Drama i tragédie zároveň: Americký křižník šel ke dnu i s pěti bratry Sullivanovými

Drama i tragédie zároveň: Americký křižník šel ke dnu i s pěti bratry Sullivanovými
Autor: Wikipedia|Popisek: USS Juneau
17 / 08 / 2020, 10:00

Tragédie amerického křižníku USS Juneau, který potopila japonská ponorka I-26 v roce 1944, byla umocněna tím, že na její palubě zemřelo pět bratrů Sullivanových.

Je 10.50 hodin 13. listopadu 1942. Doslova před několika minutami skončila hlavní fáze dvoudenní bitvy mezi americkou US Navy a japonským císařským loďstvem u ostrova Guadalcanal. Početně slabším Američanům se podařilo za cenu mnohem větších ztrát (v bitvě zahynuli i dva američtí kontradmirálové, přičemž jednoho z nich i s jeho křižníkem poslala ke dnu vinou zmatků a bojového stresu palba vlastní sesterské lodi) odrazit silnější japonskou flotilu od zle tísněného předmostí námořní pěchoty na Guadalcanalu a tím zabránit vylodění japonských posil a jeho zničení. Po ústupu Japonců směrem k ostrovu Savo se začali z bojiště stahovat i zle pocuchaní Američané.  V Kuličím průlivu byla jejich formace objevena japonskou ponorkou I-26, tou samou, která 31. srpna 1942 úspěšně torpédovala u ostrova San Cristobal letadlovou loď USS Saratoga. Japonec vypálil na Američany celou salvu torpéd, zaměřených na těžký křižník San Francisco. Dvě z nich loď jen těsně minula, ale pokračovala dál a jedno z nich náhodně zasáhlo o necelý kilometr dál plující Juneau. (Ten nebyl varován, protože v bitvě poškozenému San Franciscu nefungovala vysílačka). Přesně v 11.01 hodin obrovský výbuch přesně pod můstkem rozlomil kýl Juneau a ten se během pouhých osmi minut potopil i se 600 ze 700 mužů lodní posádky. 

Po padlém kontradmirálu Scottovi dočasně velící kapitán flotily Hoover stál v ten okamžik před nejtěžší volbou svého života: má zastavit svou nebo jinou americkou loď ve vodách, kde číhá nejméně jedna japonská ponorka a tak z ní udělat další, ideální terč (což by znamenalo rozšířit už tak tisícové ztráty Američanů o další stovky mužů) nebo plout dál? Po krátkém mučivém rozhodnutí vydal Hoover rozkaz pokračovat dál plnou parou a nechat za sebou nešťastné trosečníky. Protože v ten moment nad flotilou přelétala létající pevnost B-17 a jeho vlastní dalekonosná vysílačka byla rozstřílená, spojil se s letci s menší náhradní vysílačkou a požádal je o zprostředkování záchrany pro zbytek mužů nešťastné lodi: „Juneau torpédován a potopen v 11.09, šířka 10 stupňů 32 minut jižně, délka 161 stupňů 2 minuty východně. Trosečníci ve vodě. Hlaste veliteli Jihotichomořské oblasti…“ Hoower věřil, že jeho depeši B-17 zachytí a letadlo ji předá na místo určení, a to se ale z nikdy nevysvětlených důvodů nestalo.

Pro doslova zázrakem zachráněných asi 100 námořníků Juneaua tak nastaly celé dny pekelných muk, kdy si ti, co přežili, přáli umřít na své lodi. Celé dny byly jejich vory unášeny bez povšimnutí svých nadřízených nekonečným Pacifikem, bez jídla, bez vody. Slunce je nemilosrdně spalovalo, slaná mořská voda neustále zalévala otevřené rány zraněným námořníkům a hlavně u popálených způsobila brzy případy šílenství. Do toho se přidali žraloci. Přivábeni pachem krve a smrti začali už brzo v celých hejnech kroužit kolem vorů a skupin námořníků, kteří plavali ve vodě jen v záchranných vestách.  Ti se je snažili zpočátku zahnat kopáním, plácáním do vody, ale mořští dravci se brzy otrkaly. Strašné, bolestí a hrůzou plné výkřiky se pak stále častěji ozývaly nad nekonečnými plochami oceánu, jehož vody se stále častěji barvily do krvava. Minimálně v jednom případě se zdivočelý vetřelec dokonce vymrštil nad hladinu, dopadl doprostřed voru a tam k hrůze ostatních mužů vykousl obrovský kus masa z těla jednoho zraněného námořníka.

Postupně tak skoro všichni námořníci posádky křižníku Juneau zemřeli. Bylo mezi nimi i všech pět bratrů Sullivanových, kteří se po Pearl Harboru nechali dobrovolně odvést do námořnictva. Měli jen jednu podmínku - že budou sloužit spolu, na jedné lodi. Velení jim kupodivu vyšlo vstříc - a tato vstřícnost se jim stala paradoxně osudnou. (Po jejich smrti byl přijat rozkaz, že více jak dva bratři nesmí sloužit spolu na jednom plavisle). Jejich příběh a hloubka tragédie byly tak výjimečné, že už o rok později začal ve své době nejuznávanější hoollywoodský režisér LLoyd Bacon natáčet válečný film Pět Sullivanů. Úspěšný film vznikl i na základě poznámek jednoho z hrstky přeživších, poddůstojníka L. Zooka, ve kterých popsal v jednom z nejotřesnějších válečných příběhů, které byly kdy napsány, osudy nešťastníků po té, co na obzoru zmizely Hoowerova rozbitá flotila: když začali pomalu umírat ranění, zdraví byli zaživa žráni mořskými predátory a všichni umírali v agónii vyvolané žhnoucím sluncem, žízní, hladem, a zoufalou beznadějí. Tři z bratrů Sullivanových ale mělo více štěstí, když umřelo ihned po zásahu torpéda...

Ne všichni z posádky naštěstí zemřeli touto plíživou, strašnou smrtí. Třem polomrtvým námořníkům se podařilo na malém voru doplout k malému ostrovu, kde byli nalezeni a zachráněni domorodci (později je odtud evakuoval hydroplán). Další Catalina našla při hlídkovém letu šestici dalších trosečníků. Posledního, desátého muže, jediného přeživšího na voru mezi hromadou mrtvol, našel americký torpédoborec až po týdnu, 20. listopadu 1942.

Když se o osudech nešťastníků z Juneau dozvěděl čerstvý velitel flotily viceadmirál Halsey, okamžitě zbavil kapitána Hoowera velení. Později, po řádném prostudování situace ale prokázal svou velikost tím, že svůj rozkaz odvolal. Došel k názoru, že za takové situace Hoower udělal sice kruté, ale nezbytné opatření, když zvolil menší zlo (a menší ztráty). Historici se ale i tak domnívají, že když už se rozhodl kvůli obavám z japonské ponorky nezastavit a nevylovit trosečníky, mohl jim aspoň shodit do vody další vory nebo spustit nepoškozené záchranné čluny.  

 

Zdroj: M. Hubáček: Vítězství v Pacifiku

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace