Generál Dwight D. Eisenhower: Rituály před bojem, které se neměnily. Bez cigaret a kávy ani ránu

Generál Dwight D. Eisenhower: Rituály před bojem, které se neměnily. Bez cigaret a kávy ani ránu
Autor fotografie: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Dwight D. Eisenhower
04 / 11 / 2023, 07:00

Slavný americký generál a pozdější prezident Dwight D. Eisenhower významným způsobem přispěl k vítězství západních spojenců ve druhé světové válce. Také ,,Ike", jak mu bylo přezdíváno, měl své rituály, které tvořila nezbytná káva a několik krabiček cigaret v závislosti na složitosti konkrétní vojenské operace.

Jeden z nejvýznamnějších amerických generálů, který posléze vyměnil později bitevní pole za politické, to byl Dwight D. Eisenhower, jehož vojenský přínos během druhé světové války byl nezpochybnitelný. Narodil se v roce 1890 do německo-americké rodiny v Texasu. Mladý Dwight toužil po vojenské kariéře, ale rodiče jeho rozhodnutím rozhodně nadšení rozhodně nebyli. Mladík se přesto přihlásil na Námořní akademii, kde se vyprofiloval ve vynikajícího sportovce, zejména ve svém oblíbeném fotbalu. Akademii úspěšně absolvoval v roce 1915, tedy již v probíhající první světové válce, do které zasáhly i americké expediční sbory.

V relativně nízkém věku se stal velitelem tankové jednotky a také povýšen dočasně do hodnosti podplukovníka. První světovou válku strávil jako instruktor a cvičil posádky tanků v Pensylvánii, přičemž nikdy nezažil ani neviděl skutečnou válku. Po válce mu byla navrácena jeho původní mírová hodnost kapitána (ale následně byl povýšen na majora). Do roku 1922 zůstal u tankové divize jako instruktor a během tohoto pobytu byl ve styku s dalšími americkými tankovými veliteli včetně George S. Pattona. Po roce 1922 se stal výkonným důstojníkem u generála Foxe Connera v oblasti Panamského kanálu, kde sloužil do roku 1924. Pod Connerovým vedením věnoval svůj volný čas studiu historické a teoretické části války. Později prohlásil, že toto období mělo možná největší vliv na jeho armádní kariéru a vůbec na celé jeho vojenské myšlení.

Přelom 20. a 30. let nepřinesl se v Eisenhowerově životě zásadní přelom, protože v Evropě vládl zatím mír. Proto se začal poohlížet i v nevojenských odvětvích. Byl zvolen do American Battle Monuments Commission, která byla vedena generálem Johnem J. Pershingem, záhy také do Army War College a poté sloužil jako výkonný důstojník Generála George V. Moselyho jako Assistant Secretary of War od 1923 do 1929. Poté přišlo jedno z nejdůležitějších období jeho života, kdy sloužil jako „Chief military aide“ u generála Douglase MacArthura. Byl povýšen k „Army Chief of Staff“, kde zůstal do roku 1935. Poté společně s generálem MacArthurem odcestoval na Filipíny, tam sloužil jako vojenský poradce filipínské vlády, takže se konečně začalo něco dít. Eisenhower si v této době rozšířil ,,působnost" a naučil se létat, nicméně jako vojenský pilot nebyl v americké armádě nikdy veden.

V roce 1939 čekal po zajímavém angažmá na Filipínách Eisenhowera návrat do vlasti. V červnu 1941 se sešel s „Chief of Staff“ generálem Walterem Kruegerem, velitelem třetí americké armády ve Fort Sam Houston v Texasu. V září 1941 byl povýšen do hodnosti „Brigadier General“ (brigádní generál). Ačkoli jeho velitelské schopnosti byly jeho nadřízeným známy, nikdy se s ním nepočítalo jako s někým, kdo by měl vést důležité operace ve válce. To se mělo však záhy změnit. Největší slávu totiž proti očekáváním i některých jeho kolegů Eisenhowerovi přinesla až druhá světová válka, do níž zasáhl více než výrazně. Pro americké vojenské angažmá byl určujícím impulsem japonský přepad tichomořské základny Pearl Harboru v prosinci 1941.

USA vstoupily do války po boku svých spojenců, pro samotného ,,Ika" pak reálná válka skýtala velkou možnost, jak uplatnit svůj geniální vojenský talent. Eisenhowera čekala těžká vojenská rozhodování, při tom všem měl dva nepostradatelné pomocníky - kávu a vždy dostatečnou zásobu cigaret, obvykle  značky Camel. O Eisenhowerovi se ví, že byl vášnivým kuřákem. Dokázal vykouřit i 4 krabičky ,,camelek" denně, Eisenhower také vypil až 15-20 šálků kávy denně! Tento rituál se stal pravidelným, a Eisenhowerovi, jak jednou prohlásil, pomáhaly ve složitých chvílích bystřit úsudek. Ostatně na mnoha fotografiích je Eisenhower zachycen s cigaretou v ruce či šálkem kávy.

