Autor fotografie: By Allan C. Green 1878 - 1954 - State Library of Victoria [1] (cropped), Public Domain|Popisek: Great Eastern čeká na sešrotování
Snem anglického konstruktéra jménem Isambard Kingdom Brunel bylo navrhnout a postavit obrovskou loď schopnou pojmout až 4 000 lidí a rychlostí 22 uzlů je přepravovat mezi kontinenty, kdy cílem měla být bohatá anglická kolonie Indie.
V té době se jednalo o loď šestkrát větší než kterákoliv jiná loď plavící se po mořích té doby. Stavba Great Eastern začala položením kýlu 1. května roku 1854 v loděnicích Johna Scotta Russella a na lodi pracovalo okol 12 000 dělníků.
Lodi ale nebyl dán do vínku šťastný osud a když měla v listopadu 1857 sklouznout na vodu za účasti tisíců platících diváků, dvousetmetrový kolos se zasekl na mechanickém skluzu a do vody se nedostal. Brunelovo "velké dítě" se dostalo do vody až po nekonečných 90 dnech 31. ledna 1858. Mimochodem místo, kde postavil Russell mechanický skluz je dodnes viditelné na břehu Temže.
Projekt polykal peníze a samotné spuštění na vodu stálo 170 000 liber, tedy třetinu celého plánovaného rozpočtu, Russelovo loďařství téměř zbankrotovalo a bylo nutno založit kvůli dokončení lodě novou společnost. Sám Isambard Kingdom Brunel si musel vzít dlouhou zdravotní dovolenou a nebyl u první plavby tohoto leviathanu.
Komerční plavby Great Eastern podnikal pouze do roku 1863 a ještě k tomu do USA. Do daleké Indie, pro kterou byla stavěna, se loď nikdy nepodívala a nikdy tedy nezrušila a ani neohrozila monopol kliprů dopravujících zboží z Indie do centra britského impéria. První plavba do USA byla s pouhými 35 platícími cestujícími, 8 mrtvolami a 418 členy posádky.
Jedinou úspěšnou misí této lodě bylo pokládání transatlantického telegrafního kabelu o délce 2 600 kilometrů. Celkově pod velením kapitánů Jamese Andersona a Roberta Halpina loď položila více než 48 000 kilometrů podmořských kabelů. Ve své době byla jedinou lodí na světě, která byla schopna unést kabel dlouhý 4 000 kilometrů. Na konci své životní dráhy byla používána jako koncertní síň, tělocvična a obrovský reklamní poutač, například pro značku Lewis.
Roku 1888 byla v aukci prodána do šrotu a roku 1891 rozebrána.
Zdroj: Kde končí země, Devatenácté století, díl. II, Grace's Guide to British Industrial History