<

En avant! Zapomenuté výročí hrdinství československých legionářů Roty Nazdar u Artois

En avant! Zapomenuté výročí hrdinství československých legionářů Roty Nazdar u Artois
foto: Petr Blahuš/Pomník na hřebeni Vimy

Dnes si většina lidí připomíná vítězný konec 2. světové války a porážku Němců. Skuteční znalci ale vědí, že o 30 let předtím prošla svým vítězným, ale smrtícím bojovým křtem československá Rota Nazdar, naše nejstarší jednotka francouzských legií. Stalo se tak na německé frontě u La Targett v Artoi.

Rota Nazdar vznikla z pařížských Čechů a dalších krajanů, kteří se ve Francii nacházeli v okamžiku útoku Německa na Francii. 20 den francouzské mobilizace, který byl podle plánu určen pro odvedení zahraničních dobrovolníků, se 22.8. 1914 do pařížské Invalidovny dostavilo několik set Čechů, z nichž bylo 314 odvedeno a ihned posláno do jižní Francie k výcviku. Po jejím skončení složili 12. 10. 1914 českoslovenští dobrovolníci (v rotě bylo i osm Slováků) slavnostní přísahu, a bylo zařazeno do 1. (československé) roty praporu C (3 prapor) 2. pochodového pluku 1. pluku cizinecké legie. Francouzští důstojníci i obyvatelé Bayonne, kde rota cvičila, si je velmi oblíbili pro jejich bojový zápal a umění a pro jejich pozdrav mezi sebou jim začali říkat rota Nazdar! (companie Nazdar). Od starosty města také převzali červený praporek s vyšitým českým lvem. 23. 10. 1914 odjeli na klidný úsek fronty v Champagne k bojové „aklimatizaci“. V rámci marocké divize drželi své pozice u Remeše až do dubna 1915. I přes fakt klidné části fronty utrpělo jen do konce roku 1914 několik desítek Čechů zranění nebo onemocnělo tak vážně, že se k jednotce už nevrátili. Před Vánocemi měla jednotka prvního padlého, teprve 16letého Lumíra Březovského. Jednotku pak doplnila skupina krajanů žijících ve Velké Británii.

Čs. legionáři Roty Nazdar

Na konci dubna 1915 byla Marocká divize převelena k Artoi, kde francouzské velení chystalo druhou spojeneckou ofenzívu (z celkem pěti), která měla podle maršálů Joffreho a Foche rozhodnout válku. Útok měl mimo jiné také ulehčit ruským vojskům na východní frontě, v té době zrovna zle tísněných rakouským a německým útokem. Podle plánu měli legionáři Marocké divize zaútočit na nejkrajnějším pravém křídle celé ofenzivy v šířce asi 1400 metrů (Češi stáli úplně vpravo, takže při zteči schytali palbu nejen zepředu, ale i z boku) proti kvalitnímu systému německých opevnění, bráněných Prusy a hlavně Bavory. V noci před útokem přišel mezi vojáky Roty Nazdar i kapitán Cizinecké legie Josef Šnejdárek (výročí jeho smrti v roce 1945 si připomeneme 13. května) který pak ve své knize: „Pochoduj, nebo zemři“ vzpomínal, jak pohnutě pozoroval své krajany, když věděl, že za pár hodin bude z nich každý druhý mrtvý.

Čs. hřbitov u La Targett

Den D a hodina H nastaly 9. května 1915 v 10 hodin po čtyřhodinové dělostřelecké přípravě, během které bylo vystřeleno 690000 granátů. Velitel Roty Nazdar kapitán Sallé se vyšvihl nad zákopy u Mont Saint Elloy a vydal svým mužům, oblečeným ještě ve starých francouzských uniformách bez přileb a s červenými kalhotami, které dělali skvělý terč, vydal rozkaz: En avant! Zpočátku byl postup přes holá a rovná pole, protože dělostřelecká palba 1. německé linie silně poničila. Přesto část Bavorů bojoval sveřepě, došlo i k bojům zblízka.