V roce 1942 byl jmenován „Commanding General, European Theater of Operation“ (ETOUSA), která sídlila v Londýně (od té doby měl svou řidičku Kay Summersby). V listopadu byl také jmenován „Supreme Commander Allied Expeditionary Force of the North African Theater of Operations“ (NATOUSA).

V únoru 1943 začali také jeho zásluhou spojenci postupovat v Severní Africe. Získal si tím respekt všech generálů včetně britského generála Bernarda Law Montgomeryho - velitele osmé britské armády. Mohlo konečně začít také tuniské tažení, kvůli kterému se Eisenhower vzdal velení ETOUSA, aby se mohl plně věnovat vedení NATOUSA. Po porážce fašistických sil v severní Africe byl převelen k „Mediterranean Theater of Operations“ (MTO). To měla být pro něj další výzva, kdy měl vymyslet plán, který by zajistil úspěšné vylodění spojenců v Itálii. Nakonec přišel s plánem invaze na Sicílii a na Apeninský poloostrov. Eisenhower při operaci Husky z července 1943 plnil roli vrchního velitele spojeneckých vojsk. Invaze na Sicilii dopadla úspěšně, neboť ani Italové, ani Němci nevěděli, odkud přijde spojenecký útok.

V této době si již Eisenhower získal dostatečný respekt, a tak byl pověřen další klíčovou operací - vyloděním spojenců v Normandii. Nadmíru složitý úkol však Eisenhower zvládl, a to od samotného naplánování akce po její realizaci v červnu 1944. Overlord, neboli Den D, se nakonec uskutečnila 6. června 1944. Měl dále za úkol, jako velitel AFHQ, naplánovat vylodění v jižní Francii (Operace Dragoon). A v tom mu pomáhaly i jeho dvě již zmiňované ,,neřesti" - káva a cigarety. V té době totiž ,,Ike" prakticky nezamhouřil oko a káva mu pomáhala zůstat v bdělém stavu i přes noc. Spotřeba kávy i cigaret byla při plánování klíčové evropské operace největší.

Eisenhowerovo jméno padá také v souvislosti s osvobozováním Čech od nacistické krutovlády v roce 1945. Sám pětihvězdičkový generál neviděl ve vojenském postupu do nitra českých zemí velký smysl, osobně preferoval útok na Německo a Rakousko a rychlý řez. Osvobození Prahy vnímal spíše jako politický, nikoliv však vojenský cíl. Právě tento pasivní přístup a vlastně ústup Sovětům je Eisenhowerovi vytýkán, ale nejen jemu. Sověti si vymínili dohodami se západními spojenci osvobození Prahy, mělo to pro ně klíčový politcký význam, který Američané naopak podceňovali.

Po německé bezpodmínečné kapitulaci 8. května 1945 byl jmenován „Military Governor of the U.S. Occupation Zone“ se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Měl za úkol spravovat jednu ze čtyř okupačních zón, na které bylo Německo po válce rozděleno. To už jeho hvězda dostoupila pomyslného vrcholu, a to i přesto, že nikdy nebyl přímým aktérem boje a žádnou frontu neviděl na vlastní oči. Eisenhower měl nyní možnost širokého pole působnosti a začal, jak už to někdy bývá, pošilhávat po politickém angažmá.

Jeho kroky tak vedly k Republikánské straně, jejímž prezidentským kandidátem se stal v roce 1952. Populární ,,Ike" se skutečně stal prezidentem, kdy mu ke zvolení dopomohl slib, že osobně pojede do Koreje a pomůže skoncovat s rozpoutanou válkou, prvním konfliktem, kdy se ze studené války stala alespoň načas válka horkou. Eisenhower už jako politik hrál dál v probíhající studené války důležitou roli při moderaci různých konfliktů, a to nejen zdůrazňováním lidských práv.

Během Suezské krize se Spojené státy staly ochráncem většiny západních států a některých na Středním východě. To mělo za následek vznik Eisenhowerovy doktrínu z ledna 1957, která zaručovala použití vojenské síly jako reakci na případnou agresi jakékoliv země, která by byla baštou komunismu. Dne 15. července 1958 poslal 15 000 vojáků do Libanonu jako součást operace „Blue Bat“ (Modrý netopýr). Tato operace byla nevojenského charakteru a měla pomoci stabilizovat tehdejší prozápadní vládu. Operace „Blue Bat“ skončila v říjnu.

Eisenhower, jeden z nejvýznamnějších amerických generálů, který výraznou měrou přispěl k vítězství spojenců ve válce, umírá v roce 1969 na srdeční selhání ve věku 78 let. Pochován je v malé kapli „Place of Meditation“ se svou ženou a prvním synem v „Eisenhower Presidential Library“ v Abilene.



Zdroj: We Are The Mighty

Tagy článku