Generál Čankajšek - Rudý generál proti komunistům (1887-1975)

Generál Čankajšek - Rudý generál proti komunistům (1887-1975)
08 / 03 / 2019, 10:00

Jednou ze složitých otázek dnešního složitého světa zůstává pozice Tchaj-wanu, resp. Čínské republiky. Jejím zakladatelem byl Ťiang Ťie-š' - česky Čankajšek, nacionalistický generál, který na ostrov ustoupil během občanské války s komunisty vedenými Mao Ce-tungem. Na pevnině jej Spojené státy nebyly schopné podpořit dostatečně účinně; dodnes však trvá patová situace daná jejich, zatím, nezpochybnitelnou námořní převahou. Samostatný nekomunistický Tchaj-wan svou studenou válku vede dál.

K moci se Čankajšek dostal coby Sunjatsenův nástupce vojenským potřením levicového křídla strany Kuomintang během prvního velkého střetu s komunisty v letech 1925-1928. Moskva jeho úspěch zprvu poněkud paradoxně oslavovala. Portrét "Rudého generála" byl během květnových oslav nesen spolu s ikonami bolševismu: Marxem, Leninem a Stalinem. Následoval ovšem Čankajškův "Bílý teror", jemuž padly za oběť statisíce skutečných či domnělých komunistů. Podle generálova hesla: raději omylem zabít tisíc nevinných než nechat jednoho komunistu utéct. Čankajškova vláda se pokusila o modernizaci Číny, její sjednocení, rozvoj ve všech oblastech zaostalé a nesourodé obrovské země. Nevyhnutelně vojenskou mocí. Původní Stalinovu náklonnost lze patrně přičíst především tomu, že svou nacionalistickou politikou Čankajšek oslaboval pozice západních zemí.

S komunisty se střetával tvrdě i nadále v řadě vnitřních konfliktů se svým sílícím rivalem Mao Ce-tungem a jím založenou "Čínskou sovětskou republikou" (1931-1937). Nepřátelství bylo přerušeno vnějším vlivem: potřebou čelit agresi císařského Japonska. "Spojená fronta" Kuomintangu a Komunistické strany Číny nastolila v letech 1937-1941 příměří. Čankajška k takovému řešení ovšem donutili vlastní generálové únosem v prosinci 1936. Čínská Rudá armáda se stala součástí čínských ozbrojených sil a komunisté souhlasili s formálním podřízením se Čankajškovu vrchnímu velení. Ve skutečnosti zůstávaly vztahy napjaté a koordinace akcí minimální, nepřátelství vypuklo otevřeně na přelomu let 1940-1941, přičemž z odpovědnosti se vinily obě strany; vojenským výsledkem však bylo významné oslabení komunistické armády. Ke složitosti vztahů přispěl fakt, že do čela Japonci instalované loutkové vlády v Nankingu byl postaven dřívější Čankajškův sok v rámci Kuomintangu, levičák Wang Jingwei.

Po Pearl Harboru rozehrál generalismus Čankajšek složité hry na obě strany: americkou i sovětskou. Americký generál Stilwell, přidělený Čankajškovi jako poradce a styčný důstojník, o něm neměl valné mínění. Kritizoval všudypřítomnou korupci, která mj. zdržovala výstavbu letišť nezbytných pro účinné bombardování Japonska. Po japonské kapitulaci znovu naplno vypuká občanská válka. Kuomintang má dost sil k obsazení velkých měst, ale rozsáhlé venkovské oblasti poskytovaly zázemí komunistům. Ti neuznali novou ústavu z roku 1947 ani Čankajškovo zvolení prezidentem Čínské republiky z května 1948. V atmosféře nedůvěry a vnitřních sporů Kuomintangu Čankajšek rezignoval. Viceprezident Li Zongren, jemuž Čankajšek upřel americkou finančí pomoc, kterou namísto podpory Kuomintangu proti komunistům odeslal na Tchaj-wan, neměl sílu komunistický postup zastavit. Jejich ozbrojené síly oblehly město Čcheng-tu, odkud Čankajšek odletěl na Tchaj-wan, a zde se generál v roce 1950 znovu chopil své funkce prezidenta, v níž byl volbou Národního shromáždění potvrzován opakovaně až do své smrti v roce 1975, a až do roku 1971 také mezinárodně uznávanou oficiální hlavou Číny, kterou zastupoval na půdě OSN i v Radě bezpečnosti.

Organizoval silnou armádu s cílem opětovného útoku proti pevninské Číně a jejího ovládnutí; podporoval různé ozbrojené skupiny na kontinentu, včetně muslimských jednotek generála Li Mi, které vedly ozbrojený odpor v jižní hornaté provincii Jün-nan až do 80. let, kdy byly evakuovány na Tchaj-wan. Cíl invaze do Číny se postupně stal spíše vnitropolitickým odůvodněním pro vládu jedné strany než reálným a realizovatelným projektem. Hospodářský rozvoj spolu s významnou americkou pomocí přivedl Tchaj-wan mezi úspěšné východoasijské ekonomiky (asijské „tigry“: Hong-Kong, Singapur, Jižní Koreu a Tchaj-wan). Zároveň však přišel o svou mezinárodní pozici: rezolucí 2758 byl jeho režim v říjnu 1971 vyloučen z OSN a nahrazen Čínskou lidovou republikou, jejíž vládu uznaly v roce 1979 i Spojené státy – aniž by však odvolaly své vojenské záruky a ochrannou ruku nad Tchaj-wanem, který se tak nikdy, a dosud, nestal obětí čínské komunistické anexe.

Čankajšek, jemuž byl v roce 1945 udělen Řád bílého lva, zemřel v Tchaj-peji 5. dubna 1975. Sjednotitel a modernizátor, spojenec v boji proti Japonsku, a současně hlava politické strany zasažené korupcí, a neštítící se velmi tvrdých až zločinných metod, zůstává kontroverzní postavou moderních dějin. Jakkoli byl ve 20. století symbolem a hlavou čínského protikomunistického politického proudu, svou na kontinentě neúspěšnou politikou četných vnitrostranických sporů, korupce a osobních ambicí v podstatě umožnil komunistům Čínu ovládnout.

Tagy článku