foto: archiv Petra Blahuše/Hvězdná chvíle kata Nenáhla (vlevo) i pocit historické spravedlnosti pro všechny slušné Čechy- poprava "krvavého psa" sudetského Němce K.H. Franka
František Nenáhlo, kat s pověstí nejvýkonnějšího popravčího v české historii, byl známý nejen svými činy, ale i osobními démony. Téměř celou druhou světovou válku sice strávil ve vězení, ale po osvobození se stal nejznámějším katem nacistů Pfitznera, Daluege nebo Franka a kolaborantů.
Příběh Františka Nenáhla je jen stěží uvěřitelnou poutí člověka, který se mohl stát katem - rekordmanem jen díky své době. Nejvíce hrdelních trestů v historii Československa nebylo vykonáno během nadvlády komunistů, ale v letech 1945-47 v rámci zúčtování s německými válečnými zločinci, domácími zrádci a kolaboranty. Mezi tehdejšími katy, tedy zaměstnanci ministerstva spravedlnosti, proslul zejména František Nenáhlo, který poslal na onen svět nejvíce zločinců v celé historii českého soudnictví. Byli mezi nimi i „krvavý pes“, sudetský Němec a státní ministr K.H. Frank a německý protektor Kurt Daluege.
Sociální a rodinné zázemí Františka Netáhla
František Nenáhlo pocházel z velmi chudé rodiny a to zásadně ovlivnilo jeho celý život. Narodil se do rodiny dělníka a matky, která pracovala jako pomocnice v domácnostech bohatších rodin, a tak rodina často žila na hranici chudoby. Nenáhlo vyrůstal v prostředí, kde bylo násilí a kriminalita běžnou součástí každodenního života. Toto těžké dětství mělo vliv na jeho pozdější sklony k násilí a alkoholismu. Přestože se nikdy neoženil a neměl děti, zůstal v kontaktu se svou rodinou, která mu poskytovala alespoň minimální zázemí a podporu, i když často jen velmi omezenou. Izolace a postupný propad do kriminality se tak staly jedním z klíčových faktorů jeho života.
Problémy kata Františka Nenáhla se zákonem a roky ve vězení
Ač jako kat zabíjel ve jménu zákona, sám měl od malička problémy se zákonem. Už v roce 1928, tedy ve svých 14 letech, byl stíhán pro pokus o znásilnění. Vězení unikl jen díky svému věku, ale pokoj si nedal. V jeho životě následovala série krádeží a veřejného násilí, a tak se Nenáhlo putoval z jednoho kriminálu do druhého. Kvůli problémům s alkoholem mu navíc soud nařídil ochrannou léčbu. Jen těžko se mezitím vyučil zedníkem a lásku k pití příliš neutlumila ani vojenská služba, kterou vykonal od jara 1936 do března 1939. V rámcí ní se mu nevyhnula ani válečná mobilizace v září 1938.
Do vězení se dostal i za okupace, i když tentokrát v tom byl nevinně. Hned na jejím začátku se totiž zapletl do rvačky v hospodě Na radnici v rodném Domašíně, kterou vyprovokovali opilí němečtí vojáci, se kterými nechtěla česká děvčata pochopitelně tančit. Ačkoliv jeden z Němců dokonce vytáhl pistoli a postřelil dva Čechy, vyfasoval Nenáhlo od „nezávislého“ soudu měsíc za katrem. Německé gestapo mu však zmlácení německého poddůstojníka nezapomnělo a Nenáhlo zůstal ve vězení i po vypršení jeho trestu. Postupně tak poznal cely věznic v Praze, Terezíně, Drážďanech a Berlíně. Propuštěn byl až v květnu 1944.
V létě 1944 údajně přešel zelenou hranici na Slovensko, aby se zúčastnil slovenského povstání, ale brzy se odtamtud vrátil, protože ho gestapo znovu zatklo už 6. října 1944 v pražském automatu Koruna na Václavském náměstí. Paradoxně se zatčení uskutečnilo v den, kdy se českoslovenští vojáci v Dukelském průsmyku probojovali na území republiky. Na Pankráci byl vězněn až do 5. května 1945, kdy byl s ostatními politickými vězni osvobozen a okamžitě se zapojil do bojů na barikádách v Pražském povstání.
První zkušenosti Františka Nenáhla v roli kata
Po osvobození sloužil krátce jako četař Revolučních gard, a v listopadu 1945 byl přijat do Sboru národní bezpečnosti. Už od července 1945 byl ale tento kvartální piják nominován pražským magistrátem na post popravčího mistra mimořádného lidového soudu v Praze. Až do října 1946 byl jediným popravčím mistrem v Praze s tabulkovým honorářem 2000 Kčs za popravu. Jeho prvním popraveným byl v září 1945 fanatický sudetský Němec Josef Pfitzner, který za války působil jako dosazený náměstek primátora Hlavního města Prahy.
Během jeho popravy oběšením se nechal vyprovokovat Pfitznerovými nadávkami na přítomné Čechy, protože popravy v té době byly veřejné. Nacista Pfitzner mu navíc plivl do obličeje, načež kat vrazil tomuto fanatickému sudeťákovi facku. Před vyšetřovací komisí se pak Nenáhlo hájil tím, že mu chtěl pouze zacpat ústa, aby nemohl dál vykřikovat provokativní hesla. Vzhledem k tomu, co se pod šibenicí událo a tím, co měli Němci i sám Pfitzner za války na svědomí, byl kat Nenáhlo komisí očištěn.
Nenáhlo měl složitý vztah k politické situaci své doby. Po válce se sice zapojil do Revolučních gard a aktivně se podílel na poválečném zúčtování s nacistickými zločinci, ale jeho osobní názory však zůstávaly spíše apolitické. Nenáhlo nebyl zapáleným stoupencem žádné politické strany, což se odrazilo i v jeho práci kata, kterou vykonával bez ohledu na politické přesvědčení odsouzených. Veřejnost jeho činnost vnímala rozporuplně. Někteří ho považovali za hrdinu, který se podílel na spravedlivém potrestání válečných zločinců, zatímco jiní ho vnímali jako brutálního a nemilosrdného člověka, který zneužíval svou moc. Tato ambivalence se projevila i v jeho postavení ve Sboru národní bezpečnosti, kde měl své zastánce i odpůrce.
Nejslavnější popravy kata Netáhla - nacisté Frank a Dauluege
Mezi nejdůležitější „klienty“ popravčího Františka Nenáhla patřili snad nejnenáviděnější představitelé německé okupace, kam patřili sudetský Němec z Karlových Varů Karel Hermann Frank a následovník Reinharda Heydricha na postu říšského protektora Kurt Daluege. Kvůli oběšení Franka se znovu stal terčem vyšetřování pro podezření, že údajně výhodně prodal provaz, na kterém byl tento „kat českého národa“ popraven. Nenáhlo ale opět vše ustál s věcnou argumentací, že provaz i bílé rukavice, které po každé popravě z pověrčivosti pohodil pod šibenici, aby si tím symbolicky nad smrtí umyl ruce, kupuje před každou popravou za své peníze a jsou tak jeho majetkem.
Faktem je, že i dnes je provaz z oběšence mezi policisty i „černými havrany“ považován za vzácnou relikvii pro svou magickou moc přinášet svému majiteli štěstí. Je navíc pravdou, že mít doma kus Frankovy oprátky muselo být pro mnoho Čechů kvůli jeho zločinům na českém národu opravdu velké zadostiučinění. Výsledkem trapného udání některého z Nenáhlových pomocníků byl pokyn ministerstva spravedlnosti, že konopné provazy určené k popravám se budou nadále kupovat ze státního eráru a po exekuci budou oprátky archivovány. Kvůli tomuto pokynu se po Daluegově exekuci 23. října 1946 Nenáhlo skoro popral s vězeňskou stráží, která měla provaz zajistit.
Kat František Netáhlo bojoval se svými vlastními démony
Časem se však do výkonu katovských povinností Nenáhla opět negativně projevila jeho nezřízená vášeň k alkoholu. Občas k popravě dorazil pozdě a navíc opilý. K některým popravám dokonce nepřišel vůbec, což znamenalo buďto jejich odklad, nebo ji museli vykonat jeho pomocníci. Přesto trvalo dost dlouho, než byl z funkce popravčího odvolán, protože se Nenáhlo během svých mnohaletých strádání v německých koncentračních táborech seznámil s řadou dalších vězňů, nyní významných osobností Československé republiky, a ti nad svým spoluvězněm a odbojářem drželi ochrannou ruku. Když byl v létě 1947 v Praze alespoň dočasně suspendován, našel si místo kata u mimořádného lidového soudu v Praze a Benešově. Teprve v lednu 1949 byl ze služeb resortu spravedlnosti definitivně odvolán, ale do té doby stihl rovnou stovku poprav a drží tak historický rekord mezi všemi českými mistry popravčími.
Po skončení této trochu morbidní práce to už šlo s Nenáhlem rychle z kopce, ačkoliv se snažil zůstat nadále ve službách SNB. V březnu 1948 mu sice akční výbor Národní fronty dal do národní správy vinárnu Gotzinger v Praze 2, ale brzy byl znovu vyšetřován policií. Tentokrát byl důvodem podíl na vraždě jakési ženy. Vina mu sice nebyla prokázána a v tomto směru ho soud očistil, ale zároveň dospěl k závěru, že se podílel na týrání před její smrtí. To pro něj znamenalo ztrátu zaměstnání národního správce. Postupně se nechal zaměstnat v několika hospodách, aby to měl blízko k pití, ale když už to prostě nešlo, vrátil se ke své původní zednické profesi.
Konec kata Františka Netáhla
Nyní již bývalý kat František Nenáhlo postupně čím dál víc propadal démonu alkoholu a kvůli tomu byl vyšetřován pro různé drobné morální prohřešky a drobné krádeže, které prováděl, aby měl peníze na pití. V listopadu 1954 byl odsouzen na rok do uranového pracovního lágru v Jáchymově, ale ani tato tvrdá nedobrovolná abstinenční kůra Nenáhlovi k vyléčení jeho chronické a celoživotní závislosti na alkoholu nepomohla. Kat-rekordman František Nenáhlo zemřel na rakovinu a otravu jater v roce 1961. Bylo mu pouhých 47 let.
Zdroje: čtidoma.cz, express.cz, válka.cz
Autor: Petr Blahuš
Tagy