i děti z Hitlerjugendu.
V posledních letech druhé světové války bylo jasné, že ji Německo nemá šanci vyhrát. Přesto se snažil Adolf Hitler přijít s novými koncepty zbraní, které mohly ,,zázračně" obrátit průběh války ve prospěch Německa. Jedním z těchto pokusů kromě nasazení proudového stíhacího letounu Messerschmitt Me 262 byl i Heinkel He 162 Spatz (Vrabec). Hitlerova představa byla vlastně prostá, Německo vyrobí v roce 1944 jednoduchý stíhací letoun ze dřeva, protože začaly docházet materiály a suroviny pro výrobu letadel, který bude spalovat nikoliv nedostatkový benzín, ale kerosen (letecký petrolej). Letoun měl být hlavně levný, který by nespotřebovával nedostatkové a drahé suroviny. Jeho rychlost dle požadavků měla být kolem 750 km/h, hmotnost zhruba 2 tuny, výzbroj měl tvořit jeden či dva kanony ráže 30 mm.
Vojenské využití Hitlerjugend v letounu Heinkel He 162
V jednoduchém konceptu šli ještě ministr zbrojního průmyslu Albert Speer s Hermannem Göringem ještě dál, s letounem měly umět létat i děti z Hitlerjugend. Ty měly absolvovat pouze základní výcvik, to znamená obsluhovat samotný letoun a samozřejmě zacházet se zbraněmi. Děti z Hitlerjugendu se tak měly obětovat pro dobro ,,nesmrtelné" Třetí říše. Z několika návrhů vyšel vítězně ten od Heinkelu, a tak bylo přikročeno v říjnu 1944, tedy již na sklonku války, k jeho výrobě. Na druhé straně však bylo jasné, že nový letoun nesplňoval potřebné parametry, aby proti nepříteli uspěl, protože vydržel ve ve vzduchu jen 30 minut. S tím si němečtí konstruktéři ovšem již zřejmě nelámali hlavu vzhledem k vývoji války, která spěla k nezadržitelné porážce Německa.
Nasazení mladých chlapců z Hitlerjugendu jako pilotů proudových letounů Heinkel He 162 nebylo pouze zoufalým krokem Třetí říše, ale také důsledkem intenzivního politického a vojenského tlaku. Adolf Hitler a jeho generálové viděli v mladých, indoktrinovaných členech Hitlerjugendu potenciál, který mohl být rychle využit, aby zaplnil mezery ve stále slábnoucím Luftwaffe. Tito chlapci byli považováni za "čisté" produkty nacistické ideologie, což vedlo k přesvědčení, že jejich fanatismus může vykompenzovat nedostatek zkušeností a výcviku. Navzdory tomu, že mnoho vojenských velitelů vědělo, že nasazení tak mladých a nezkušených pilotů bude mít tragické následky, nacistické vedení tlačilo na co nejrychlejší výcvik a nasazení těchto "zázračných dětí".
Nasazení letounu Heinkel He 162 ve Druhé světové válce
První let netradičně vyhlížejícího proudového letounu se uskutečnil v prosinci 1944, kdy však došlo k technické závadě, jež se podařila posléze vyřešit. V únoru 1945 začala s výcvikem na novém stroji stíhací eskadra Jagdgeschwader 1 na letecké základně v německém městě Parchim. V dubnu došlo konečně k operačnímu nasazení He 162, které však bylo spíše sporadické, protože druhá světová válka byla téměř u konce. Stroj si tak nepřipsal žádný významnější úspěch. Celkem bylo vyrobeno 230 kusů tohoto stíhacího stroje. Ten po skončení války létal v USA, Velké Británii či SSSR. Jeho nasazení do boje, v němž se příliš ,,neohřál", však nemohlo nic změnit na definitivní porážce Německa.
Vliv leotunu Heinkel He 162 na poválečný letecký průmysl
Po skončení války se letoun Heinkel He 162 stal předmětem intenzivního zájmu spojenců, kteří se snažili získat co nejvíce informací o jeho konstrukci a technologii. V tomto ohledu nebyl letoun unikát, jelikož spojenci se snažily získat informace o téměř všech technologií ze třetí říše, jednou z nejznámější ukázkou tohoto jsou slavné rakety V-2 nebo například operace Paperclip. Spojené státy, Velká Británie a Sovětský svaz analyzovaly nejen konstrukční prvky, ale také výrobní metody, které umožnily Třetí říši produkovat tento letoun rychle a levně. Některé z těchto poznatků byly následně implementovány v poválečném vývoji proudových letounů, což přispělo k rychlému pokroku v letecké technice v průběhu studené války. He 162 tak, i přes svou krátkou a neúspěšnou kariéru, zanechal stopu v historii letectví.
Zdroj: airandspace.si.edu, www.rafmuseum.org.uk, www.uasvision.com
Tagy