Do zákulisí Atlantického valu

Do zákulisí Atlantického valu
Autor: Petr Blahuš|Popisek: V muzeu vysoko v dunách nad la manche se nachází množství originálních a cenných zbraní
18 / 09 / 2018, 08:00

Muzeum Atlantického valu „Atlantic Wall Open Air Museum“ na pobřeží Flander nabízí unikátní možnost nahlédnout do života i výzbroje německých pevností „nepřekonatelného valu“, kterým chtěl Rakušan Adolf Hitler srazit zpět do moře invazi Spojenců. Bonusem je pak jeho impozantní poloha na písečných dunách nad pobřežím La Manche.

Pevnostní komplex se rozkládá na pozemcích prince Karla, což ho po 2. světové válce uchránilo před zničením. „Díky tomu se zde zachovala jedna z nejlépe dochovaných částí linie, která se měla táhnout od hranic Španělska do severního Norska,“ říká tajemník Československé obce legionářské Milan Mojžíš. Němci v opevňování úseku Ostende pokračovali ještě po vylodění Spojenců v Normandii, např. postavení flaku narychlo vybetonovali ještě 10. června. Práce byly zastaveny až po 8. srpnu 1944, kdy Němci pochopili, že další vylodění už nebude a část zbraní odtud začali odvážet na frontu.

Také podle vojenského experta Petra Úpického se jedná o skvělou ukázku Atlantického valu. „Mnoho staveb ve zdejším vojenském skanzenu je díky pečlivé rekonstrukci v původním stavu a na původním místě. Věrnou představu každodenního života zdejší vojenské posádky umožňují nejen četné figuríny, umístěnými v podzemí pevností a spousty vystavovaných zbraní, ale třeba i zvuky hlášení velitelů baterií z reproduktorů. To vše umožňuje získat věrný pocit atmosféry Spielbergova filmu Zachraňte vojína Ryana nebo staršího snímku Nejdelší den. Člověk jako by se tady přenesl v čase do okamžiku invaze,“ říká Úpický.

psali jsme: Záchranná operace Violet- historicky poslední výsadková operace 2. světové války v Evropě zachránila i Čechoslováky

Na prohlídku open air muzea Atlantik wall je třeba si vyhradit nejméně 2,5 hodiny, nadšenci se tady ale klidně zaseknou i na půl dne. Existují zde dvě prohlídkové trasy, jejichž délka je skoro tři kilometry. Zachováno je zde 60 objektů- nejen pevností, ale i dalších staveb, vše propojené zrekonstruovanými zpevněnými zákopy. Ty jsou často kvůli ochraně před ostřelováním z moře vedeny v galeriích pod zemí.

Centrem opevněného prostoru za 2. světové války se stala baterie Saltwedel Neu, pojmenovaná po německém ponorkovém veliteli potopeném v roce 1917.  Začala se stavět v létě 1941, když bylo rozhodnuto o zrušení plánů na invazi do Británie. V roce 1942 byla zahrnuta do linie Atlantického valu. Posádku tvořil 204. prapor námořního dělostřelectva, jehož děla bránila blízký přístav Ostende před vyloděním Spojenců. Dodnes se v dunách nad plážemi zachovalo řídící centrum, čtyři pevnostní palebná postavení včetně jejich muničních skladů a postavení flaku i světlometů. Další významnou částí areálu je baterie Tirpitz nebo obranný bod (stützpunkt)  Bensberg.

Ačkoliv se mezi četnými zbraněmi shromážděnými v areálu Atlantik wall muzeu nenachází žádná československá zbraň (ty zde byly přitom běžně instalovány, viz nález zbraně L1 z

objektu N-82 Březinka v Norsku - pozn. redakce) duše československého vlastence zaplesá i zde. Na prostranství opevněného sektoru se totiž nachází výstava překážek, používaných Němci v letech 1941-44 ke ztížení spojeneckého vylodění. Kromě obávané „belgické brány“ je tu mimo jiné vystavena protitanková překážka z čs. pohraničí, kterou si oblíbil maršál Erwin Rommel. Jak popisky uvádí, jednalo se v případě „českého ježka“ pro Spojence bohužel o hojně používaný prostředek německé obrany. Zejména pro kvalitní zpracování, ztíženou možnost zničení dělostřeleckou palbou, univerzálnost i možnost snadné manipulace a převážení (jedno ze tří ramen šlo odšroubovat, což značně zlepšilo manipulaci) byl totiž oblíbenou součástí ženijního výstroje wehrmachtu.

Při výstavbě Atlantického valu Němci přešli brzy kvůli urychlení jeho plánování a zrychlení stavebních prací k unifikaci jeho pevností. Každý objekt byl označen kódem, tvořeným písmenem (udával, zda objekt patřil námořnictvu či pozemnímu vojsku) a trojčíslím. Všechny bunkry musely splňovat předepsanou sílu stěn, stropu a pancéřových prvků. Nejsilnější objekty kategorie A měly stěny silné jako naše pohraniční tvrze z roku 1938, tedy 350 cm a 60 cm silný zvon. Přesto byla kvalita Atlantického valu, ať již po stránce konstrukční nebo technologické (i vinou mnoha sabotáží Němci na stavbu zavlečených dělníků a zajatců) problematická. Problémy dál prohlubovala pestrá výzbroj, která na něj byla přivážená ze všech okupovaných zemí. Důsledkem byla černá můra pro německé zbraňové logistiky.

Díky tomuto rozdělení ovšem návštěvník dnes třeba snadno rozklíčuje, že dominantní objekt pravé části sektoru muzea s kódem R 612 sloužil wehrmachtu. Jeho klíčovou zbraní ve střílně zacílené k přístavu Ostende je protitankový kanón PaK 40 ráže 75 mm s dostřelem 8100 metrů. Další zbraní vystavovanou v areálu Muzea Atlantického valu je starší typ 50 mm PaK 38 s dostřelem 7500 metrů a kadencí 13 ran/ min. Podle druhu munice zbraň dokázala na 1000 metrů granátem vz. 40 s tvrdým jádrem kolmo probít 84 mm pancíř. Naopak protilodní palbu měl zajišťovat námořní kanón SK C/32 U z roku 1942 v ráži 105 mm a dostřelem 14 km. Obranu proti letadlům zajišťovaly 3,7 cm kanóny Flak 36 o dostřelu 4800 metrů.

psali jsme: Před 74 lety začal Den D. Spojenci se vylodili v Normandii

Pevnosti v Ostende jsou ale pamětníkem nejen poslední německé okupace Belgie Německem, ale i německé invaze v roce 1914 během Velké války, protože se v těchto místech bránily prakticky po celou 1. světovou válku i zbytky belgické armády. Některé forty, umístěné na hřebenu impozantní písečné duny nad kanálem la Manche, pamatují tedy ještě dobu Velké války. Jedná se například o vzácnou baterii Aachen s vnitřním vybavením císařské armády. Ta byla postavena v roce 1915 a dodnes se z ní dochovala dvojice pozorovacích bunkrů, odolné kryty se skladišti, ubytovacími prostory a velitelstvím a čtyři „Geschützbettungen,“ včetně muničních skladů. Preciznost Belgičanů jde do takových maličkostí, jako jsou cigaretová viržinka na stole vedle námořního radisty, vycpaného psa velitele baterie nebo typicky vojáckých nápisů, vyškrábaných na zdech.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace