foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Příprava munice pro letoun Hawker Hurricane Mk I.
Nároky československých stíhačů 312. Squadrony byly velmi vzácné, zvláště v roce 1943.
Dne 4. dubna došlo k četným soubojům, kterých se zúčastnila i tato jednotka. 10. skupina (Group) uspořádala Ramrod 62, ke kterému v 15.45 vzlétlo i 11 Spitfirů Mk.VB z Exeteru. F/Sgt Stanislav Tocauer na EE680 se v 16.54 v 11 000 stopách nacházel na levé straně prvního boxu dvoumotorových bombardérů Ventura nad Saint Brieuc. Po odhození nákladu se bombardéry otočily doprava a zrovna v tom okamžiku asi 4000 stop pod sebou zahlédl mezi sebou a boxem jeden Fw 190. Ten nezaútočil. Poté spatřil druhý 1500 stop pod sebou a bombardéry. Tento naopak stoupal k útoku. V mírném klesání se mu dostal za ocas a na 400 yardů vypálil pouze z kanónů. Jakmile se přiblížil blíže, spustil ze všech zbraní. Jednalo se o pětisekundovou dávku až do vzdálenosti 100 yardů. „Když jsem stále pálil, nepřátelské letadlo ztratilo rychlost a provedlo půlobrat na záda, pak to na moment vypadalo, že se pokoušelo z této pozice stoupat, ale stále na zádech spadlo do ploché vývrtky. Po třech otočkách přešlo do letu střemhlav nosem dolů. Ztratil jsem jej z očí těsně nad zemí.“
Psali jsme
Dne 2. září 1945 Japonsko podepsalo na palubě americké bitevní lodi USS Missouri kapitulační listinu. Tím definitivně skončila druhá světová válka....
Tocauer viděl zásahy nejdříve na motoru a když se Fw 190 převrátil, na obou stranách trupu. Použil kameru a byl si jistý, že Fw 190 byl zničen, přičemž do vyvolání filmu „si jej nárokuji jako pravděpodobně zničený“. Ve svém bojovém hlášení také tvrdil, že ostatní členové squadrony viděli chování Fw 190 a nárok mu potvrzují. Co více, osádky bombardérů potvrdily, že pilot ztratil kontrolu nad svým strojem. Kniha bojových hlášení přímo uvádí, že svědkem byl jeden ze zadních střelců Ventury. Stanislav vypálil 140 granátů ráže 20 mm a 770 kulometných střel ráže 7,7 mm. Československá jednotka působila jako těsná ochrana nad, za a po obou stranách bombardérů a 10 mil severně od cíle odhodila přídavné palivové nádrže. K překročení pobřeží došlo 5 mil východně od Saint-Brieuc. Překvapivě nebyl zaznamenán žádný Flak. Všechna letadla se v pořádku vrátila zpět v 17.45, ale EP432, který pilotoval F/Sgt Robert Ossendorf, zmizel ze záznamů až do 30. června. Kdy a proč byl poškozen, nevíme.
Podíváme-li se na jeho nárok realisticky, je možný, ale je potřeba si uvědomit, že ten den bylo v prostoru Francie a okolí nárokováno minimálně 8-4-11 Fw 190 jen stíhači, další pak střelci bombardérů. Skutečné ztráty představovaly 2 zničené a 5 poškozených Fw 190, které Luftwaffe vykázala, což je přehánění minimálně 6 ku 1. K tomu bych jen dodal, že 316. Squadrona navíc v boji nesmyslně hlásila srážku dvou Fw 190. Zde je potřeba ještě doplnit, že k dalšímu boji došlo u pobřeží okupovaného Nizozemska, kde reálné úspěchy zaznamenala beze ztrát výhradně JG 1, zatímco nároky spojeneckých stíhačů byly minimálně 3-0-7 Fw 190. Celkově se tak dostáváme na přehánění alespoň 15 ku 2. Tocauerovi je teoreticky možné přiznat Fw 190A-4, W. Nr. 145678, Schwarz 7 od 2./JG 2, na kterém zahynul Fw. Hans Wind. Ten zmizel, takže pravděpodobně musel skončit v moři. Fw 190A-4, W. Nr. 142467 od I./JG 2, pilotovaný zraněným Fw. Rudolfem Alfem, přistál prostřílený na břicho v Théville s 25% poškozením, takže je také reálným kandidátem.
Pokud bychom Winda Tocauerovi přiznali, nastala by situace, že všichni další spojenečtí stíhači přeháněli nejméně 14 ku 1, což by bylo téměř rekordní. Hlášení německých stíhačů byla dlouhodobě neskonale přesnější, byť s chybami. Dne 27. srpna byli F/Lt Karel Kasal (AA911) a F/Lt Karel Pošta (W3253) jako červená sekce na stacionární patrole. Vzlétli v 17.45 a když se nacházeli těsně nad mořem 30 mil východně od základny Peterhead, spatřil kolem 18.30 vedoucí neznámé letadlo. Nacházelo se 5 mil severně a mířilo v 50 stopách severovýchodně. Upozornil Poštu kýváním křídly a oba se jej vydali stíhat na plný plyn.
Na hlídce dodržovali radiový klid. Po 15 minutách se dokázali přiblížit. Jednalo se o Ju 88, na kterého začal Pošta střílet nejdříve mírně zezadu pod úhlem a poté přímo zezadu, přičemž se přiblížil až na 100 yardů. Zásahy viděl kolem levého křídla, a navíc ustala palba střelce. Jakmile mu došla kanónová munice, natočil cíl při klamném útoku kamerou a přenechal jej červenému 2, který nepřítele dodělal. Velmi pravděpodobně se jednalo o Ju 88D-5, W. Nr. 430009, A6+DH od 1.(F)/AGr. 120. Pilot Ofw. Franz Dombeck KiA, pozorovatel Ltn. Adolf Meder, radista Uffz. Eberhard Albers a střelec Uffz. Löbig Heinrich padli, když jejich hořící stroj narazil na vodní hladinu. Spitfire AA911 se znovu objevil při bojové patrole 12. září, zatímco W3253 již 5. září. Nevíme, jestli byly zasaženy.
Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik
Zdroj: history.com
Tagy