_-_Centurion_Tanks.jpg)
foto: Government Press Office (Israel), CC BY-SA 3.0/Izraelské tanky Centurion v poušti Negev
V červnu 1967 se během šestidenní války podařil Egypťanům nečekaný manévr. Ne tedy všem. Většina jejich sil připravených napadnout spolu se Sýrií, Jordánskem a množstvím spojenců z Iráku, Saúdské Arábie, Súdánu, Tuniska, Maroka a Alžírska Izrael, byla izraelským preventivním útokem zaskočena a nezmohla se na efektivní odpor. Ale jedno egyptské uskupení bylo výjimečné. Velel mu generálmajor vycvičený ve Spojených státech, zakladatel egyptských výsadkových sil. Zatímco ostatní egyptské formace ve zmatku vyklízely Sinaj, generál Šazlí obsadil izraelské území, a tím své vojáky zachránil. Pokud tedy nejde o legendu.
Saad Mohamed el-Hussejn El Šazlí byl schopným a zkušeným důstojníkem. Bojoval již během druhé světové války, od roku 1943 byl poručíkem Královské gardy. Proti Izraeli bojoval již v roce 1948. V roce 1952 se přidal na stranu Gamála Násira a podpořil jeho úspěšný převrat. A hned v následujícím roce v hodnosti majora odcestoval do Spojených států, kde podstoupil výsadkářský výcvik. Byl jedním z prvních důstojníků absolvujících kurz Ranger. V Egyptě pak organizoval výsadkové jednotky a během suezské krize velel 75. výsadkovému praporu. Zkušenosti sbíral i v 60. letech v Kongu v čele smíšené egyptsko-syrské jednotky OSN, a v Jemenu, kde v letech 1965 a 1966 velel 1. egyptské pěší divizi.
Egyptská armáda na Sinaji v předvečer plánovaného útoku proti Izraeli rozmístila na 100 tisíc vojáků, 950 tanků a 1100 dalších obrněných vozidel. Početní převaha byla jednoznačně na straně arabské koalice. Z hlediska úrovně techniky byly šance víceméně vyrovnané. Arabové těžili ze značné podpory východního bloku. Obě strany se také velmi dobře orientovaly v terénu. Rozdílem, který rozhodoval, byla, kromě momentu překvapení, úroveň výcviku a schopnosti velení - v nich Izrael své protivníky drtivě převyšoval. Mezi výjimkami z tohoto pravidla byl v té době 45letý generál Šazlí a jeho formace složená z tankové brigády (150 tanků T-55), dvou výsadkových praporů a několika jednotek pěchoty a dělostřelectva, celkem ne více než 7500 mužů.
Šazlího jednotky byly rozmístěné na Sinaji nedaleko izraelské hranice. Válka začala pro Araby nečekaně masivním izraelským leteckým útokem, který 5. června v ranních hodinách prakticky vyřadil z akce egyptské letectvo zničením množství letounů na zemi. Současně s tím na Sinaj vjely izraelské obrněné jednotky a o výsledku války na této frontě bylo v zásadě do večera rozhodnuto. Druhého dne dostaly všechny egyptské jednotky na Sinaji rozkaz k ústupu za Suezský kanál. V nečekané situaci, pod tlakem protivníka, bez přípravy, bez zkušeností, s nedostatečným výcvikem a improvizujícími štáby se ústup záhy změnil v panický úprk. Egypťané na místě nechávali techniku a prchali do bezpečí. Namnoze průsmykem Mitla, na který se zaměřily izraelské bitevní letouny, a způsobily zde ustupujícím nepřátelům značné ztráty. Generál Šazlí, který později tvrdil, že rozkaz k ústupu neobdržel, ale mezi prchajícími nebyl.
video: youtube
Měl neúplné informace, ale situaci odhadl velmi dobře. Bylo mu jasné, že když se pohne všeobecným směrem ústupu, jeho formace se rozpadne a vystaví se nebezpečí. Nabízel se ale směr, který nepřítel patrně nebude předpokládat, a co nepřítel nepředpokládá, to může ve válce přinést rozhodující výhodu. Šazlího jednotky vyrazily přes izraelskou hranici a bez odporu vjely na území nepřátelského státu. Ukryly se v mělkém údolí a zůstaly zde bez povšimnutí dva dny, zapomenuty oběma stranami.
Teprve 7. června se hlavnímu štábu podařilo Šazlího kontaktovat. Překvapení, že žije a jeho formace je netknutá na nepřátelském území, bylo značné. Okamžitě mu bylo přikázáno ustoupit. Šlo o jednu z mála bojeschopných formací a bylo třeba ji zachovat. Generál se podřídil a s nocí svůj ústup zahájil. Projel Sinají po prázdných cestách asi 100 km, ale s rozedněním se stalo nevyhnutelné: byl objeven izraelským letectvem a napaden bombami, raketami i palbou palubních zbraní. Nedisponoval protiletadlovými zbraněmi, a během útoků přišel o 100 padlých, nicméně kolonu udržel organizovanou a v pohybu. O rozmístění izraelských pozemních sil neměl tušení, a že na ně nenarazil bylo věcí štěstí. Za soumraku 8. června dorazil k Suezskému průlivu a projel do Egypta po Egypťany stále drženém mostě.
Někteří autoři tuto jeho verzi příběhu a postup na izraelské území zpochybňují. Údajně zůstal bez pohybu na místě, možná dokonce své jednotky osobně opustil, a Egypťané věc přibarvili, aby ve všeobecné ostudě, kterou v těch dnech utrpěli, získali příklad úspěšného a vojensky kompetentního jednání. Egyptská armáda přišla o 80 % vybavení, mezi ním o více než 500 tanků, zatímco Izrael odepsal tanků jen 61. Sinaj byla pro Egypt ztracena.
Psali jsme
Šestidenní válku, třetí arabsko-izraelskou válku v pořadí, dodnes na Golanských výšinách připomínají vraky vojenské techniky zničené během krátkého,...
Generál Šazlí, ať již se v roce 1967 události ve skutečnosti odehrály jakkoli, prokázal své kvality o šest let později, když v roli náčelníka generálního štábu naplánoval úvodní operaci Jomkipurské války, v níž naopak Arabové zaskočili příliš sebevědomé Izraelce. Ty stálo značné úsilí útok nakonec s úspěchem odvrátit a zvítězit. Mj. díky tomu, že prezident Sadat nedbal Šazlího rad a bez dostatečné přípravy a podpory nařídil pokračovat v ofenzívě. Jak to již v autoritativních režimech chodí, Šazlí byl následně zbaven funkce. Po krátkém působení na pozici velvyslance ve Velké Británii se vystupňovaly jeho spory se Sadatem. Šazlí se uchýlil do Alžírska. V 80. letech byl odsouzen v nepřítomnosti za vyzrazení vojenských tajemství ke třem rokům vězení. Část si pak skutečně odpykal po svém návratu do vlasti v roce 1992. Především pro jeho roli v úvodu Jomkipurské války mu mnozí přezdívají Egyptský Dajan nebo arabský Rommel.
Zdroj: warhistoryonline.com
Tagy