Ihned poté se ale na Rotu Nazdar i další legionáře Marocké divize snesl z 2. linie uragán palby, číst fronty navíc Němci vyhodili podkopy do vzduchu. Během krátké chvíle padl velitel praporu, velitelé dvou rot i kulometné čety a mnozí další důstojníci, včetně těch z Roty Nazdar.  Během překonávání zákopů byl zabit u praporečník roty Karel Bezdíček, který měl kolem těla omotán pod kabátem rotní prapor. Ten byl pak pochován i s ním, protože i přes velkou snahu se jeho ostatky po bitvě nepodařilo nalézt - Četní ranění se snažili plazit zpět ke svým zákopům nebo se schovávali v kráterech po granátech. Přesto útok rychle pokračoval, dokonce tak rychle, že legionáři i přes boční ostřelování ztratili kontakt z pomalejším156. plukem 39. divize.

psali jsme: Muž, který se smrti smál do očí - italský legionář Alois Storch

Jak je u elitní francouzské Cizinecké legie běžné, na místa padlých francouzských důstojníků nastupovali automaticky poddůstojníci, z nichž hlavně ti čeští byli ze Sokola zvyklí velet. Když tedy byl těsně u silnice z Arrasu do Lens, za níž leželo německé 3. obranné pásmo zraněn velitel Roty Nazdar, ihned a s důvěrou předal velení celé jednotky (tedy lépe řečeno toho zbytku, co z ní zbylo) četaři Štaflovi. Z opevněných samot la Targett a Neuville Saint Vaast se ale snesla na Čechoslováky a Poláky po jejich levém boku smrtící palba, během které opadl v té době jeden z mála českých důstojníků v legii poručík Dostál, velitel kulometné čety praporu D, který se snažil Čechy krát před boční německou palbou a padl, když sám střílel z kulometu, jehož obsluha předtím padla.

německý systém zákopů dnes tvoří část vojenského muzea

Posledního stanoveného cíle, kóty 140 na hřebeni Vimy, dosáhly zbytky prapory v 11.30 hodin. Čechoslováci byli nahoře jako první z celé legionářské divize. Spolu se zbytky dalších praporů zde odrazili několik německých protiútoků, ale pak jim došla munice, navíc se stala terčem jak německé, tak omylem i vlastní, francouzské dělostřelby. Protože francouzská logistika zklamala a další náboje ani silné posily už nedodala, museli hrdinové z Roty Nazdar a jejich kamarádi z hřebene, který je stál tolik krve, bolesti a mrtvých, ustoupit a zakopat se pod ním.

psali jsme: Hrdinové od Zborova zasloužili se o stát

Z celkového počtu 925 mužů praporu C, kteří šli do útoku onoho 9. května 1915, se jich večera dočkala v pořádku ani ne třetina. Z Roty nazdar padlo 42 mužů, vesměs její výkvět a dalších 90 bylo těžce raněno. Z původního stavu 3917 vojáků 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie padlo, bylo zraněno nebo zůstalo nezvěstných 1637 vojáků. Ti, co přežili, se ještě zúčastnili dalšího velkého útoku 16. června. Hned při opuštění zákopů byl zraněn hrdina z Vimy, čerstvě na podporučíka povýšený Štafl, a padlo i devět dalších Čechoslováků. Další byli zraněni, ale svůj úkol toho dne, jako jedni z mála splnili. V boji padl nejen jejich velitel roty, ale dokonce i velitel 77. francouzské divize generál Barbot. Celkové spojenecké ztráty dosáhly 215000 padlých a zajatých plus půl milionu raněných (kterým je věnován obrovský památník s válečnými hřbitovy u Loretty), čímž tyto ztráty dosáhly na úroveň těm z Verdunu nebo od Sommy. A to vše jen za zisk pár kilometrů u Souchez a Vimy.  

La Targett

Po skončení této ofenzivy už Rota Nazdar nebyla kvůli těžkým ztrátám, které nešlo už z čeho doplňovat, obnovena a z jejích zbytků se vytvořila 2. četa 1. roty 1. (A) praporu Cizinecké legie, která byla na důkaz vážnosti a úcty, kterou si naši předci u francouzského velení za ofenzivy 9. května 1915 vydobyli, vytvořena jako ryze česká pod velením podporučíka Štafla.  

 

Nepřehlédněte na Security magazínu:  Defence - tanky, lodě,  letadla, obrněné vozy. Jaké jsou nejnovější trendy ve zbrojním a obranném průmyslu? S námi víte více

Tagy