Autor fotografie: U.S. Navy / Public Domain / Wikimedia commons|Popisek: USS Bunker Hill po zásahu dvou Kamikaze
Na konci druhé světové války začaly vznikat jednotky žabích mužů „Fukuryu“. Tito v překladu plazící draci měli odpalovat nepřátelské lodě v případě napadení japonských ostrovů Američany.
Druhá světová válka byla na poli Evropy ukončena po bezpodmínečné kapitulaci Německa. Na Jaltské konferenci v únoru 1945 se Sovětský svaz zavázal k vyhlášení války Japonsku, a to do 3 měsíců. SSSR tak byla přislíbena sporná území, kterými byl ostrov Sachalin, Kurilské ostrovy a dále nájem ve významném přístavu Port Arthur. Ten byl už předmětem sporu už za rusko-japonské války mezi roky 1904 a 1905. Na základě mírové smlouvy připadl ostrov později Japonsku.
Válka v tichomoří, Japonské jednotky Fukuryu
Američané přicházeli o tisíce mužů při bojích v Tichomoří, kde byli v roce 1945 primárně zaměřeni na ostrov Iwodžima a následně Okinawa. V těchto bojích bylo zřejmé, že se japonští vojáci pod vládou císaře Hirohita budou bít do posledního muže. Začali tak plánovat kroky, které by učinili v případě, pokud by Japonci odmítli kapitulovat. Tak vznikla operace Downfall, což byl dvoufázový plán (operace Olympic a Coronet) invaze na japonské ostrovy, který počítal s tím, že se vylodění zúčastní celkem 54 divizí. Mělo se tak jednoznačně jednat o největší obojživelnou operaci v historii vojenství.
Záškodnické jednotky pod hladinou Fukuryu
Právě toto byl důvod, proč Japonci zformovali podvodní záškodnické jednotky – žabí muže. Jednalo se o speciálně vycvičené potápěče, kteří byli vybaveni dlouhými, přibližně pětimetrovými bambusovými tyčemi, na jejichž konci byly miny obsahující přibližně patnáctikilogramové výbušniny s detonátorem. V příhodnou chvíli se měl Fukuryu přiblížit v hloubce zhruba 10 až 15 metrů k americkému plavidlu a odspodu je odpálit. Japonsko tímto způsobem vycvičilo asi 6 000 mužů, přičemž všichni byli tímto výcvikem svým způsobem odsouzeni ke smrti.
Jednotka Fukuryu byla vybavena specializovanými potápěčskými obleky vyrobenými z pogumovaného plátna, které zahrnovaly ocelovou helmu a jednoduchý rebreather systém. Tento systém dovoloval potápěčům dýchat pod vodou až osm hodin při pohybu v hloubkách mezi pěti až sedmi metry. Pro zvýšení jejich operační vytrvalosti byla dokonce vyvinuta speciální tekutá strava, která je udržovala ve formě během dlouhodobého pobytu pod vodou. Stovky kusů těchto obleků bylo připraveno do 15. srpna 1945 a dalších osm tisíc jich bylo objednáno. K samotnému výcviku bylo připraveno 400 atrap min, i přes to došlo k úmrtím dobrovolníků. K samotným útokům pak bylo objednáno 10 tisíc min.
Sebevražedné taktiky, piloti kamikaze a Fukuryu
Fukuryu však nebyli jediní, kteří byli natolik zfanatizovaní, že by pro svou zem šli na smrt. Piloti Kamikaze (původní název pro tajfun, nesoucí si přezdívku božský vítr) létali s letouny, jež byly naplněny výbušninami a střemhlav se vydali k útoku proti spojeneckým lodím. Tito piloti sice dosáhli určité úspěšnosti, ta nebyla ale úměrná úmrtím a ztrátám na technice, které si Japonsko nemohlo dovolit. Za první útok Kamikaze je mnohdy označován incident z října 1944, kdy byl křižník HMAS Australia zasažen osamělým letounem. Samotné sebevražedné nálety započaly však až později.
Fyzicky a psychicky zdatní jedinci se mohli stát piloty Kaitenů, sebevražedných torpéd. To vycházelo z torpéda japonského námořnictva typu 93 a byl přísně tajnou sebevražednou zbraní vyvinutou japonským císařským námořnictvem. V torpédu bylo místo pro jednoho člena posádky s prostorem na základní přístroje a ovládací prvky. Na přídi neslo bojovou hlavici o hmotnosti 1360 kg. První návrhy této vražedné zbraně předložili Hiroši Kuroki a Sekio Nišima v roce 1942.
Podvodní skrýše jednotek Fukuryu
Předpokládalo se, že potápěči budou vycházet z těchto podvodních bunkrů, které byly buď zabetonovány na mořském dně, nebo přestavěny z vyřazených obchodních lodí. Tyto bunkry byly vybaveny vzduchovým uzávěrem, postelemi a zásobami pro zhruba 40 až 50 mužů na deset dní. Tato zázemí měla také torpédomety a hydrofony, které umožňovaly detekci nepřátelských lodí a komunikaci mezi bunkry. Přestože bylo plánováno, že Fukuryu budou operovat zejména v noci nebo v hluboké vodě, jejich nízká rychlost a zranitelnost při odhalení je činily velmi náchylnými na protiútoky, například prostřednictvím hloubkových náloží nebo leteckých bombardování. Žádná z plánovaných stanic však nebyla realizována, stejně tomu bylo s celým projektem Fukuryu.
Konec války a konec Fukuryu
Projekt Fukuryu čelil od počátku značným problémům, zejména kvůli nedostatku potřebného materiálu a lidských zdrojů. Ačkoliv bylo v červenci 1945 vyškoleno přibližně 1200 potápěčů, k dispozici bylo pouze 600 potápěčských obleků, což vážně ohrožovalo efektivitu jednotky. Navíc mnoho rebreather systémů bylo chybně vyrobeno, což vedlo k několika úmrtím během výcviku. Po svržení dvou atomových bomb na Japonsko v rozmezí tří dnů v srpnu 1945 císař Hirohito oznámil ve svém projevu 15. srpna kapitulaci.
Přesto se očekávalo, že pokud by byl tento projekt plně realizován, mohl by způsobit značné škody invazním silám spojenců, zvláště v kombinaci s dalšími obrannými liniemi Japonska, jako byly dálkově ovládané námořní miny a nášlapné miny na plážích. Spojenci si byli vědomi této hrozby a japonská kapitulace v srpnu 1945 znamenala nejen konec války, ale i odvrácení katastrofických ztrát, které by operace Kecugó mohla způsobit.
Můžeme také říct, že si současně oddechli vrcholní američtí političtí a vojenští činitelé, protože pokud by byla operace Downfall spuštěna, ztráty by byly obrovské, kromě toho, že ekonomicky by operace byla velmi nákladná. Houževnatí Japonci by bojovali doslova až do roztrhání těla. Američané by museli počítat prakticky se vším, partyzánskou, sebevražednou válkou, všechny japonské zdroje by byly vrženy proti nim. Historikové odhadli, že ztráty by Američané počítali ve statisících.
Zdroj: www.warhistoryonline.com, www.grunge.com, www.todayifoundout.com