Dobrodružný život, výhry, prohry a smůla druhého francouzského císaře - Napoleona III.

Dobrodružný život, výhry, prohry a smůla druhého francouzského císaře - Napoleona III.
Autor: Wilhelm Camphausen, volné dílo|Popisek: Napoleon III. u Sedanu, 2. září 1870
04 / 09 / 2020, 16:00

Před 150 lety byl sesazen císař Francouzů Napoleon III., syn Ludvíka Bonaparta, holandského krále, a Hortenzie de Beauharnais, synovec císaře Napoleona I. a vnuk a současně synovec jeho první manželky Josefíny. Druhé císařství po porážce v prusko-francouzské válce nahradila 3. republika, která zanikne porážkou z června 1940 a nacistickou okupací. Ač nedosahuje Charles-Louis-Napoléon Bonaparte narozený 20. dubna 1808 věhlasu svého strýce, jeho život nabízí nemálo mimořádných okamžiků: od neúspěšného pokusu o převrat a odsouzení na doživotí, přes úspěšný útěk z vězení, exil, zvolení prezidentem republiky v revolučním roce 1848, vyhlášení druhého císařství, po zajetí nepřítelem během tragické bitvy u Sedanu 2. září 1870.

Narodil se jako na francouzský a holandský princ. V červnu 1814 spolu se svým starším bratrem Napoléonem-Louisem pochoval Josefínu de Beauharnais v Rueil-Malmaison, zatímco Napoleon již byl ve svém prvním vyhnanství na ostrově Elba. Po Waterloo jsou všichni členové rodiny Bonaparte z Francie novým starým režimem vykázáni. Hortense de Beauharnais odjíždí s mladším synem do Švýcarska. Starší bratr je s otcem v Římě. Zemře v roce 1831. O rok později umírá Napoleonův legitimní syn Orlík, vévoda zákupský. V roce 1844 umírá Napoleonův starší bratr Josef, a o dva roky později také Ludvík, a nástupnictví tím oficiálně přechází na Karla-Ludvíka-Napoleona.

Zřejmé politické ambice se u něj projeví již v roce 1832 v souvislosti s tím, že ani Josef ani jeho otec po koruně netouží - se smrtí vévody zákupského je tak de facto první na řadě. Ve Francii vejde jméno budoucího prezidenta a císaře poprvé ve známost, byť jen ve vojenských kruzích, díky příručce pro dělostřelectvo, kterou sepíše, a kterou lze považovat za velmi zdařilou. Připomene se tím nejen jako možný dědic trůnu, ale také jako dědic vojenských tradic svého slavného strýce, který rovněž zahajoval vojenskou službu u dělostřelectva. A i Karel-Ludvík se stává kapitánem dělostřelectva, byť ve švýcarských službách. Zahajuje intenzívní korespondenci s představiteli francouzské opozice a do okruhu jeho přátel patří Chateaubriand nebo Alexandre Dumas, mimochodem syn jednoho z mimořádných generálů francouzské revoluce.

30. října 1836 pak přichází první naivní pokus o uchopení moci ve Francii; Karel-Ludvík se pokouší na svou stranu získat vojenské jednotky ve Štrasburku a po vzoru Napoleonova "letu orla" z března 1815 pochodovat na Paříž. Konspirace se účastní velitel 4. dělostřeleckého pluku, v němž svou vojenskou službu Napoleon začínal. Ze Štrasburku také vypochodovala Velká armáda k Napoleonovu nejúspěšnějšímu tažení, jež završilo vítězství u Slavkova. Symbol vedle symbolu, nelze neuspět. Vzbouřenci jsou ovšem velmi rychle pozatýkáni a velkolepě naplánovaná operace je naprostým fiaskem. Namísto soudu a vězení však na královu přímluvu u vlády císařský princ jen odchází, po druhé, do vyhnanství - tentokrát do Spojených států, poté do Londýna. Kauza nicméně ve finále Karlu-Ludvíkovi prospěje, protože se o jeho jménu začíná hovořit. Bonapartismus se postupně stává opět relevantním politickým směrem.

V Londýně pak Karel-Ludvík zosnuje další pokus - když to nešlo z východu, třeba to vyjde ze západu. A opět půjde o symboly. V Boulogne-sur-Mer, kde Napoleon soustředil svou "invazní" armádu v roce 1803, chce s podporou generála Montholona, jednoho z Napoleonových společníků ve vyhnanství na Svaté Heleně, na svou stranu strhnout 42. pěší pluk. Výsledek je podobný jako před čtyřmi lety ve Štrasburku. Vzbouřence pozatýká četnictvo, několik jich je v přestřelce zabito a zraněno, včetně císařského prince, kterého škrábne vypálená četnická kule. A tentokrát je již justice neoblomná: doživotí v pevnosti Ham.

V pevnosti má podmínky odpovídající svému vznešenému původu. Obývá několikapokojový apartmán a je mu umožněna mj. korespondence. Studuje, sepisuje a promýšlí další postup. Po šesti letech se mu pak daří ve vypůjčených šatech a s falešnými dokumenty z vězení uprchnout. Než je jeho zmizení odhaleno, je za belgickými hranicemi a již nazítří v Anglii. Za dva roky vypuká revoluce, monarchii nahradí republika, a císařský princ kandiduje ve volbách. Je zvolen, ale bonapartistů je zatím málo, doba je zjitřená. Na výkon mandátu rezignuje, ale o pár měsíců později jsou nové volby. V nich zaznamená ještě větší úspěch, a do Francie se vrací definitivně. V listopadu 1848 kandiduje na prezidenta a s 5 572 834 hlasy s velkým náskokem (74,2 %) před ostatními uchazeči vítězí. Je mu čtyřicet let.

Turbulence republikánského režimu pak ukončí po vzoru svého slavného strýce státním převratem z 2. prosince 1851, ve výroční den Napoleonovy korunovace (1804) a vítězství bitvy u Slavkova (1805). Karel-Ludvík poruší ústavu a zůstává v prezidentské funkci, rozpouští dekretem Národní shromáždění, vyhlašuje nové volby a připravuje zásadní změnu ústavy. Druhou republiku přesně o rok později nahrazuje druhé císařství a Karel-Napoleon přijímá jako Napoleon III. (druhým byl Napoleonův syn, kterému vládu upřely mocnosti) titul Císaře Francouzů.

Jeho politika je směsicí různých přístupů, jak je bonapartismu vlastní, a bývá charakterizována jako zahrnující vše od "autoritativního liberalismu" po "utopický socialismus". Liberalismus postupně převažuje. A ruku v ruce s tím se blahodárně projevuje císařovo osobní nadšení pro průmyslový pokrok. Zemi se daří, hospodářství je na vzestupu. Napoleon III. výrazně mění hlavní město, které dostává podobu, kterou v zásadě můžeme obdivovat dodnes. Na mezinárodním poli se mu daří vyvést zemi, alespoň na nějaký čas, z izolace. Zapojuje se do krymské války proti Rusku, podporuje italské snahy o sjednocení, posiluje francouzskou přítomnost v zámoří, neuspěje při pokusu o intervenci v Mexiku, ale uzavírá smlouvu s nově se světu otevírajícím Japonskem, obchod kvete. Spolu s tím se nicméně zhoršují vztahy s Pruskem, zejména pro francouzské snahy o anexi Lucemburska. Rámcově jde o problém, s nímž se ve vztahu k Prusku potýkal již Napoleon I. - pruské ambice o vliv v Německu a naopak obava z vlivu francouzského. Lucembursko, které dalo v minulosti Svaté říši římské národa německého čtyři císaře, nesmí být francouzské. Napoleon III. se stáhne, ale vztahy jsou poškozené nevratně. Do prusko-rakouského soupeření Francie nezasáhne, ale ani se z něj nepoučí.

Prusko situaci dále vyhrotí pro změnu svou ambicí umístit na španělský trůn prince Leopolda. Ustupuje, ale v červenci 1870 je situaci již neudržitelná. Bismarck vidí ve vítězné válce s Francií příležitost pro urychlení procesu sjednocení německých států a 19. července 1870 je válka vyhlášena a její průběh je jednoznačný, rychlý a pro Francii tragický. Po sérii porážek francouzské armády je během bitvy u Sedanu 2. září 1870 Napoleon III. pruskou armádou zajat (a spolu s ním více než 100 tisíc francouzských vojáků), o dva dny později sesazen, a je vyhlášena 3. republika.

Z pruského zajetí je Napoleon III. propuštěn v březnu roku 1871, a odjíždí do exilu do Londýna za svou rodinou. Nevzdává se. Po vzoru svého strýce a jeho úspěšného návratu z Elby v roce 1815 připravuje podobný projekt - jenže v prosinci 1872 padá z koně a následně vyjde najevo, že trpí ledvinovými kameny. Podstupuje dvě ze tří plánovaných operací, ale 9. ledna 1873 ve věku 65 let umírá na sepsi.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace