Francie a Československo 1939-1945

Francie a Československo 1939-1945
Autor fotografie: (VÚA/VHA)|Popisek: Českoslovenští vojáci v Agde
27 / 06 / 2018, 16:00

Období druhé světové války bylo pro občany předválečného Československa doslova otázkou přežití národa. Němečtí nacisté měli za cíl kromě holocaustu a vyhubení židovského národa zlikvidovat následně i Slovany ve střední a východní Evropě, případně je vystěhovat na Sibiř. Z českého národa měla podle jejich plánů přežít pouze třetina jako druhořadí a nevzdělaní občané a levné pracovní síly jejich „tisícileté“ třetí říše.

Centrem odboje se stala v prvním období Paříž. Tam směřovalo přes Polsko nebo přes Balkán zhruba 10 000 československých uprchlíků. Značná část z nich byli vojáci a dobrovolníci. Od konce května 1939 připlouvali do Francie. Podařilo se však pro ně vyjednat pouze 4000 míst v cizinecké legii do vypuknutí války mezi Německem a Francií, protože byli cizinci a Mnichovská dohoda měla pro francouzskou vládu právní platnost. Většina z nich s výjimkou části letců několik měsíců v legii odsloužila. Exprezident Beneš působil v USA, kde byla 20. dubna vytvořena Národní rada československá. Francie uznala v listopadu 1939 legitimnost československé exilové vlády a byl utvořen Národní výbor československý. Vedení odboje v té době řešilo řadu kompetenčních sporů, přičemž působilo v Polsku (Ján Slávik), Francii (Štefan Osuský), SSSR (Zdeněk Fierlinger), Velké Británii (Jan Masaryk) a USA (Vladimír Hurban). Vedení odboje nakonec převzal Edvard Beneš, kterého podpořili generálové Sergej Ingr a Rudolf Viest a 18. dubna krajané v USA. Nicméně již od září byli čeští a slovenští dobrovolníci soustřeďováni v Agde, kde žili ve značně složitých podmínkách a nejistotě. Prezident udržoval ilegální kontakty s českou vládou v takzvaném protektorátu Čechy a Morava až do roku 1941, kdy její část začala jednoznačně kolaborovat s okupanty.

psali jsme: Francie a Československo 1918-1939. Kritická chvíle se blíží

Francouzská vláda následně vyhlásila mobilizaci československých občanů, kterých tam žilo kolem 100 000 a začalo formování československých národních útvarů. Zároveň probíhalo přecvičování československých pilotů a leteckého personálu na francouzská letadla. Z 1. čs. náhradního praporu v Agde se podařilo k 1. 1. 1940 sestavit neúplnou pěší divizi. Po napadení Francie Německem byli českoslovenští dobrovolníci převedeni z cizinecké legie do československé armády ve Francii. Díky tomu stav divize dosáhl 11 405 vojáků, z toho 3 326 dobrovolníků. Letců a technických specialistů působilo ve francouzském letectvu 170. Právě oni se zapojili v rámci francouzských perutí jako první do bojů. Nejúspěšnější byli Karel Vašátko se 17 a František Peřina s 14 sestřely. V nemocnici bohužel zemřel mezinárodně známý akrobatický pilot František Novák. Odboj posílil fakt, že se k němu přidal i velitel letectva Slovenského štátu, předválečné akrobatické eso Ján Ambruš, který uletěl do Polska a odplul do Francie.

Příslušníci redukované 1. čs. pěší divize tvořené dvěma zesílenými pluky byli přesunuti na frontu až v době ústupových bojů. Ty prodělali od Coulommiers a La Ferté západně od Paříže po Neuvy. Po kapitulaci Francie se přesunuli na jih. Část pilotů uletěla do severní Afriky a Británie. Z příslušníků divize bylo evakuováno po moři do Británie pouze 1 600, přičemž celkově se z Francie do Afriky a Británie nakonec přesunulo zhruba 40 000 osob. Většina naturalizovaných Slováků i Čechů se rozhodla zůstat ve Francii. Řada z nich se poté zapojila do francouzského odboje. Vytvořili v Paříži český národní výbor a několik partyzánských skupin. Roku 1944 za bojů v Paříži obsadili československé velvyslanectví. Pravděpodobně nejznámější je Josef Fišera, který jako odbojář a člen výboru ještě zachránil několik desítek židovských dětí před odesláním do koncentračních táborů. V boji padlo více než 400 vojáků divize a 27 letců, několik stovek vojáků zůstalo nezvěstných.

psali jsme: Vojenské vztahy Československa a Francie

V době války se přidaly desítky československých důstojníků k armádě Svobodných Francouzů generála de Gaulla a bojovali v Africe. Nejznámější z nich jsou Oto Wagner, který působil v cizinecké legii a proslavil se za bojů o Bir Hakeim, dále Bohumil Moravec a Oto Šachr. Nejvyšší uznání získal poručík Ivan Španiel, který padl nedaleko Štrasburku. Dlouhá léta po válce nesl jeho jméno jeden z čestných tanků francouzské armády. V letectvu Svobodných Francouzů sloužila řada československých pilotů, někteří i v Indočíně. Francouzští odbojáři pomohli k útěku i několika československým pilotům RAF sestřeleným nad Francií, například Františku Fajtlovi, který bojoval proti fašismu ve Francii, Británii a nakonec v SSSR. Několik československých pilotů z RAF se podílelo na nočních letech pro přepravu agentů francouzského odboje mezi Británií a Francií.  Po vylodění v Normandii působila na francouzském území čs. obrněná brigáda na západě, která obléhala přístav Dunkerk.

Občané Francie a Československa se v době druhé světové války setkávali a spolupracovali v nacistických koncentračních, pracovních a zajateckých táborech. Ve Slovenském národním povstání bojovala jednotka složená z osvobozených francouzských zajatců. Mnoho francouzských obětí fašismu bylo pohřbeno v Československu.

 

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

Tagy článku