Autor fotografie: Boksi, CC BY-SA 3.0 |Popisek: R35
Pro Jugoslávii stála otázka modernizace armády na konci třicátých let jako jedna z klíčových. Bylo na Jugoslávii, pro jaké tanky se rozhodne. Svou pozornost upnula na Francii a tanky Renault R35.
Nedostatek obrněnců byl zřejmý a Jugoslávie tak začala sondovat v zahraničí, kdo by byl ochotný jí prodat tankovou výzbroj. Obrátila se proto posléze na Francii, s níž ji pojily celkem dobré vztahy. Francie však nechtěla prodat do zahraničí své nejnovější modely, naopak svolná byla k prodeji starších tanků, kterých měla přebytek.
Musíme si také uvědomit, že s pozdějším vypuknutím války nebylo možné, aby získala nejnovější tankovou výzbroj kdekoliv v Evropě. To však neodradilo Jugoslávii od jednání s Francií o možné dodávce relativně moderních lehkých pěchotních tanků Renault R35. Ty měly nahradit starší tanky Renault FT 17.
I když tato vozidla byla ve francouzské armádě v kategorii pěchotních tanků nejpočetnější, po vpádu německých invazorů do Francie v roce 1940, se nemohly s těmi německými měřit, a proto se v boji příliš nevyznamenávaly.
Na novém tanku začala Francie pracovat začátkem třicátých let a jeho vývoj byl důsledkem poptávky francouzské armády po lehkém (podpůrném) lehkém tanku. Renault R35 měl dvoučlennou posádku, délka vozidla činila 4,20 m, šířka 1,85 a výška 2,37 m. Stroj poháněl čtyřválec Renault V-4 o výkonu 61 kW. Nejvyšší rychlost na silnici byla 20 km/h, dojezd na silnici 140 km. Výzbroj vozidla zajišťoval kanon ráže 37 mm a jeden kulomet ráže 7,5 mm.
Ještě před invazí Německa do Francie se tak nakonec podařilo na počátku roku 1940 vyjednat Jugoslávii nákup 54 tanků R35. Ty pak dorazily do Jugoslávie v dubnu 1940. Po obsazení Francie Německem v květnu 1940 však na druhé straně bylo jasné, že se Jugoslávii zavřela cesta k další dodávce tanků.
Tanky R35 pak sehrály roli v vojenském puči v březnu 1941 v čele s generálem Dušanem Simovićem, kdy byla svržena regentská rada, již vedl kníže Pavel Karađorđević, a vláda Dragišy Cvetkoviće a Vladka Mačeka, kteří podepsali ve Vídni přistoupení k silám Osy. Puč byl podpořen i tanky R35, jež byly rozmístěny ve strategicky důležitých oblastech hlavního města Bělehradu. I když tanky v dané situace nevystřelily, sehrály důležitou psychologickou roli.
Puč byl tak sice úspěšný, ale netrval dlouho, protože v dubnu 1941 se rozhodl Adolf Hitler vpadnout do Jugoslávie a donutit ji silou, aby k silám Osy přistoupila. Protože Jugoslávie byla na tuto situaci, která se odehrála bez formálního vyhlášení války nepřipravená, nepomohly jí ani tanky R35.
Stroje byly ostatně spolu s dalšími několika desítkami obrněných vozidel ukořistěny německými invazory. Ti udělali na tancích R35 několik designových změn a vozidla byla použita proti jugoslávskému hnutí odporu skoro až do konce války. Je třeba říct, že počty těchto tanků se v průběhu let začaly zmenšovat kvůli mechanickým a jiným potížím.
Zdroj: history.com