foto: wikipedia, public domain/Dobyté Athény, 1941
V roce 1940 odrazilo Řecko naivně 28. října zahájenou italskou invazi a Mussoliniho armáda musela ustupovat zpět do Albánie. K řeckému úspěchu přispěla mj. neochota Bulharska Italy podpořit a svého souseda napadnout, což uvolnilo sílu několika řeckých divizí vržených v listopadu na frontu. A Řekové se nezastavili. Do poloviny ledna obsadili čtvrtinu Albánie a situace pro Mussoliniho hrozila přerůst z neúspěchu v naprostou blamáž. Hitler nasadil německé jednotky a od dubna se pak situace zcela otočila. Do války zasáhlo i Bulharsko a do června 1941 bylo Řecko obsazeno. A okupace, která trvala až do října 1944, byla nejchmurnějším obdobím moderních řeckých dějin.
Řecko může být v důsledku nefungující hospodářské politiky minulých desetiletí a vnějších vlivů dlouhodobě ve složité ekonomické situaci, ale je současně evropskou zemí, která disponuje jednou z nejsilnějších armád. Primární důvod je zřejmý: chladné vztahy se "spojeneckým" Tureckem. V roce 2016 vynakládalo na obranu 2,1 % HDP, a mezi tři evropské státy, které splňovaly závazek v rámci NATO, patřilo i v roce 2018. A silné ozbrojené síly udržovalo i ve 30. letech 20. století. Italům do cesty postavilo a posléze do Albánie vyslalo patnáct divizí, včetně mechanizovaných jednotek.
Psali jsme
Řecko podle některých zpráv potvrdilo modernizační a zároveň servisní balíček pro své letouny Mirage 2000. Ve výzbroji tak ještě nějakou dobu...
Ty kromě množství německých a italských nákladních vozů disponovaly díky britské pomoci také desítkou lehkých tanků Mk IIIB "Dutchman" a stovkou Universal Carrierů, tedy populárních pásových transportérů Bren Gun Carrier. V průběhu tažení svou výzbroj doplnily kořistní italskou technikou - ovšem proti německým jednotkám to přesto bylo zoufale nedostatečné, a rozdíl nevyrovnaly ani 6. australská a 2. novozélandská divize podporované britskou 6. obrněnou brigádou.
Němci nasadili tři pancéřové divize (2., 9. a 16.), množství pěchoty, horské a výsadkové jednotky, a mj. také motorizovaný pluk LSSAH, jádro budoucí 1. pancéřové divize SS. Již Italové měli vzdušnou převahu, které ovšem neuměli využít. Luftwaffe byla nasazena efektivně, a Řekové čelili klasické bleskové válce, v níž jim nebyly dostatečnou výhodou ani znalost vlastní země a její členitý terén.
Psali jsme
Za 2. světové války používali němečtí výsadkáři a jednotky horských myslivců československé pušky vz. 33, určené původně pro naše četnictvo a finanční...
Řecko bylo rozděleno na tři okupační zóny: německou, italskou (největší) a bulharskou. Jakýkoli odpor byl velmi tvrdě stíhán a trestán. Vzpurnost obyvatelstva na draze životy elitních výsadkářů zaplacené Krétě Němci "řešili" popravami deseti civilistů za zabitého či zraněného vojáka. Samozřejmostí byly rekvizice a živení okupačních sil, a válečný nedostatek, útlum zemědělské výroby i efektivní blokáda spojeneckými námořními a leteckými silami způsobily všeobecný nedostatek a hladomor, jemuž jen v oblasti Athén podlehlo na 40 tisíc obyvatel.
Přesto odpor neustával, naopak: řečtí partyzáni byli stále aktivnější. V důsledku také narůstala brutalita okupantů. Závěrečný účet hovoří o 21 tisících Řeků popravených Němci, 40 tisících Bulhary a 9 tisících Italy. Řecké Lidice se jmenují například Kommeno: 16. srpna 1943 byla ves vypálena a 317 jejích obyvatel povražděno. Ale podobný osud stihl bezpočet míst. Po italské kapitulaci a separátním příměří byla italská okupační zóna obsazena Němci.
Samozřejmě vznikla i loutková vláda: tzv. Helénský či Řecký stát. Jeho nechvalně proslulé "bezpečnostní prapory" se po boku Němců na potlačování odporu civilního obyvatelstva podílely vydatnou měrou. Jejich postupy byly vedeny či spíše vnitřně omlouvány bojem proti komunismu. Polarizace řecké společnosti se naplno projevila po německém ústupu v roce 1944, kdy se naplno rozhořela řecká občanská válka, trvající pak jako jeden z prvních horkých konfliktů studené války až do roku 1949. Její výsledek kromě britské a americké podpory vládě ovlivnil především rozkol mezi Titem a Stalinem: SSSR řecké komunisty nepodpořil.
Psali jsme
Řecký parlamentní výbor předložil zprávu, která potvrzuje nárok Řecka vůči Německu ve výši 269 miliard eur.
Ztráty, které Řecko utrpělo v době druhoválečné okupace a v jejím důsledku jsou dodnes předmětem opakovaně vznášených nároků řeckých vlád vůči Německu, které naopak trvá na tom, že dluh byl vyrovnán v roce 1960 a otázka reparací obecně uzavřena v roce 1990. Vztahy se prudce zhoršily především v letech 2011 a 2012, v době, kdy se projevily důsledky předchozího žití na dluh. Válka zasáhla především řecký průmysl (který ztratil až 80 % své předválečné kapacity) a infrastrukturu (90% ztráty v podobě zničených cest, železničních tratí či mostů). Ztráty obyvatelstva jsou odhadovány mezi 7 a 11 % (500-800 tisíc), což řadí Řecko mezi válkou relativně nejpostiženější státy. V roce 1960 Řecko přijalo 115 milionů západoněmeckých marek jako kompenzaci těchto ztrát. V roce 2015 Řecko vyčíslilo hodnotu válečných ztrát v dnešních cenách ve výši astronomických 279 miliard eur.
Tagy