Autor fotografie: SDASM Archives / Public Domain / Wikimedia Commons|Popisek: Erwin Rommel
Podle mnoha historiků byl jedním z nejgeniálnějších maršálů všech dob. Dosáhl ohromných vojenských úspěchů a každý na bojišti před ním měl obrovský respekt. Jeho pověst a styl mu vysloužily přezdívku pouštní liška.
Příběh jednoho z nejznámějších vojevůdců druhé světové války začal v roce 1891. Narodil se 15. listopadu v Heidenheimu, nedaleko Ulmu. Byl druhým ze čtyř dětí. Jeho otec Erwin Rommel byl ředitelem gymnázia v Aalenu. Měl sourozence Karla, Helene a Gerharda. Jeho snem bylo stát se leteckým inženýrem, avšak otec chtěl, aby se dal k armádě. Dělostřelectvo ani ženisté mu příliš "nevoněli", ale nakonec se přidal k pěšímu pluku ve Weingartenu v červenci 1910. Po povýšení na četaře byl v březnu roku 1911 povýšen na důstojníka na Vojenské akademii v Gdaňsku. V tomto městě také potkal svou budoucí manželku Lucii Marii Mollinovou. Jako poručík se často účastnil vojenského výcviku se svými vojáky. Od své jednotky vyžadoval přísnou disciplínu. Kdo ji nedodržoval, byl potrestán.
Erwin Rommel a první světová válka
Prvního března 1914 byl převelen k 49. polnímu dělostřeleckému pluku u Ulmu, avšak po začátku první světové války byl znovu převelen ke své původní jednotce. 24. září 1914 obdržel Železný kříž druhé třídy za odvahu, když sám bojoval proti třem francouzským vojákům. O rok později, v roce 1915, dostal také Železný kříž první třídy, když se svými vojáky stáhl s minimálními ztrátami po dobytí čtyř nepřátelských bunkrů a odražení protiútoku. Na konci roku 1916 byl převelen k Württemberskému horskému praporu, který byl součástí Německého alpského sboru, se kterým bojoval na východní frontě v Sedmihradsku proti Rumunům. V roce 1917 se zúčastnil bitvy o Caporetto. Rommel se dvěma rotami zajal 150 důstojníků, 9000 vojáků a 81 děl. Za tento úspěch mu bylo uděleno vyznamenání Pour le Mérite, které bylo původně přiděleno jinému důstojníkovi.
Erwin Rommel jako instruktor a spisovatel v meziválečném období
Narodil se mu syn Manfred a 1. října 1929 se Rommel stal instruktorem na pěchotní škole v Drážďanech. Po čtyřech letech na této škole napsal vlastní knihu, „Útoky pěchoty“, která se stala bestsellerem mezi vojáky a prodalo se jí přes 450 000 výtisků. Tuto knihu četl i Adolf Hitler, který z ní měl dobrý pocit. Následně byl povýšen do hodnosti majora a stal se velitelem 3. horského praporu 17. pěšího pluku v Goslaru. Zde se 30. září 1934 poprvé setkal s Adolfem Hitlerem, když se jeho prapor zúčastnil přehlídky při příležitosti oslav sklizně. V roce 1935, jako podplukovník, se stal instruktorem na Vojenské akademii v Postupimi.
Erwin Rommel a první setkání s Adolfem Hitlerem
V únoru 1937 byl pověřen říšským ministrem války funkcí styčného důstojníka Wehrmachtu, aby dohlížel na výcvik Hitlerjugend. 1. srpna 1939 byl povýšen do hodnosti generálmajora a 23. srpna byl znovu pověřen vedením Führerova hlavního štábu, kde zodpovídal za jeho bezpečnost. Zde navázal kontakty s předními osobnostmi tehdejšího Německa, mezi nimi například i Joseph Goebbels. Při vpádu do Francie v roce 1940 velel 7. tankové divizi, která si díky své úspěšnosti, rychlosti a zejména strachu vyvolanému v řadách nepřítele vysloužila přezdívku „Divize duchů“. Není to však poslední přezdívka pro Erwina Rommela. Jeho jméno je historicky spjato s válečným úsilím nacistického Něměcka v Africe.
Erwin Rommel ve službách Afrika Korps
Prvním velitelem Afrika Korps byl generál a později polní maršál Erwin Rommel. Původní název byl Sperrverband Afrika, ale 16. února 1941 byly přejmenovány na Deutsches Afrika Korps. Africká výprava začala útokem italských jednotek z Libye na britskou armádu v Egyptě. Britové útok odrazili a podnikli protiútok do Libye. Aby se zabránilo porážce Italů v Africe, Německo zahájilo operaci Slunečnice, což bylo vylodění jednotek Afrika Korps v Libyi. Malou armádu pod Rommelovým velením na toto koloniální dobrodružství nadšeně připravovali. Vojáci nevěděli, co je čeká. Rommel byl v té době v Německu již národním hrdinou. Ještě toho dne, kdy Afrika Korps dorazily do Libye, vyslal Rommel tanky proti britským pozicím.
Australští a jihoafričtí zajatci, kteří přišli bojovat na straně Britů, brzy pochopili, že válka v poušti bude strašná. Od okamžiku, kdy Rommel přišel do Afriky, Velká Británie a její jednoti začali šířit legendu o nebezpečném muži. V Africe také vznikla jeho přezdívka „Pouštní liška“. Hitler povýšil Rommela do hodnosti polního maršála, čímž se stal nejmladším polním maršálem v německé vojenské historii. Dosáhl toho ve věku 50 let. Respekt k Rommelovi byl tak velký, že britské síly zahájily ofenzívu u El Alameinu právě v jeho nepřítomnosti. Když se však vrátil, motivoval své vojáky k tak silnému odporu, že někteří britští velitelé začali zvažovat dočasný přechod k obraně, aby se jejich jednotky mohly vzpamatovat.
Erwin Rommel a konec afrického tažení
Po vylodění amerických vojsk v Alžírsku velel Rommel poměrně úspěšnému útoku přes Kasserinský průsmyk, kde způsobil USA těžké ztráty. V květnu 1943 soustředil německé a italské síly kolem přístavů Bizerte a Tunis. Později odletěl za Hitlerem do Berlína, kde žádal stažení vojsk zpět do Evropy. Hitler nechtěl o stažení ani slyšet. I když nedovolil vojskům vrátit se do Afriky, neposlal Rommela, ale jeho nástupce Jürgena von Arnima, kterého o několik dní později zajali spolu s jeho muži. V Tunisku zajali spojenci přes 275 000 italských a německých vojáků. V srpnu 1943 velel nově vytvořené Skupině armád B v severní Itálii.
Hitlerova zrada, Erwin Rommel dostal na výběr
Dne 21. srpna vyslal Hitler Rommela do Francie, kde měl dohlížet na stavbu Atlantického valu, který měl chránit hranice Třetí říše před útoky spojenců. 19. března 1944 podepsal Rommel spolu s ostatními polními maršály prohlášení věrnosti vůdci. Během Rommelovy léčby po atentátu na Adolfa Hitlera 20. července 1944 bylo zjištěno, že generál Dr. Hans Speidel byl účastníkem atentátu. Hitler, podporovaný svým tajemníkem NSDAP Bormannem, nabyl podezření, že účastníkem spiknutí byl i Rommel. Ke konci války byl německý vůdce skeptický vůči svému okolí. S blížícím se koncem se jeho nedůvěra stupňovala a ani nejbližší okolí se ji neubránilo. Ani slavný generál Erwin Rommel.
Hitler poslal za Rommelem své pobočníky, generálporučíka Wilhelma Burgdorfa a generálmajora Ernsta Maisela, aby mu dali na výběr: buď bude souzen za velezradu Německé Třetí říše a jeho rodina bude perzekvována, nebo spáchá sebevraždu. Erwin Rommel se rozhodl a dne 14. října 1944 spáchal sebevraždu pomocí kapsle se smrtící látkou, tou byl často používaný kyanid. Říše to však nemohla v průběhu války přiznat, v armádních kruzích byl Rommel respektovaný generál loajální režimu. Nacistické Německo oznámilo, že Rommel zemřel na infarkt způsobený jeho zraněními z atentátu z 17. července 1944. Tak skončil příběh Pouštní lišky.
Zdroje: www.history.com, www.britannica.com, encyclopedia.ushmm.org