foto: Vytvořeno umělou inteligencí / Chat GPT/Football war
V roce 1969 proměnilo fotbalové šílenství mezi Hondurasem a Salvadorem sportovní rivalitu v krvavý čtyřdenní konflikt, známý jako Fotbalová válka. Malá šarvátka dokázala zapálit plameny války, během níž se utkávaly legendární vrtulové stíhací letouny Corsair a Mustang.
Letos si můžeme připomenout 55. výročí konfliktu, který zcela přirozeně leží poněkud stranou evropského a světového zájmu. Jedná se o tzv. Fotbalovou válku, také známou jako Stohodinovou válku mezi středoamerickým Hondurasem a Salvadorem. Konflikt vznikl v důsledku násilných střetů fotbalových fanoušků po vítězství Salvadoru nad Hondurasem v kvalifikaci na fotbalové mistrovství světa v roce 1970. Zprvu malá šarvátka si vyžádala dva tisíce sto mrtvých a vynikla především střetem druhoválečných letounů Mustang a Corsair.
Fotbalovým týmům Hondurasu a Salvadoru šlo o hodně, konkrétně o postup na mistrovství světa. Vítěz tříkolové série se měl utkat s Haiti v Mexiku 1970. Nejslavnější turnaj planety se tak odehrával kousek od domova obou týmů. Fotbal je ve favelách nejpopulárnější sport a pro mnohé to znamená jedinou šanci dostat se z betonové džungle pryč. Třetí a poslední zápas derby mezi sousedy se musel odehrát na neutrální půdě 27. června 1969 na Estadio Azteca v Mexico City. Salvador nakonec zvítězil 3:2 a postoupil. Honduras tak přišel o veškeré naděje.
Ještě téhož dne Salvador přerušil veškeré diplomatické styky s Hondurasem. Fotbalová horečka dosáhla svého vrcholu. Jako oficiální důvod Salvador uvedl násilí na Salvadorcích na hranici po jejich prohře a dále vysvětlil, že Honduras „nepodnikl žádné kroky k zabránění vraždám, útlaku, znásilňování, drancování a hromadnému vyhánění Salvadorců“. V obou zemích probíhaly rozsáhlé nacionalistické kampaně, které našly v emocemi nabitém fotbalu mocný nástroj populismu.
Nefotbalová válka
Mezi oběma sousedy již desítky let panovalo silné pnutí a fotbalový zápas tak byl jen spouštěcí jiskrou, poslední kapkou. Největší problémy se týkaly nelegální imigrace a území, resp. pozemků. Malý Salvador (21 tis km2) měl výrazně více obyvatel než Honduras (3,7 milionům proti 2,6 milionům; rozloha Hondurasu 112 tis km2). Pohraniční situace tak byla kritická. Od počátku 20. století se bezzemci ze Salvadoru přesouvali do hraničních oblastí Hondurasu, kde si přisvojovali neobydlené pozemky. To způsobovalo v Hondurasu nemalé problémy.
Na celém konfliktu však kromě spouštěče v podobě fotbalového zápasu a imigrace byla zajímavá také další skutečnost. Fotbalová válka byla totiž poslední válkou, v níž se utkaly vrtulové stíhací letouny plně ve své původní roli. Nejednalo se však jen tak o ledajaké stroje, ale veterány z doby druhé světové války a navíc americké ikony armády a námořnictva: letouny P-51 (F-51) Mustang a F4U (FG) Corsair.
Fotbalová válka: Corsairy vs Mustangy
Honduras disponoval více než desítkou Vought Corsairů ve verzích F4U-4 (poslední druhoválečná), F4U-5 a F4U-5N (denní a noční stíhací z roku 1946), které byly ve Spojených státech zakoupeny soukromě z přebytků námořnictva. Některé z nich létaly během války v Koreji v letech 1950-1953. Salvadorské letectvo mělo Corsairů šest. Šlo o variantu FG-1D vyrobenou společností Goodyear, jež odpovídala stíhací-bombardovací verzi F4U-1D z poloviny roku 1944. Všechny tyto letouny byly ve velmi špatném stavu a bylo třeba je nahradit. Za tím účelem Salvador pořídil ve Spojených státech demilitarizované Mustangy prodané jako Cavalier Mustang II, a disponoval také sedmi letouny verze P-51D.
Letecké operace byly zahájeny 14. července 1969 náletem salvadorského C-47 Skytrain v doprovodu dvou Mustangů na letiště v Tegucigalpě, Honduraském hlavním městu. Útok byl překvapením, a škody spíše symbolické a psychologické. Dva následující dny ve vzduchu ke střetnutím nedošlo, protože letectva obou států prováděla bombardovací lety a podporovala pozemní jednotky. Třetího dne byl ovšem jeden z honduraských Corsairů postřelující pozemní cíle napaden dvěma salvadorskými Mustangy. Honduraskému letounu přispěchaly na pomoc další dva Corsairy a jeden z kapitánů letadel hbytě sestřelil dávkou z 20mm kanónů jeden z Mustangů. Druhý nepřátelský stroj unikl.
Ten samý den pak stejný pilot se svým wingmanem narazili na dva salvadorské Corsairy. Kapitán jeden sestřelil během prvního průletu, ale druhý se ukázal být zdatným protivníkem. Začal skutečný psí boj, dogfight, plný akrobatických prvků ve snaze dostat se za soupeře. Pilot se po čase, který později popsal jako století, podařilo za protivníka dostat zvratem a salvadorský letoun po zásahu explodoval. Tyto tři sestřely kapitána byly jedinými sestřely Fotbalové války.
Organizace amerických států mezitím dotlačila obě země k rozumu a bylo uzavřeno příměří. Silnější salvadorská armáda již nebyla od Tegucigalpy daleko. Kromě padlých vojáků a zabitých civilistů válku odneslo především na 300 tisíc Salvadorců vyhnaných z Hondurasu. Salvadorský fotbalový tým pak Haiti v dalším kole kvalifikace porazil a na mistrovství světa se probojoval. Ve skupině "A" pak prohrál se SSSR, Mexikem a Belgií, dostal devět fíků a žádný nevstřelil.
Snad si můžeme pod čarou dovolit „reklamní tečku“ – koluje ostatně především na sociálních sítích již delší dobu, a je k věci. Posuďte sami:
Tagy