Díky seismické aktivitě vydává moře u Iwodžimy svědectví o válce v Pacifiku

Díky seismické aktivitě vydává moře u Iwodžimy svědectví o válce v Pacifiku
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Vyloďování zásob na Iwodžimě
26 / 10 / 2021, 16:00

Tzv. Ohnivý kruh v Tichém oceánu či Tichomořský lem je jednou ze seismicky nejnestabilnějších oblastí na světě. Na 40 tisících kilometrech tu najdeme na 450 sopek a odehrávají se zde tři čtvrtiny zemětřesení. Jde o místo, kde vzniká množství nových ostrovů - některé dočasné, jiné trvalé - které se vynořují z vln a stále rostou. Jedním z nich byla kdysi Iwodžima, sopečný ostrov jižně od Japonska, který proslavila krvavá bitva mezi americkými a japonskými jednotkami v roce 1945. Nedávná seismická aktivita v blízkosti ostrova, kterému Japonci říkají Ió Tó, vyzdvihla ze dna oceánu několik vraků lodí a zanechala je rozeseté po stále rostoucí černé pláži.

Tyto lodě přitom nejsou přímými oběťmi bitvy a nebyly zničeny v boji s nepřítelem, ale americké námořnictvo je v roce 1945 po dobytí ostrova záměrně potopilo, aby vytvořilo umělý vlnolam chránící zamýšlený provizorní přístav. Díky němu by mohly být na ostrov dopravovány potřebné zásoby. Iwodžima se stala významnou leteckou základnu, která umožnila efektivní stíhací doprovod strategických bombardérů při náletech na japonské mateřské ostrovy. To byl hlavní smysl americké invaze – draze zaplacené.

Několik z nově na pevninu vržených lodí jsou betonové bárky, lodě postavené pro podporu námořních operací, nikoli pro přímou bojovou činnost. Čtyři další jsou nákladní lodě, z nichž nejméně jedna je japonská. Ostrov ročně stoupá o 25 až 75 centimetrů, a původní pláž, kde se v roce 1945 vylodily americké jednotky, je nyní již více než 15 metrů nad hladinou moře. Spolu s tím vystupují na povrch i dosud skryté pozůstatky válečného střetnutí.

video: youtube

Využití betonových bárek pro vytvoření vlnolamu potvrzuje štábní seržant Gibson ve své knize Search of Angels, a píše, že 17. března 1945 se „Mořské včely“ (Námořní konstrukční prapory, ženisté) chystaly "potopit několik starých betonových lodí, aby vytvořily vlnolam a umožnily operace DUKW". DUKW byl oblíbený typ lehkého obojživelného vozidla používaného pro námořní výsadky. V rozbouřených vodách oceánu měly problémy a vlnolam by jim vyloďování vojáků i materiálu značně usnadnil.

Díky výzkumu nadšence do námořní historie Erlenda Bonderuda známe totožnost čtyř nebetonových lodí, které tvořily severní a jižní konec malého umělého přístavu. Jsou to lodě Tojotu Maru, Čtvertyj Krabalov, Kališ a Giljak. Tojotu Maru byla lodí japonského císařského námořnictva, která padla do rukou Američanů. Šlo o nákladní plavidlo třídy Ansjú Maru o výtlaku 2562-2984 tun.

Tojotu Maru v rozpoznávacím dokumentu Office of Naval Intelligence/maritime.org

Ostatní tři lodě byly dříve zapůjčeny Sovětskému svazu a sloužily různým účelům, než je americké námořnictvo převzalo zpět a využilo v projektu vlnolamu na Iwodžimě. Zbytek jsou betonové bárky různých typů. Všechny lodě byly nakonec potopeny na plánovaných místech, což je ostatně vidět dodnes, ale v krátké době se přes ně přehnal tajfun a stavbu přístavu narušil tak zásadním způsobem, že byl projekt v tomto místě zrušen.

Vzhledem k tomu, že ostrov Iwodžima navštěvují civilisté jen zřídka, zůstaly lodě po desetiletí nedotčeny, a je nepravděpodobné, že by byly někdy v budoucnu rozřezány na šrot. Zůstanou tak jako další z němých připomínek jednoho z nejkrvavějších dramat závěrečné fáze druhé světové války. 

Zdroj: The Drive

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace