Dieppe jako zkouška odvahy pro 610. Squadronu. Luftwaffe bojovala jako o život

Dieppe jako zkouška odvahy pro 610. Squadronu. Luftwaffe bojovala jako o život
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Focke-Wulf Fw 190
11 / 10 / 2022, 10:00

Letecký boj nad Dieppe 19. srpna 1942 byl pro celé RAF těžkou zkouškou a ani pro 610. Squadronu to nebyla zrovna procházka růžovou zahradou.

Jednotka poprvé vzlétla z letiště West Malling v 07.40 pod velením slavného leteckého esa S/Ldr Jamese Edgara „Johnnie“ Johnsona (EP254/DW-B) jako součást Wingu 12. skupiny (Group). Společně s nimi letěla 411. a 485. Squadrona. Rozkaz byl poskytovat krytí nad Dieppe ve výšce 10 000 stop. „Když jsem byl v 7000 stopách a asi 3 míle od pobřeží, spatřil jsem 30-40 Me 109 a Fw 190 2000-3000 stop nad squadronou a manévrující do pozice k útoku“. Johnson se snažil stoupat s jednotkou co nejrychleji a když nepřítel útok zahájil, oddělil se proti nim. Vystoupal za Fw 190 a pálil na vzdálenost od 200 do 150 yardů. Nepřítel otočil doleva, což využil k opětovnému útoku s předsazením ze všech zbraní. Ten začal kouřit a spustil kola. F/Lt Denis Crowley-Milling (EP361/DW-X), P/O Junius Lyman Edward Hoken a někteří další jej viděli dopadnout do moře. Boj proběhl v 11 000 stopách.

Následně byli třikrát nebo čtyřikrát napadeni a museli ostře uhýbat, přičemž Kanaďan Hoken to na Spitfiru Mk.VB EP238/DW-D pořádně schytal a vrátil se s těžkými škodami (FB/Cat.B). Johnson poté stíhal letoun, který chybně označil za Me 109F. Z kanónů i kulometů pálil zezadu na 250-200 yardů. Začaly z něj odlétat kusy plechu a viděl i kouř. Přiblížil se, nepřátelské letadlo provedlo půlobrat a zamířilo neřízeně k vodě. P/O P. B. Wright (EP398/DW-E) pak viděl, jak do ní narazil. Nárok byl vznesen jako společné zničení s červeným 2 a 3, F/Sgt S. C. Creagh a P/O L. A. Smith (EP349/DW-R).

Problém byl ovšem v tom, že k ničemu takovému nikdy nedošlo, protože Luftwaffe neztratila tímto způsobem ani jeden z výškových Bf 109G-1. Dva od 11./JG 2 se však rozbily při přistání. Johnson poté uviděl letoun vlastní jednotky, jak z něj uniká glykol a míří východně od Dieppe k nouzovému přistání. Bohužel, F/Lt Peter Desmond Pool (EP611) a Sgt J. G. Leech (EP342/DW-S) padli. Koho však opravdu mohl vidět, byl Creagh na Spitfiru Mk.VB EP198/DW-H. Červený 2 spatřil po útoku svého vedoucího, kouřící Me 109F a vypálil po něm ze 300 yardů. Útočil zprava zezadu třemi dávkami a viděl zásahy. Po něm se trefoval i červený 3, což vedlo k tomu, že se nakonec zařadil až za něj.

„Pak jsem byl napaden zespodu a zezadu, dostal zásahy do motoru a trupu za kokpitem. Přibližně ve 4000 stopách, když jsem prováděl stoupavou zatáčku doleva, jsem za sebou a v motoru uslyšel několik explozí, načež se kokpit zaplnil tekutým glykolem a kouřem. Na nějakou dobu jsem byl oslepen, a když se vyjasnilo, zjistil jsem, že klesám přibližně 280 mil v hodině.“ Očistil čelní sklo, vybral střemhlavý let a zjistil, že z pravých výfuků uniká glykol.

Pokusil se kontaktovat červeného 1 a když mířil směrem k Dieppe v rychlosti 200 mil za hodinu s teplotou glykolu 130o, vykopl boční dvířka, vytáhl konektor radiotelefonu s koženou helmou, odepnul popruhy, obrátil letadlo na stranu a jednoduše vypadl. Potáhl a padák se v pořádku otevřel. Když se blížil k hladině, pokusil se nafouknout pomocí CO2 plovací vestu, ale nefungovalo to. Pak se jen soustředil na to, aby včas uvolnil padák, než dopadne do moře. Jakmile v něm byl, vestu nafoukl. K ní byl překvapivě stále připojen nafukovací člun, ale jelikož se k němu 6 námořních mil severovýchodně od Dieppe blížil MGB 317, ani jej nenaplnil vzduchem.

Jeho letadlo dopadlo tři míle od této pozice. Na člunu byl mezi 09.00 a 20.30, přičemž sledoval dva bombardovací útoky Dornierů 217, oba zmařené Spitfiry. Společně s ním tam posedávali i další dva sestřelení piloti, 2/Lt. J. Greiner z norské 331. Squadrony a patrně i P/O A. E. Snell od 43. Mezitím Johnson pokračoval ve svých úspěších, když hlásil poškození Fw 190. Otočil se směrem do vnitrozemí, vystoupal do 20 000 stop ohlásil velkou nepřátelskou formaci. Ve stejné výšce uviděl i Fw 190, kterému se dostal do boku a pálil s předsazením ze čtyř kulometů, přičemž viděl zásahy v prostoru kokpitu, odletovat kousky a unikat glykol. Odpoutal se a přenechal jej Smithovi. S velkými obtížemi unikl pronásledujícímu Fw 190, přičemž musel přetížit motor. Následně společně nahlásili poškození. F/Lt Denis Crowley-Milling (EP361/DW-X) nárokoval chybně zničení Me 109F do moře, navíc podpořené dvěma svědectvími.                

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

 

Tagy článku