Douglas SBD Dauntless - fantom od Pacifiku. Pomalý, ale vražedný

Douglas SBD Dauntless - fantom od Pacifiku. Pomalý, ale vražedný
Autor: US Navy, public domain|Popisek: Douglas SBD Dauntless
12 / 06 / 2021, 16:30

Během druhé světové války byl pro Američany střemhlavý bombardér Douglas SBD Dauntless proti Japoncům nepostradatelným pomocníkem. Dostal mnoho přezdívek, například ,,prám" či ,,pomalý, ale vražedný".

Když přijde řeč na druhoválečné střemhlavé bombardéry, nelze opominout americký stroj Douglas SBD Dauntless. Na pozdějším úspěšném letounu, za jeho ž vývojem stála proslulá společnost Douglas, se začalo pracovat už v polovině 30. let. Jeho první let se uskutečnil v roce 1940 a zařazen do služby byl ve stejném roce. První stroje SBD-1 se vyrobily v roce 1940. Celkem z montážní linky sjelo 57 strojů, které byly zařazeny k jednotkám námořní pěchoty. V roce 1941 pak přišla výroba 87 kusů SBD-2, které putovaly k jednotkám námořnictva, operujících z letadlových lodí.

Stroj, jejíž posádku tvořili dva muži, poháněl jeden hvězdicový motor Wright R-1820-32 nebo -52, maximální rychlost činila 410 km/h. Dauntless byl vyzbrojen dvěma synchronizovanými kulomety Colt-Browning M2 ráže 12,7 mm, umístěnými v kapotě motoru a dvěma nesynchronizovanými kulomety Colt-Browning M2, které byly umístěny na lafetě ovládané střelcem. Kromě kulometů měl k dispozici stroj 1 020 kg pum.

dauntless

                     SBD-5 nad ostrovem Saipan v roce 1944 (Foto: US Navy, Wikimedia Commons)

 

Jak se později ukázalo, letouny řady SBD-1 a SBD-2 byly poměrně pomalé a ve vzduchu zranitelné a také je trápil málo výkonný motor. Proto byla včas zjednána náprava v podobě další varianty nesoucí název SBD-3, u níž byly vylepšeny bezpečnostní prvky, nicméně k výměně motoru za výkonnější jednotku se nepodařilo.

SBD-3 u námořnictva nahradil verzi SBD-2, které napříště měly tvořit součást námořní pěchoty. Celkem se vyrobilo 584 kusů verze SBD-3. Posléze následovaly další řady. Varianta SBD-4 se velmi podobala SBD-3, kdy jediný rozdíl spočíval v tom, že 12voltová elektrická soustava se nahradila 24voltovou. Světlo světa spatřilo 780 kusů této varianty.

                                   

                                                                           Video: YouTube

Nejpočetnější variantou pak byla verze SBD-5, který se začal vyrábět v roce 1943. Celkem se vyrobilo 2 965 kusů a zajímavostí je, že uživatelem SBD-5 se staly kromě USA i jiné státy, například Nový Zéland či Mexiko. Výroba Dauntlessů se uzavírá počátkem léta 1944 variantou SBD-6. Ta sloužila výhradně u amerických jednotek a vyrobilo se ho 450 kusů.

V roce 1944 již dávno neměly být letouny SBD ve výrobě, ale vzhledem k problémům při nasazení jeho nástupce, letounu Curtiss SB2C Helldiver, bylo nutné typ podržet ve výrobě i v době, kdy již výrazně zaostával za nepřátelskými typy. I přesto bojoval až do konce války v Tichomoří. Dauntlessy výraznou měrou zasáhly do pacifické kampaně proti Japoncům. Přestože Dauntlessy nevynikaly svou rychlostí, dokázaly pravidelně citelně zatápět nepříteli a způsobovat citelné ztráty protivníkovi. Zúčastnily se mnoha akcí či bitev, v nichž slavili důležitá vítězství Američané.

V klíčové bitvě o Midway v roce 1942 dokázaly Dauntlessy poslat ke dnu čtyři japonské letadlové lodě a jeden křižník, v bitvě v Korálovém moři potopily letadlovou loď Šohó. Americké letouny pak stačily ještě poškodit letadlovou loď Šókaku. Zde stojí zmínit jméno Stanleyho Vejtasy, legendárního pilota s českými kořeny, který zasedl za knipl Dauntlessu, a jenž zasáhl bombou letadlovu loď Šóhó a přispěl tak k její zkáze. Dauntlessy se zúčastnily operace Torch, vylodění Spojenců v severní Africe v roce 1942.

Výraznou stopu zanechaly Dauntlessy také při bojích o Guadalcanal, kde se ukázaly jako smrtící prostředek v likvidaci japonských lodí. Dauntlessy si například ,,počíhaly" na japonskou letadlovou loď Rjúdžó a potopily ji v srpnu 1942 během bitvy u východních Šalamounů. Dauntlessy se zapojily i do bitvy ve Filipínském moři, ale bylo to jejich poslední bojové nasazení, protože na bojovou scénu nastoupil jiný střemhlavý bombardér Curtiss SB2C Helldiver.

I když ten měl výkonnější motor, byl rychlejší, mnoho pilotů nedalo dopustit na Dauntlessy. Ostatně Helldivery trápily vlastní problémy, především špatné ovládání a také horší stabilita. Střemhlavý bombardér SBD Dauntless se i přes všechny potíže ukázal jako účinná zbraň proti japonské rozpínavosti v Tichomoří během druhé světové války a nesmazatelně se zapsal do vojenské historie.

Zdroj: history.net, Wikipedia

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace