Francie si padlého generála neváží - důležitější je Putin a politika

Francie si padlého generála neváží - důležitější je Putin a politika
Autor: E. Philippoteaux; A. Thiers, Histoire de l'Empire, 1873; volné dílo|Popisek: Generál Gudin v roce 1809
05 / 07 / 2021, 14:00

Skvělý úspěch historiků a archeologů, kteří v roce 2019 nalezli hrob Napoleonova generála Gudina ve Smolensku, následuje v důsledku politických souvislostí projektu trapnost, která snad nemůže soutěžit ani s plastovým modelem koňské kostry zavěšeným nad Napoleonovým sarkofágem. Stát ani generálovo rodné město Montargis o generálovy ostatky nemají zájem. Ty budou do Francie přepraveny v průběhu července.

Divizní generál César-Charles-Etienne Gudin de la Sablonnière, hrabě císařství, podlehl 22. srpna 1812 ve Smolensku smrtelnému zranění, které utrpěl v bitvě u Valutina o tři dny dříve. Napoleon o něm prohlásí, že patřil mezi nejzasloužilejší důstojníky armády, muž skvělých morálních kvalit, odvahy a neohroženosti.

Jako syn důstojníka pluku hraběte d'Artois studoval Gudin na vojenské škole v Brienne, stejně jako jen o rok a půl mladší budoucí císař. Jejich cesty se ovšem služebně záhy rozešly. Bonaparte sloužil u dělostřelectva, Gudin u pěchoty. A zatímco Bonapartova hvězda prudce stoupala, Gudin dosáhne na první generálskou hodnost "až" v roce 1799. S Bonapartem se míjí - nebojuje pod jeho velením ani v Itálii, ani v Egyptě. Válčí na Rýnu, ve Švýcarsku. Není ani u Marenga, ale 6. července 1800 získává hodnost divizního generála.

V srpnu 1804 se stává velitelem jedné z divizí budoucího Davoutova armádního sboru. Na bojiště u Slavkova přichází den po bitvě a účastní se pronásledování poraženého nepřítele. Bude zraněn u Auerstaedtu, kde maršál Davout 14. října 1806 slavně porazí mnohonásobnou pruskou přesilu. V listopadu vstoupí generálovy jednotky do Varšavy, v prosinci bojuje u Pultusku, v únoru se účastní nerozhodné bitvy u Jílového a Napoleon jej povyšuje na hraběte císařství a později také jmenuje guvernérem císařského paláce ve Fontainebleau. V roce 1809 bojuje u Eggmühlu, Řezna, účastní se obléhání Prešpurku, dnešní Bratislavy, kde dobývá předmostí. Ve velké bitvě u Wagramu utrží čtyři střelná zranění a získá Velkého Orla řádu Čestné legie.

U Valutina (Valutina Gora) 19. srpna 1812 mu dělová koule rozdrtí stehno a přerazí lýtko a tři dny poté generál umírá. Je pochován pod smolenskými hradbami. Ale kde? V červenci 2019 nalezli francouzští a ruští archeologové v jednom ze smolenských parků ostatky, které podle utrpěných zranění na první pohled vzbudily naději - byl proveden test DNA, vzorky byly porovnány s potvrzenými vzorky generálova bratra a jejich matky, a definitivně potvrdil, že jde skutečně o generála Gudina. Bohužel pro něj se tak ovšem děje v kontextu prudkého ochlazení vztahů mezi Francií a Ruskem, a nejen to.

Návrat ostatků byl plánován dříve, ale zasáhla protiepidemická opatření a komplikace. Jeden z plánů zněl přijmout ostatky během ceremonie spojené s 5. květnem, tedy výročím Napoleonovy smrti. Generálovy ostatky budou do Francie převezeny nyní v červenci. Jak ale informoval Le Parisien, nezdá se, že by se jakákoli instituce odhodlala k jejich důstojnému přijetí. Nechystá se žádná ceremonie ani v Invalidovně, ani pod Vítězným obloukem.

Ani v rodném městě. Starosta Benoît Digeon říká, že Motargis nemá prostředky na to, aby generálovi "postavilo mauzoleum." Zde a zřejmě i na státní úrovni působí komplikace politické souvislosti Pierra Malinowskiho, člověka, který dal dohromady tým, výsledkem jehož práce bylo objevení Gudinových ostatků. Pod hlavičkou "Nadace pro rozvoj francouzsko-ruských historických iniciativ", s podporou Kremlu. Historik Pierre Malinowski (ročník 1987), bývalý voják, byl kromě toho také poslaneckým asistentem Jean-Marie Le Pena. A přes některé věci dnes zřejmě nejede vlak.

Generálovi potomci nebo sdružení Souvenir Napoléonien stále v oficiální ceremonii doufají. Prezident Macron na ni odmítá uvolnit prostředky. Aby nedal prostor proruským a lepenovským kruhům, bude ignorovat fascinující příběh a význam generála, který ve službách Francii před dvěma staletími položil život. Zdá se, že se César-Charles-Etienne Gudin de la Sablonnière, ročník 1768, bez vlastního přičinění stal v roce 2021 putinovcem a lepenovcem, protože jeho ostatky vypátral politicky špatně orientovaný, politicky nečistý nadšenec. Dva měsíce po Macronově sympatické účasti na připomínce 200. výročí Napoleonova úmrtí, kdy v Panthéonu hovořil o sepětí s historií země, ani ve věci tak apolitické, jakou je pocta Napoleonovu generálovi, není francouzský prezident ochoten zavřít nad pomíjivými souvislostmi dneška oči a iniciativu podpořit.

Řekl-li Napoleon, že "nemožné není francouzsky", impossible n'est pas français, chce se nám dodat, že dnes to již neplatí.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace