Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 101III-Weiss-030-12 / Weiss / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Erich von dem Bach-Zelewski (uprostřed)
Nacista Erich von dem Bach-Zelewski představoval v nacistické hierarchii vysoce postaveného hodnostáře. Byl důstojníkem Waffen-SS, který neúnavně pronásledoval Židy a v roce 1944 přispěl výraznou měrou k potlačení Varšavského povstání.
Von dem Bach-Zelewski se narodil v roce 1899 a brzy přišel o svého otce. O malého chlapce se začal staral jeho strýc, který ho donutil, aby narukoval do armády, když začala první světová válka. Stal se jedním z nejmladších dobrovolníků, kteří narukovali do války. Zařazen byl sotva náctiletý hoch k západopruskému 129. pěšímu pluku, následně byl pluk v rámci 36. pěší divize generálporučíka Konstanze von Heinecciusa odvelen na východní frontu, aby se zapojil do bojů s ruskými carskými jednotkami.
A můžeme říct, že Von dem Bach-Zelewski ukázal v bojích osobní statečnost. Zúčastnil se například známé bitvy u Tannenbergu, bitvy u Gorlice a dalších střetů, za což si mimo jiné vysloužil pruský Železný kříž II. třídy. Von dem Bach-Zelewski zasáhl i do slavné bitvy na řece Sommě v roce 1916. To mu bylo pouhých 17 let. Posléze byl při bojích na frontě zasažen bojovým plynem a musel být hospitalizován.
Po zotavení byl odvelen ke 10. granátnickému pluku ,,König Friedrich Wilhelm II." (Grenadier-Regiment ,,König Friedrich Wilhelm II." Nr. 10) od 11. pěší divize pod velením generálporučíka Güntera von Etzela. Zde byl jmenován velitelem kulometné roty pluku. Ve velení roty byl později téhož roku vyznamenán pruským Železným křížem I. třídy a Vévodským Sasko-Meiningenským čestným křížem za zásluhy ve válce.
Po skončení války sloužil u pohraničních jednotek, potom vstoupil v roce 1923 do Reichswehru. V armádě si však příliš dlouho nepobyl a byl z ní propuštěn již rok nato kvůli svým ,,buřičským a rozvracečským politickým názorům. Následně pracoval jako znalec na statku, a to až do roku 1928, kdy zdědil rodinný statek a začal na něm pracovat společně se svojí ženou, kterou si vzal již před tím v roce 1921.
Jeho další životní cesta vedla do NSDAP, do níž vstoupil v roce 1930. Posléze byl povýšen hodnosti SS-Sturmbannführer (Major) a bylo mu svěřeno velení celého 27. pluku SS. Von dem Bach-Zelewski začal poměrně rychle stoupat v politickém životě. V roce 1932 se stal poslancem, ale to už byla v podstatě labutí píseň demokratického Říšského sněmu. Po převzetí moci nacisty v lednu 1933 se účastnil Noci dlouhých nožů, kdy byla zlikvidována opozice v podobě jednotek SA.
Nicméně nejviditelnější figurou se stal Von dem Bach-Zelewski během druhé světové války, ale ve velmi negativním světle, protože se dopustil prokazatelně válečných zločinu. Roku 1941 byl povýšen na Obergruppenführera SS a své hlavní poslání spatřoval především v pronásledování Židů. Byl to právě Zelewski, který dal osobně nařizovat fyzickou likvidaci Židů, a skutečně to velkém měřítku. Na jeho rozkaz bylo 31. října 1941 popraveno 35 000 Židů v Rize. Nařídil vraždění Židů v Minsku a Mogilevu.
Koncem války zasáhl do potlačování Varšavského povstání, a to rovněž výrazně. Stál v čele velení nad všemi německými jednotkami, které byly nasazeny na likvidaci povstání. 17 tisíc německých jednotek se dopouštělo zvlčilostí, vražd civilistů a nelidských zločinů. Zavraždilo přes 200 tisíc civilistů. Von dem Bach-Zelewski si za krvavé potlačení povstání ,,připsal" další vyznamenání v podobě Rytířského kříže železného kříže.
Blížil se závěr války a začalo také smrákat nad německými válečnými zločinci. Tedy přesněji řečeno nad některými. Von dem Bach-Zelewski se pokusil utéct, nicméně byl zatčen americkou vojenskou policií. Nicméně Zelewski nabídl Američanům, že podá svědectví proti svým nadřízeným, a nakonec to mu pomohlo v tom, že sám nebyl souzen jako válečný zločinec. Po válce unikl také vydání do SSSR jen proto, že jako svědek obžaloby ochotně vypovídal v Norimberku. To mu někteří jeho bývalí ,,kolegové" také nezapomněli.
V roce 1949 byl odsouzen k deseti letům v pracovním táboře, rozsudek však nebyl vykonán. Spravedlnost jej dostihla až v roce 1958, kdy byl odsouzen ke 4,5 letům vězení za vraždu svého rivala Antona von Hohberg und Buchwalda během Noci dlouhých nožů. V roce 1961 pak dostal Von dem Bach-Zelewski další ,,flastr" za vraždu tří (podle některých zdrojů deseti) německých komunistů, které měl sprovodit ze světa ve třicátých letech. Fanatický nacista se tak do konce svého života již nepodíval na svobodu. Zemřel ve věku 73 let v roce 1972 v Mnichově.
Zdroj: history.com, Wikipedia