Autor fotografie: Stzeman (CC BY-SA 3.0) https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/deed.cs|Popisek: Edvard Beneš
Před 71 lety zemřel československý prezident Edvard Beneš. Jaké byly poslední politické okamžiky jeho života?
Není pochyb o tom, že Edvard Beneš patřil k velkým československým politikům, kterému vděčíme za mnohé. Není také pochyb, že prožil ve funkci prezidenta dvě dějinná traumata - Mnichov 1938 a únor 1948, kde byl vždy postaven před velmi složitou osobní volbu. Tato traumata tak na něm musela zanechat hluboké stopy, které si nesla až do konce života. Po roce 1945 z Londýna přijížděl Beneš s nesmírně vysokou autoritou, kterou respektovali i komunisté.
I když představitelé KSČ představovali po válce nejsilnější stranu, nedovolili si ve volbě prezidenta v roce 1946 postavit vlastního kandidáta, protože věděli, že by prostě neuspěl. Právě komunisté se snažili prezidenta - budovatele předcházet. S předsedou KSČ Klementem Gottwaldem měl Beneš korektní a můžeme říct, že částečně i přátelské vztahy. Beneš věřil, že Národní fronta složená i z nekomunistů udrží komunisty na demokratické cestě a ti se budou postupně demokratizovat, stejně jako Sovětský svaz po skončení druhé světové války. Byl to však mylný předpoklad v době, kdy se začal svět neochvějně rozdělovat do dvou znesvářených bloků.
V únoru 1948 se pak snažili komunisté Beneše přesvědčit o svém ústavním postupu a churavějící prezident jim v tom přitakal. Beneš, který byl do únorových událostí vmanévrován nekomunistickými stranami, měl možnost odstoupit, o které také přemýšlel, a zachovat si tak tvář před národem. Jenže to nakonec neudělal. Když si uvědomil, že komunisté zcela ovládli po únoru 1948 politické pole, litoval, že komunistům věřil.
Beneš chtěl alespoň vyjádřit svůj slabý vzdor tím, že nepodepíše v květnu 1948 novou ústavu. Komunistům oznámil, že chce odstoupit z funkce a nepodepíše novou, podle něho nedemokratickou ústavu. Toho se však vedoucí představitelé zalekli, protože stáli o to, aby se tak stalo ze zdravotních a nikoliv politckých důvodů. Beneše potřebovali jako jednoho z vrcholných politiků, který tvoří demokratickou fasádu začínající totality. Novou ústavu pak podepsal po odstoupivším Benešovi až Klement Gottwald v červenci 1948.
Beneš byl v posledních dnech života skutečně zlomeným mužem. Demokraté, do nichž vkládal své naděje v únoru 1948, fatálně selhali, volby, které se původně měly konat s více kandidátkami, zastřešila pouze jednotná, kde byly již předem rozděleny mandáty 7:3. Již dříve v březnu 1948 zemřel za nevyjasněných okolnostech Jan Masaryk.
Benešův život se tak postupně uzavíral bez nějakého optimistického výhledu. Demokracie v Československu skončila a s ní i poslední výspa demokratů, kterou byl Beneš. Ten však ,,zapomněl" v únoru 1948 odstoupit a propůjčil tak nastupující totalitní moci demokratickou tvář.