foto: CC BY-SA 3.0 de/Guderian a Krivošejn, září 1939
Na známé fotografii ze září 1939 pořízené v Brest-Litevsku spolu s generálem tankových vojsk Guderianem přehlídku ve společnými silami udolaném Polsku sledoval sovětský generál Semjon Krivošejn. Byl jakousi Guderianovou obdobou ve Stalinových službách.
Krivošejn sloužil v Rudé armádě od svých devatenácti let. Začínal v 1. jezdecké armádě Semjona Michajloviče Buďonného, jednoho ze Stalinových věrných přátel. Se vznikem tankové vojska pak přešel spolu s dalšími talentovanými jezdeckými důstojníky k nové zbrani, absolvoval prestižní Frunzeho vojenskou akademii a v roce 1934 byl jmenován velitelem mechanizovaného pluku. S malou jednotkou lehkých tanků T-26 bojoval jako dobrovolník v roce 1936 ve španělské občanské válce. Po návratu mu bylo svěřeno velení mechanizované brigádě, kterou v létě roku 1938 vedl proti japonským silám v pro Rudou armádu nepříliš úspěšné bitvě u jezera Chasan v rámci pohraničních územních sporů mezi japonským loutkovým státem Mandžuskem a SSSR.
V čele 29. brigády bojoval Krivošejn proti Polsku a Finsku
Jako politicky spolehlivý bezpečně přestál armádní čistky provedené (a již při tažení do Finska draze zaplacené) paranoidním Stalinem. Když 17. září 1939 napadl Sovětský svaz s Hitlerem bojující Polsko, velel kombrig Krivošejn 29. lehké tankové brigádě Čujkovovy 4. armády. Statečná Rudá armáda se setkala jen se slabým odporem a do zajetí vzala 250 tisíc polských vojáků (22 tisíc válečných i civilních zajatců pak bylo v roce 1940 povražděno během katyňského masakru).
Většina polských sil byla nasazena od 1. září proti Němcům, s nimiž se jako s velkými přáteli setkaly sovětské jednotky na předjednané demarkační linii, jež vedla mj. Brest-Litovskem. Během rychlých přesunů došlo také o omylům a několika německo-sovětským přestřelkám. Němci navzdory dohodám obsadili i Brest-Litovsk, kde byli dříve než Rudá armáda. Guderian pozval Krivošejna na snídani a město mu po společné přehlídce, pro kterou sovětský generál poskytl hudebníky a několik čerstvých praporů, předal a své síly stáhl. Idylka.
Následovala další sovětská územní agrese, tentokrát proti Finsku, které se Krivošejn se svou brigádou účastnil také. Zimní válka však z řady důvodů pro Rudou armádu nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. Dobyvatelé byli odraženi. Krivošejn osobně si však nevedl zle a jeho služební postup pokračoval. Velel postupně střelecké a tankové divizi, poté byl jmenován velitelem tankových vojsk Baltského zvláštního vojenského okruhu, povýšen na generálmajora a v dubnu byl jmenován velitelem 25. mechanizovaného sboru, a v letech 1941-1943 také náčelníkem výcvikového oddělení hlavního ředitelství tankových vojsk Rudé armády, a intenzívně se tak podílel na vývoji sovětských tankových sil a zavádění nových typů tanků do výzbroje.
Od Kursku až do Berlína
V létě roku 1943 velel u Kurska 3. mechanizovanému sboru 1. tankové armády Vatutinova Voroněžského frontu na jižním úseku a svedl bitvu s tankovými oddíly polního maršála Mansteina a generála Hotha. Krivošejnovy tanky musely čelit německým technickým novinkám, především tankům typu Tiger a samohybným dělům Ferdinand, obě vozidla byla schopná ničit sovětské T-34 na vzdálenost kolem dvou kilometrů. Díky dobře připravené hluboké obranné sestavě, mimořádné odvaze a početní převaze Rudá armáda útok zastavila a sama přešla to protiútoku.
