Jednou ze složitých otázek dnešního složitého světa zůstává pozice Tchaj-wanu, resp. Čínské republiky. Jejím zakladatelem byl Ťiang Ťie-š' - česky Čankajšek, nacionalistický generál, který na ostrov ustoupil během občanské války s komunisty vedenými Mao Ce-tungem. Na pevnině jej Spojené státy nebyly schopné podpořit dostatečně účinně; dodnes však trvá patová situace daná jejich, zatím, nezpochybnitelnou námořní převahou. Samostatný nekomunistický Tchaj-wan svou studenou válku vede dál.
K moci se Čankajšek dostal coby Sunjatsenův nástupce vojenským potřením levicového křídla strany Kuomintang během prvního velkého střetu s komunisty v letech 1925-1928. Moskva jeho úspěch zprvu poněkud paradoxně oslavovala. Portrét "Rudého generála" byl během květnových oslav nesen spolu s ikonami bolševismu: Marxem, Leninem a Stalinem. Následoval ovšem Čankajškův "Bílý teror", jemuž padly za oběť statisíce skutečných či domnělých komunistů. Podle generálova hesla: raději omylem zabít tisíc nevinných než nechat jednoho komunistu utéct. Čankajškova vláda se pokusila o modernizaci Číny, její sjednocení, rozvoj ve všech oblastech zaostalé a nesourodé obrovské země. Nevyhnutelně vojenskou mocí. Původní Stalinovu náklonnost lze patrně přičíst především tomu, že svou nacionalistickou politikou Čankajšek oslaboval pozice západních zemí.
Psali jsme
Čínský rozpočet na obranu vzroste oproti loňsku o 8,1 procenta, což je nejvíce za poslední tři roky. Vyplývá to podle agentury Reuters z příslušné...
S komunisty se střetával tvrdě i nadále v řadě vnitřních konfliktů se svým sílícím rivalem Mao Ce-tungem a jím založenou "Čínskou sovětskou republikou" (1931-1937). Nepřátelství bylo přerušeno vnějším vlivem: potřebou čelit agresi císařského Japonska. "Spojená fronta" Kuomintangu a Komunistické strany Číny nastolila v letech 1937-1941 příměří. Čankajška k takovému řešení ovšem donutili vlastní generálové únosem v prosinci 1936. Čínská Rudá armáda se stala součástí čínských ozbrojených sil a komunisté souhlasili s formálním podřízením se Čankajškovu vrchnímu velení. Ve skutečnosti zůstávaly vztahy napjaté a koordinace akcí minimální, nepřátelství vypuklo otevřeně na přelomu let 1940-1941, přičemž z odpovědnosti se vinily obě strany; vojenským výsledkem však bylo významné oslabení komunistické armády. Ke složitosti vztahů přispěl fakt, že do čela Japonci instalované loutkové vlády v Nankingu byl postaven dřívější Čankajškův sok v rámci Kuomintangu, levičák Wang Jingwei.
Po Pearl Harboru rozehrál generalismus Čankajšek složité hry na obě strany: americkou i sovětskou. Americký generál Stilwell, přidělený Čankajškovi jako poradce a styčný důstojník, o něm neměl valné mínění. Kritizoval všudypřítomnou korupci, která mj. zdržovala výstavbu letišť nezbytných pro účinné bombardování Japonska. Po japonské kapitulaci znovu naplno vypuká občanská válka. Kuomintang má dost sil k obsazení velkých měst, ale rozsáhlé venkovské oblasti poskytovaly zázemí komunistům. Ti neuznali novou ústavu z roku 1947 ani Čankajškovo zvolení prezidentem Čínské republiky z května 1948. V atmosféře nedůvěry a vnitřních sporů Kuomintangu Čankajšek rezignoval. Viceprezident Li Zongren, jemuž Čankajšek upřel americkou finančí pomoc, kterou namísto podpory Kuomintangu proti komunistům odeslal na Tchaj-wan, neměl sílu komunistický postup zastavit. Jejich ozbrojené síly oblehly město Čcheng-tu, odkud Čankajšek odletěl na Tchaj-wan, a zde se generál v roce 1950 znovu chopil své funkce prezidenta, v níž byl volbou Národního shromáždění potvrzován opakovaně až do své smrti v roce 1975, a až do roku 1971 také mezinárodně uznávanou oficiální hlavou Číny, kterou zastupoval na půdě OSN i v Radě bezpečnosti.
Organizoval silnou armádu s cílem opětovného útoku proti pevninské Číně a jejího ovládnutí; podporoval různé ozbrojené skupiny na kontinentu, včetně muslimských jednotek generála Li Mi, které vedly ozbrojený odpor v jižní hornaté provincii Jün-nan až do 80. let, kdy byly evakuovány na Tchaj-wan. Cíl invaze do Číny se postupně stal spíše vnitropolitickým odůvodněním pro vládu jedné strany než reálným a realizovatelným projektem. Hospodářský rozvoj spolu s významnou americkou pomocí přivedl Tchaj-wan mezi úspěšné východoasijské ekonomiky (asijské „tigry“: Hong-Kong, Singapur, Jižní Koreu a Tchaj-wan). Zároveň však přišel o svou mezinárodní pozici: rezolucí 2758 byl jeho režim v říjnu 1971 vyloučen z OSN a nahrazen Čínskou lidovou republikou, jejíž vládu uznaly v roce 1979 i Spojené státy – aniž by však odvolaly své vojenské záruky a ochrannou ruku nad Tchaj-wanem, který se tak nikdy, a dosud, nestal obětí čínské komunistické anexe.
Čankajšek, jemuž byl v roce 1945 udělen Řád bílého lva, zemřel v Tchaj-peji 5. dubna 1975. Sjednotitel a modernizátor, spojenec v boji proti Japonsku, a současně hlava politické strany zasažené korupcí, a neštítící se velmi tvrdých až zločinných metod, zůstává kontroverzní postavou moderních dějin. Jakkoli byl ve 20. století symbolem a hlavou čínského protikomunistického politického proudu, svou na kontinentě neúspěšnou politikou četných vnitrostranických sporů, korupce a osobních ambicí v podstatě umožnil komunistům Čínu ovládnout.
Tagy