Autor fotografie: Public domain|Popisek: Voják Rudé armády u elektrárny Dněpr
Když Německo v roce 1941 napadlo SSSR, ustupující jednotky sovětské Rudé armády vyhodily pýchu Sovětského svazu, vodní elektrárnu Dněpr 18. srpna 1941 v osm hodin večer do povětří. Zahynuly desetitisíce občanů SSSR.
Stavba vodní elektrárny Dněpr, nazývaná také přehrada Dněprostroi, byla zahájena na počátku 20. let 20. století a připomíná jeden z vrcholných úspěchů industrializace sovětské éry. Leninův slogan „Komunismus je sovětská moc plus elektrifikace celé země“ byl hnací silou počátečního pětiletého plánu, jehož cílem bylo přivést elektřinu do všech částí zaostalé země.
Gigantická elektrárna byla postavena uprostřed ničeho. Přehradu navrhla skupina inženýrů vedená profesorem Ivanem Alexandrovem, který se později stal vedoucím Gosplanu, agentury odpovědné za veškeré centrální ekonomické plánování v Sovětském svazu.
Stavba přehrady začala v roce 1927 a závod začal vyrábět elektřinu koncem roku 1932. Společnost General Electric vyrobila prvních pět generátorů energie a elektrárna dodávala energii pro klíčová odvětví, jako byla výrobu hliníku, tolik potřebného pro sovětské letectví. Plný výkon elektrárny byl 650 MW a byl dosažen v roce 1939.
V době výstavby byla přehrada Dněprostroi největší elektrárnou v celé Evropě, a sovětští lidé byli na svou největší přehradu právem hrdi. Když Německo v roce 1941 napadlo SSSR, ustupující jednotky sovětské Rudé armády tuto pýchu SSSR 18. srpna 1941 v osm hodin večer vyhodily do povětří. Výbuch a protržení přehrady zabil tisíce nevinných civilistů pod přehradou, skupinu důstojníků Rudé armády, kteří překračovali řeku Dněpr po přehradním tělese, a také sovětské vojáky nacházející se v záplavové oblasti
Vzhledem k tomu, že lidský život v SSSR vlastně nikdy nic neznamenal a obzvlášť ne v době války s nacisty, je celkový počet obětí odhadován od 20 000 až po 100 000 podle Rádia Svobodná Evropa. Dokonce i některé ruské zdroje uvádějí až 20 000 mrtvých vojáků Rudé armády, civilisty ale nepočítají.
Po výbuchu se do krajiny rozlila 30 metrů vysoká vlna, která zlikvidovala prakticky celé dolní Záporoží s obrovskými zásobami vojenského materiálu a jídla. Byly zničeny desítky plavidel na Dněpru a na břeh byla vyhozena i vojenská loď Voločajevka, která poté byla využita jako obranná struktura na souši.
Záznamy o rozkazech zlikvidovat přehradu za každou cenu jsou v dokumentech 157. pluku NKVD. Protože NKVD ale zpanikařila, byla přehrada vyhozena do povětří předčasně a na dolním toku Dněpru zůstaly odříznuté jednotky 2. jízdního sboru 18. a 9. armády.
Očitý svědek výbuchu Olexej Dotčenko posléze popisoval, že Dněpr toho dne zrudnul krví. „Lidé křičeli o pomoc, krávy bučely a prasata křičela, lidé šplhali na stromy.“
Americký novinář H.R. Knickerbocker v roce 1941 řekl: „Rusové nyní zničením velké přehrady v Dněpropetrovsku dokázali, že skutečně chtějí spálit před Hitlerem zem, i kdyby to znamenalo zničení jejich nejcennějších majetků… Dněprostroi byl předmět téměř uctívání sovětského lidu. Jeho zničení ukazuje vůli vzdorovat, která předčí vše, co jsme si představovali. Vím, co ta přehrada znamenala pro bolševiky ... Byla to největší, nejpozoruhodnější a nejoblíbenější ze všech nesmírných projektů prvního pětiletého plánu ... Přehrada Dněpr, když byla postavena, byla největší na Zemi, a získala místo ve fantaziích a srdcích sovětského lidu, což jen těžko těžko chápeme... Stalinův rozkaz zničit přehradu znamenal pro Rusy emocionálně více, než by pro nás znamenalo, kdyby Roosevelt nařídil zničení Panamského průplavu.“
Němci dodatečně vyhodili do povětří to, co z přehrady zbylo v roce 1943, a na konci války z chlouby SSSR už téměř nic nezbylo. Rekonstrukce proběhla v letech 1944 až 1949. Americká společnost General Electric se podílela na výstavbě a dodala nové gigantické generátory. Produkce elektřiny byla obnovena roku 1950.
Zdroj: Radio Free Europe, The Vintage News