Dvě ponorky, dva různé osudy. Na HMS Spearfish si počíhala U-34

Na začátku druhé světové války disponovalo Royal Navy větším množstvím použitelných ponorek než Kriegsmarine, ale jejich osudy nejsou příliš známé.

My se zaměříme na HMS Spearfish a její osudové střetnutí s německou kolegyní. Podle prvního písmene jejího jména poznáme, že se jednalo o příslušnici třídy S se 6 torpédomety a 12 torpédy o délce 63,7 m, 960 t a s posádkou 41 mužů. Na palubě měla jedno třípalcové dělo a jeden protiletadlový kulomet puškové ráže 0,303 palce. Do služby vstoupila 11. prosince 1936 a na svou první bojovou plavbu vyrazila 23. srpna 1939 z Portlandu společně s HMS Sturgeon.

Něco zajímavého se přihodilo až 3. září v 11.21, tedy pár minut poté, co Velká Británie vyhlásila Říši válku. Posádka ohlásila, že kolem projelo torpédo, ale z německých záznamů nelze vyčíst nic o jakémkoliv útoku U-Bootu, takže patrně šlo o planý poplach. Druhá patrola z Dundee k dánským břehům už byla zajímavější. Čtyři dny po vyplutí, tedy 24. září, byla ponorka napadena. V 03.46 se ponořila na pozici 55°20'S, 06°50'V do mělkých vod, ale nebyla právě kvůli nim schopna použít Asdic. V 04.20 byl zaslechnut podivný zvuk a v dáli před ní i výbuchy. V 07.20 pak celou lodí otřásla silná exploze hlubinné nálože. Její sestup se zastavil v 84 stopách.

Posádka vypnula motory a naslouchala. V 08.00 už byla na pozici 55°12'S, 06°50'V a pořád nic. V 09.00 se vyšplhala do periskopové hloubky a výbuchy byly slyšet jen v dáli. O pět minut později další výbuch, který naštěstí způsobil jen malé škody. „Zastavit motory,“ rozkázal opět kapitán Lt John Henry Eaden. Čekání bylo nekonečné, protože nepřítel lovil. V 17.20 se ozvaly podivné zvuky, a nakonec mohutná exploze. Téměř všechna světla byla zničena, takže bylo nutno zapnout záložní. Škody byly následující: ve strojovně byly ocelové pláty posunuty a protékaly, levý hlavní chladič motoru zničen a rozvodná deska levého motoru zalita vodou, úniky ve vzduchovém systému, kolem hlavní baterie tekla voda.

Posádka se rychle pustila do práce, zastavila hlavní úniky vzduchu, zametla sklo a nasadila nová světla. Více se dělat nedalo, protože by to způsobilo hluk. V 18.00 byl distribuován rum a někteří členové posádky už dýchali jen ztěžka. Teprve ve 20.43 byly vypuštěny vzduchové tanky a ponorka šla nahoru. Viditelnost na hladině byla asi 3 námořní míle. Na hlavní motor zamířila HMS Spearfish kurzem 35^o. Ve 21.00 byl spuštěn pravý motor a ve 22.45 levý, přičemž na ponorce započaly opravy, včetně poškozených radiových antén.

Royal Navy uspořádala k její záchraně rozsáhlou akci s velkým počtem lodí. Torpédoborce HMS Somali a HMS Eskymo navázaly s ponorkou kontakt v 01.00 26. září. Mezitím se svaz stal terčem nepřátelského leteckého útoku, který naštěstí minul letadlovou loď HMS Ark Royal a bitevní křižník HMS Hood měl ještě větší štěstí, když 500kg bomba, která jej zasáhla a prorazila, neexplodovala. Ponorka šťastně dorazila 27. září do Rosythu. Opravy byly úplně dokončeny 11. března 1940 a novým kapitánem byl od konce ledna Lt/Cdr J. H. Forbes.

Ke své 3. bojové plavbě byla po výcviku a zkouškách připravena až 5. dubna. Kromě pár defektů se nic nepřihodilo. To až 20. května při 4. patrole, kdy v Severním moři palbou děla potopila dvě malé dánské rybářské lodě S 130 Orkney a S 175 Söstjernen. K 7. a poslední hlídce vyplula 31. července z Rosythu. Přesně v 19.04  1. sprna byla v přední části zasažena torpédem z U-34 a potopila se asi 180 námořních mil západojihozápadně od Stavangeru. Německý U-Boot se vracel z úspěšné patroly a disponoval pouze jedním jediným torpédem.

Posádka Kptlt. Wilhelma Rollmanna ji zpozorovala periskopem v 18.17 a ponořila se. V 18.48 uviděli její věž. Minutu po zásahu se Němci vynořili a přiblížili se k místu potopení, kde vyzvedli jediného přeživšího z 42členné posádky, Able Seamana Williama V. Pestera, který byl na své první plavbě. U-34 s ním 3. srpna zakotvila ve Wilhelmshavenu. Potopení HMS Spearfish bylo posledním ze série 24 úspěchů U-34. Ponorka následně putovala do výcvikové služby, kterou ukončil až náraz tendru Lech 5. srpna 1943. 

 

Autor: Mgr. Tomáš Bouzek, vojenský historik

 

Zdroj: history.com

Tagy