Od 7. července vedl generál Hoth, velící německým tankům, hlavní část útoku jednotkami vyzbrojenými právě zmíněnými Tigery a Ferdinandy proti pozicím generála Krivošejna. Díky technické převaze se Němcům podařilo první linií sovětské obrany proniknout, ale Krivošejnovi se podařilo pozice udržet. Druhý den se Němci rozhodli zahájit nový útok, ale tentokrát již neprorazili. Po namáhavém dni bezvýsledného úsilí se Ernnan Hoth 9. července rozhodl zahájit další útok proti obranným liniím u Prochorovky.
Tím však odhalil své pravé křídlo, čehož sovětská 5. tanková armáda využije k tomu, aby zasadila německé tankové armádě smrtelnou ránu a přiměla ji 12. července k definitivnímu ústupu. Svým nasazením v bitvě u Kurska si Krivošejnův sbor, který přišel o 90 % velitelů (z celé 1. tankové armády zbývalo po bitvě 141 akceschopných tanků), vydobyl přeznačení na 8. gardový mechanizovaný sbor a Krivošejn osobně, vážně zraněný, povýšení na generálporučíka a vyznamenání Suvorovovým řádem.
V roce 1944 velel během operace Bagration 1. krasnogradskému mechanizovanému sboru a na jaře roku 1945 byl jeho sbor součástí předvoje 1. běloruského frontu maršála Žukova v bitvě o Berlín, a jeho tanky si prorazily cestu k Reichstagu. Po válce působil na Frunzeho akademii, velel mechanizovaným jednotkám v Oděse a měl se stát členem nejvyššího velení Rudé armády - z toho ovšem v důsledku Stalinovy smrti sešlo. Armáda prošla určitou redukcí, jejíž obětí byl i tou dobou 54letý Krivošejn, kterého po 35 letech služby poslali do důchodu. Zemřel 16. září 1978 v Moskvě ve věku 78 let.
Kariérní postup Semjona Krivošejna
28.12.1935 Plukovník
10.4.1937 Kombrig (velitel brigády)
6.4.1940 generálmajor
21.8.1943 generálporučík tankových vojsk
Služební zařazení
červenec 1937 - říjen 1937 Velící důstojník 8. samostatné mechanizované brigády
říjen 1937 - květen 1940 Velící důstojník 8. samostatné tankové brigády
květen 1940 - červen 1940 velící důstojník 15. motostřelecké divize
červen 1940 - prosinec 1940 velící důstojník 2. tankové divize
prosinec 1940 - březen 1941 velící důstojník tankových vojsk Pobaltského zvláštního vojenského okruhu
březen 1941 - srpen 1941 Velící důstojník XXV. mechanizovaného sboru
říjen 1941 - únor 1943 vedoucí výcviku, Hlavní ředitelství tankových a mechanizovaných sil
únor 1943 - říjen 1943 Velící důstojník III. mechanizovaného sboru
říjen 1943 - leden 1944 Velící důstojník VIII. gardového mechanizovaného sboru
únor 1944 - červenec 1945 Velící důstojník I. mechanizovaného sboru
červenec 1945 - červenec 1946 Velící důstojník 1. mechanizované divize, Německo
čerenec 1946 - říjen 1949 Náčelník katedry taktiky tankových a mechanizovaných sil, Vojenská akademie Frunze
říjen 1949 - březen 1950 V dispozici Hlavního personálního ředitelství
březen 1950 - leden 1952 Velitel tankových a mechanizovaných sil, Oděský vojenský okruh
leden 1952 - únor 1952 V dispozici vrchního velitele tankových a mechanizovaných sil
únor 1952 - listopad 1952 Navštěvuje Vojenskou akademii generálního štábu
leden 1953 - květen 1953 K dispozici vrchnímu veliteli tankových a mechanizovaných sil
od května 1953 ve výslužbě
Tagy