Autor fotografie: Leher / Wikimedia commons / CC-BY|Popisek: Civilisté procházejí ulicemi těsně před masakrem ve varšavské čtvrti Wola
Varšavské povstání se zapsalo nesmazatelně do dějin protinacistické rezistence. Němečtí okupanti v čele s Oskarem Dirlewangerem a Erichem von dem Bach-Zelewski se však ve čtvrti Wola dopustili během masového vystoupení Poláků jednoho z největších válečných masakrů vůbec.
Nacisté se během druhé světové války dopustili bezpočtu krvavých zločinů na civilní populaci okupovaných zemí. Jedním z nich, které se smutně zapsaly do historie, byl také masakr ve varšavské čtvrti Wola v srpnu 1944. V té době vystoupila otevřeně vůči německým okupantům Zemská armáda, největší odbojová polská organizace. Jejím úkolem bylo ve vhodný okamžik vyvolat celopolské národní povstání proti nacistickým utlačovatelům. Zemská armáda (polsky Armia Krajowa) disponovala v roce 1944 téměř 200 000 příslušníky, z toho 20 000 tvořili partyzáni skrývající se v polské přírodě. Události ve městě se uskutečnily více než rok po hrdinném povstání varšavských Židů ve varšavském ghettu, které bylo také krvavě potlačeno.
Varšavské povstání ve Wola mělo osvobodit hlavní město
Varšavské povstání, jehož se účastnilo 50 000 odbojářů, mělo za cíl osvobodit Varšavu ještě před příchodem Rudé armády a dosadit legitimní státní správu, která by na druhé straně znemožnila ustavení polské vlády v Moskvě. Ta by totiž byla mocenskou protiváhou polského exilového zřízení v Londýně. Nicméně to se nakonec nepodařilo, protože Stalin zavelel k ustavení komunistické vlády v polském městě Lublin, které bylo osvobozeno. Povstání tak mělo dvojjediný účel: mělo zřetelný protinacistický a protisovětský osten.
.jpg "Picryl / Miasto Nieujarzmione, Warszawa: Iskry, 1957.")
V den vypuknutí Varšavského povstání 1. srpna 1944, se na poradě sešel Adof Hitler, Heinrich Himmler, generál Heinz Guderian a další a bylo rozhodnuto, že Varšava má být srovnána se zemí a její obyvatelé hromadně povražděni. K potlačení povstání byl určen bezohledný nacista a vysoký důstojník Waffen-SS a Erich von dem Bach-Zelewski. Ten měl jasno, Varšava bude srovnána se zemí, nebudou se brát žádní zajatci a každého civilistu je třeba sprovodit ze světa. Totální likvidace polského povstání se proto nyní stalo pro nacistické okupanty prioritou.
Nevídané hrůzy Varšavského povstání a masakru ve Wola
Varšava tak byla během 63 dnů, kdy povstání trvalo, dějištěm nevídaných hrůz. Ty se odrazily zejména na masakru ve čtvrti Wola v západní části Varšavy. Ten nacisté provedli mezi 5. a 12. srpnem 1944 a od masového vraždění mužů, žen, starců i těhotných si okupanti slibovali zejména zlomení bojové morálky povstalců. Německé jednotky proto nasadily nechvalně známé SS-Sturmbrigade Dirlewanger a brigády, v jejímž čele stál Bronislaw Kaminski. SS-Sturmbrigade Dirlewanger tvořily zejména sadistické, deklasované a kriminální živly, které neznaly slitování. Němci použili k umrcení civilistů kulomety, granáty či plamenomety. Rozkaz přímo od Hitlera zněl jasně: zabít všechno, co se hýbe. Často docházelo k tomu, že němečtí vojáci nahnali obyvatelé domů na ulici a tam je hromadně zabíjeli, když ženy ještě předtím znásilnili.
Civilní infrastruktura ve čtvrti Wola se ocitla v plamenech, a ti zbylí obyvatelé, kteří jako zázrakem vyvázli živí, byli později buď popraveni, nebo skončili na nucených pracích. Výsledkem řádění německé soldatesky ve čtvrti Wola nemohlo být nic jiného než krvavá lázeň, po níž bylo krutě zabito 40 000 až 50 000 polských civilistů včetně malých dětí. Pokud hovoříme o celkových ztrátách, asi 15 000 polských odbojářů zaplatilo za povstání životem, stejně tak 150 000 až 200 000 civilistů. Varšava skončila v ruinách. I když bylo Varšavské povstání poraženo, podalo důkaz o tom, že se Poláci zařadili po bok nejstatečnějších evropských národů.
Osudy „kata" Varšavského povstání a masakru ve Wola
Zajímavý byl osud sadistického pedofila Oskara Dirlewangera, který se aktivně podílel na masakrech ve Wole, jlikož byl velitelem jednotky SS-Sturmbrigade Dirlewanger. Tento německý důstojník Waffen SS byl zatčen ve Francouzské okupační zóně 1. června 1945 u města Altshausen v Horním Švábsku. Okolnosti jeho smrti zůstávají dodnes nevyjasněné. Podle některých zdrojů měl zemřít 7. června v zajateckém táboře v Altshausenu, nicméně jiné zdroje uvádějí, že jej v táboře měli ubít k smrti polští vojáci, kteří se mu chtěli pomstít za jeho nepopsatelnou brutalitu při potlačování Varšavského povstání. Von dem Bach-Zelewski těsně unikl vydání do Sovětského svazu, kde by jej čekala jistá smrt. Roku 1949 ho denacifikační soud odsoudil k deseti letům v pracovním táboře, nicméně rozsudek nebyl vykonán. V procesu v letech 1961-1962 byl nacista odsouzen za vraždu tří komunistů. Zemřel v roce 1972.
Zdroj: Warhistoryonline.com
Autor: Petr Duchoslav