6. říjen byl za minulého režimu slaven jako den ČSLA. Dnes už se tento den neslaví a pouze málokdo ví, čím byl významný v historii našeho národa.
6. října 1944 vrcholila největší bitva, které se Češi a Slováci účastnili v období druhé světové války. Právě tento den překročily první jednotky Čechoslováků státní hranici republiky. Byly to ale už jen trosky čs. armádního sboru, který se s vojáky 38. rudé armády probíjel na pomoc Slovenskému národnímu povstání.
Jednalo se o nejkrvavější bitvu, které se Čechoslováci zúčastnili. Tato bitva vyvolávala rozpor i mezi veterány, kteří se jí přímo účastnili. Jedni ji vnímali jako vrchol jejich šestiletého boje při osvobozování republiky, druzí tuto bitvu považovali za zbytečný masakr.
psali jsme: Speciální operace Meško – neznámé hrdinství československých commandos z východní fronty
Záměrem sovětského maršála Ivana Koněva bylo , aby Rudá armáda spolu s čs. armádním sborem prorazila bleskově Dukelským průsmykem a dosáhla Prešova do pěti dnů. A tím měla pomoci i Slovenskému národnímu povstání. Tento jeho plán l možná obdivuhodný, ale spíš fantasmagorický a nerealizovatelný.
Maršál Koněv zarputile trval na realizaci původního plánu a hnal vojáky opakovaně do útoku bez ohledu na ztráty. Čechoslováky navrhovaný ústup a poté obchvat či jiné taktické manévry smetl vždy ze stolu. Jejich návrhy považoval málem za zbabělost. Takže se utočilo, útočilo a zase jen útočilo.
psali jsme: Výsadkářská lvice Lydia Studničková - československá komandos v německém týlu
Jen Čechoslováci měli na Dukle podle dochovaných hlášení velitelů praporů 935 padlých, 4 518 zraněných a 590 nezvěstných vojáků. Sbor navíc přišel o 90 procent velitelů. Rudoarmějců pak zahynulo 40 000.
I přes obrovské ztráty a kontroverzi, které tato operace vyvolává se jedná o významný milník v našich dějinách a neměli bychom na toto datum zapomínat.
Autor: Lumír Němec