foto: autor neznámý (CC BY-SA 4.0)/Dietrich von Saucken
Všichni Hitlerovi generálové nebyli loajální doslova ,,až za hrob". To platí například o Dietrichovi von Saucken, který si ,,dovolil" postavit se samotnému vůdci.
Adolf Hitler, jak známo, požadoval absolutní poslušnost armádního velení, i když jako vojenský diletant se dopustil mnoha chyb, muselo ho nejvyšší vojenské velení poslouchat na slovo. Bylo jen málo těch, kteří nesouhlasili s jeho rozkazy, nebo se dokonce postavili na odpor. To platilo o německém generálovi Dietrichovi von Saucken.
Narodil se v roce 1892 v Prusku. I když mladý Dietrich se chtěl stát umělcem, jeho otec rozhodl jinak - syn se stane vojákem a basta. Von Saucken tak narukoval do armády a bojoval v první světové válce. Po jejím skončení, se připojil v roce 1921 do Reichswehru. Začal stoupat ve vojenské hierarchii a v roce 1934 se stal majorem, pak podplukovníkem a v roce 1939 posléze plukovníkem.
Začala se blížit druhá světová válka a von Saucken v ní hrál důležitou roli. Zúčastnil se kampaně na dobytí Francie, operace Barbarossa, když velel motorizované brigádě 4. tankové divize. Byl mezitím povýšen do hodnosti generálmajora a 1. ledna 1942 jej jmenovali velitelem bitvy o Moskvu. Von Saucken byl zraněn a nějaký čas si pobyl v nemocnici. Poté byl dekorován za statečnost Rytířským křížem Železného kříže.
Von Saucken se profiloval jako neohrožený velitel, který nešel pro břitké slovo pro daleko. To také ukázal při setkání s Hitlerem v únoru 1945 v bunkru. kdy bylo jasné, že Německo už nemůže válku vyhrát. Hitler požadoval po von Sauckenovi, aby bránil oblast Pruska proti Rusům, jak jinak než do posledního muže. S tím ještě německý generál neměl problém. Ten nastal v okamžiku, když mu Hitler přikázal, že se bude hlásit u ,,nějakého" gauleitera Forstera. To však Von Sauckena rozpálilo doběla. Udeřil prudce do stolu a prohlásil, že nebude poslouchat příkazy pouhého gauleitera. Neoslovil navíc diktátora jako všichni povinně můj vůdče, ale pane Hitlere. Překvapivě mu vše prošlo, když mu Hitler řekl, že je mu vlastně jedno, zda se bude hlásit u zmíněného gauleitera či nikoliv.
Saucken se rozhodl sám na vlastní pěst bojovat do poslední chvíle. 9. května 1945 se vzdal Sovětům, kteří jej internovali, následně mučili, až skončil doživotně na vozíčku. Saucken odmítl rovněž podepsat falešné doznání tak, jako tomu velela neblaze známá sovětská mučící praxe. Z vězení německého generála propustili až v roce 1955. Zemřel v roce 1980 v Pullachu blízko Mnichova. Trpěl až do své smrti velkými bolestmi, které mu způsobili Sověti při mučení. I tak ale vstoupil do historie jako jeden z těch, kteří se nebáli postavit Hitlerovi a jeho rozkazům, které byly většinou diletantské.
Zdroj: jmarkpowell.com
Tagy