Freisler - Hitlerův Urválek. Urválek - Gottwaldův Freisler

Freisler - Hitlerův Urválek. Urválek - Gottwaldův Freisler
16 / 01 / 2020, 13:00

Nacismus a komunismus jsou dvě příbuzné, jakkoli vzájemně nepřátelské ideologie, od nichž se odvíjí státní zřízení nesoucí znaky totality, diktatury, necivilizace. Mají řadu shodných znaků. Historicky mezi ně patří například cynický nápis "práce osvobozuje" nad vstupní branou do koncentračních, vyhlazovacích nebo pracovních táborů. A svým způsobem k nim patří také specifický projev hrubě zpolitizované justice, která nehledá spravedlnost, ani spravedlnost v rámci zvráceného systému, ale hraje podle politického zadání divadlo pro ovládané masy, jehož cílem je dát najevo sílu režimu a vzbuzovat strach. Hitlerův režim měl svého Rolanda Freislera. Gottwaldův pak Josefa Urválka. Chováním v soudní síni si byly obě tyto svině, bez pardonu, dosti příbuzné.

Freisler se narodil v roce 1893. Bojoval v první světové válce. V roce 1915 byl zajat ruskou armádou, naučil se rusky a zaujaly jej ideje marxismu, stal se komunistou, což mu později poněkud zkomplikovalo kariéru, a zřejmě i přispělo k teatrální horlivosti v soudní síni, když v letech 1942-1945 působil jako předseda Lidového soudu. Práva vystudoval v Jeně, absolvoval v roce 1922. A již v roce 1925 vstoupil do NSDAP. Jeho životní dráha jen podtrhuje fakt, že si jsou nacismus a komunismus příbuzné a dokážou se vlastně vzájemně dobře snést, nenarazí-li na sebe v nějaké mezinárodně-politické mocenské konkurenci.

V letech 1933-1942 působil ve funkci státního tajemníka ministerstva spravedlnosti, nejdříve pruského, od roku 34 říšského. Vytvářel speciální stanné soudy, a mj. se 20. ledna 1942 z titulu své funkce účastnil konference ve Wannsee, kde nacisté koordinovali "konečné řešení židovské otázky." Hitler o něm spekuloval jako o možném ministru spravedlnosti - narazil však na Goebbelse, který si pamatoval Freislerovu komunistickou minulost. Ani ostatní špičky režimu jej neměly v oblibě. Ale Hitler pro něj přesto roli najde: v létě 1942 jej postavil do čela Lidového soudního dvora. Rozsudky smrti nad vnitřním nepřítelem padají ve stovkách, celkem jich bude na 5000; 90 % jím "souzených" odchází od "soudu" s trestem smrti, nebo doživotím. Mezi jeho oběťmi jsou mj. příslušníci odbojové organizace Bílá růže nebo aktivní i pasivnější účastníci nezdařeného Stauffenbergova atentátu na Hitlera z roku 1944.

Souzeným se vysmívá, ponižuje je osobními narážkami prokládanými zlostnými výlevy, plnými dramatických gest a křiku. Jednou z jeho inspirací měl být prokurátor Stalinových čistek ze 30. let Andrej Vyšinskij.

Není třeba umět německy, aby si člověk udělal o Freislerovi obrázek:

Urválek se narodil v roce 1910 v Českých Budějovicích. Na Právnické fakultě UK promoval v roce 1934. V letech 1930-1938 byl členem Československé sociálně demokratické strany dělnické. Během druhé světové války působil na krajském státním zastupitelství v Českých Budějovicích jako žalobce (v běžných kriminálních kauzách). V roce 1944 byl totálně nasazen jako dělník, později úředník. Po válce se účastnil retribučních procesů. Od konce 40. let pak u Státního soudu působil v roli prokurátora v politických procesech mj. s Miladou Horákovou v rámci boje s třídním nepřítelem nebo Rudolfem Slánským v Gottwaldově obdobě noci dlouhých nožů. Od roku 1953 do roku 1963 byl předsedou Nejvyššího soudu.

Ve svých obžalobách neváhal oběti komunistické zvůle urážet a vysmívat se jim. V závěrečných řečech pak volal po nejvyšším trestu odpornou až vlastně směšnou dikcí plnou barvitých přirovnání a přívlastků. Pěst byla železná, zrada nebyla jen zrada, ale hanebná hlíza zrady. Společnost se nevyvíjela k socialismu, ale pochodovala ke slunci socialismu.

Zatímco Urválek se dožil 69 let, byť jen ve Vědeckovýzkumném ústavu kriminalistiky na Generální prokuratuře, a nebyl nikdy za své zločiny potrestán, Freislera si skutečná spravedlnost podala ještě během války. Zemřel po zásahu budovy soudu leteckou pumou při americkém náletu na Berlín 3. února 1945. Již nestihl vynést rozsudek nad účastníkem spiknutí z 20. července 1944 Fabianem von Schlabrendorffem, který válku přežil a stal se po válce soudcem ústavního soudu.

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace