foto: Peter E / Flickr/Replika ponorky CSS H. L. Hunley v Charlestonském muzeu
V době americké občanské války byla námořnictvem konfederace postavena první ponorka na světě CSS H. L. Hunley. Poslední mise plavidla sice byla hodnocena jako obrovský úspěch Konfederace, ale z posádky se na souš kvůli záhadné nehodě již nikdy nikdo nevrátil.
Ke konci americké občanské války, tzv. válce Severu proti Jihu, v polovině 19. století se státy konfederace dostaly do strategicky velmi nevýhodné situace. Námořnictvo Unie plně ovládlo velké americké řeky Mississippi, Tennessee nebo Ohio ležící na území Konfederace a přistoupilo k blokádě jejich přímořských přístavů. Tato taktika byla vymyšlena unijním generálem Winfieldem Scottem již v roce 1861 a měla směřovat k ekonomickému vyčerpání států Konfederace, které by vedlo k jejich kapitulaci. Plán měl za cíl ušetřit co nejvíce lidských životů.
Blokáda Konfederace vedla až k ponorce CSS H.L.Hunley
Nepřetržitá blokáda byla velmi efektivní a na ekonomice jižních amerických států se brzy projevila. Vývoz hlavního artiklu Jihu, bavlny, klesl na 10 % z původního objemu a na veškeré zbraně vyráběné na severu bylo uvaleno embargo. Jih se proto ocitl v situaci nedostatku výzbroje a financí pro pokračování války. Ekonomické vyčerpání Konfederace sice Sever předpokládal, ale už nepočítal s odporem obyvatel Jihu, kteří se s budoucí nevyhnutelnou kapitulací odmítali smířit. Někteří jedinci proto investovali velké množství finančních prostředků a času pro vývoj nové válečné technologie, která by se armádě Unie vyrovnala.
Jedním ze zarytých odpůrců Unie odhodlaných do konce bojovat byl právník a obchodník Horace Lawson Hunley, který s cílem vytvořit přelomovou zbraň pro prolomení blokády kontaktoval inženýry Jamese McClintocka a Baxtera Watsona. Ti od roku 1861 sestavovali první ponorku na světě a kvůli neúspěchu s použitím elektrického nebo parního pohonu se uchýlili k technologii založené na lodním šroubu. Ponorka byla poháněn posádkou sedící uvnitř, jež ručně točila šroubem napojeným na vrtuli zajišťující pohyb plavidla. CSS H.L. Hunley se proto okamžitě zařadila jako jeden z nových vynálezů konfliktu Severu proti Jihu, jakým byl také gatlingův kulomet unie, po bok dalších specifických vymožeností a plavidel americké občanské války.
Po dvou neúspěšných pokusech v průběhu roku 1863 v alabamském městě Mobile představili všichni tři muži svůj společný výtvor, ponorku CSS H.L. Hunley, která měla konečně prorazit ekonomickou blokádu Konfederace. Po úspěšném zkušebním testu, kdy ponorka zavěšenou náloží potopila vyřazenou nákladní loď, byla CSS H. L. Hunley přesunuta po železnici do Charlestonu. Zde měla být použita k odpalování lodí unie, avšak hned při přípravách na své první vyplutí byla pravděpodobně kvůli chybě ovládání potopena. Při tragédii zemřelo pět námořníků z původně osmičlenné posádky. Hunley se však odmítl vzdát a ponorku přikázal vyzvednout na hladinu.
Ani prvotní neúspěchy nebránily ponorce CSS H. L. Hunley
Třetí mise CSS H. L. Hunley se uskutečnila ve čtvrtek 15. října 1863 a loď měla za úkol pokusit se podeplout konfederační plavidlo CSS Indian Chief. Ponorka se úspěšně ponořila pod hladinu, avšak již nevyplavala ven. V tomto případě se však žádný ze členů nedokázal včas zachránit a všichni, mezi nimiž byl také samotný autor plavidla, Horace Hunley, zahynuli. I přes druhé zklamání ponorky a smrt jednoho z jejích stvořitelů představitelé konfederace projektu stále věřili a rozhodli se vyslat stroj na poslední čtvrtou misi.
Úspěšná mise plavidla CSS H. L. Hunley by totiž neumožnila pouze prolomit na několik dnů blokádu, ale současně by mohla znamenat přelomový moment pro celou armádu Konfederace. Ta by měla technologicky silnou zbraň, která je schopná potopit velká plavidla, což by alepoň na čas mohlo znamenat převahu nad protivníkem. Armáda Unie totiž podobnou technologií nedisponovala. Plavidlo CSS H. L. Hunley bylo proto opět vyzvednuto z moře a technologie jejího vyzbrojení byla vylepšena. Místo toho, aby byla výbušnina vlečena, byla umístěna na konec tyče, která byla připevněna k přední části ponorky.
Tímto způsobem vyzbrojená ponorka se vydala na svou čtvrtou a zároveň poslední misi dne 17. února 1864, při níž v 9 hodin večer zaútočila na unijní válečnou loď USS Housatonic. Ponorky si asi dvě minuty před nárazem do lodi všiml jeden z námořníků na palubě Housatonic, ale předmětu ve vodě, který vypadal jako prkno, nevěnoval velkou pozornost. Ponorka CSS H. L. Hunley se proto hbitě přiblížila k pravoboku lodi a svou výbušninou, složenou ze 61 kg střelného prachu, zaútočila na unijní loď. Ta se velmi rychle začala potápět, avšak celá její posádka byla schopná se zachránit.
Hořký konec konfederační ponorky CSS H. L. Hunley
Podobné štěstí však již neměli členové ponorky Konfederace CSS H. L. Hunley. Plavidlo ani žádný člen její posádky totiž již nikdy nevyplaval na hladinu. Loď se proto náhle zařadila mezi legendární konfederační plavidla jako CSS Shenandoah nebo CSS Alabama. Na příběh s první vojenskou ponorkou na světě se na desetiletí zapomnělo a až teprve po 131 letech byla v roce 1995 objevena přibližně 300 metrů od původního místa útoku. Plavidlo bylo opatrně vyneseno na hladinu, avšak vědce ihned zaujala šokující skutečnost. Kosterní pozůstatky všech členů posádky byly nalezeny v netknutém stavu, jak stále „sedí” na svých místech v lodi.
Ihned se proto začalo spekulovat o záhadném úmrtí členů posádky, avšak roce 2017 vrak ponorky CSS H. L. Hunley přinesl další nečekané objevy. V této době totiž vědkyně Dr. Rachel Lance z Duke University přišla s teorií o smrti posádky ponorky, kterou podložila několika pokusy. Tým vědců okolo Lance prokázal, že posádka pravděpodobně nezemřela v důsledku udušení, utopení nebo na následky střepin šrapnelů ponorky, ale naopak je zabila tlaková vlna, která vznikla po odpálení výbušnini na tyči před plavidlem. Ponorka se totiž podle Lance nacházela v přílišné blízkosti nálože a tlaková vlna jejího výbuchu následně způsobila explozi tkáně mozku a plic pasažérů ponorky. Tuto teorii se však později pokusilo vyvrátit námořnictvo USA.
Ponorka CSS H. L. Hunley je nyní vystavena ve speciální vodní nádrži ve Warren Lasch Conservation Center, kde je chráněna před poškozením. Podobný osud potkalo také unijní dělový člun USS Cairo, který byl potopeno minou v prosinci 1862. Teprve o téměř století později v padesátých letech minulého století vznikla iniciativa usilující o vylovení plavidla, jenž byla nakonec úspěšná. V roce 1956 byl totiž vrak USS Cairo nalezen na dně přítoku Missisipi, řeky Yazoo. Plavidlo bylo následně vytaženo na hladinu a bylo mu ve státě Missisipi zřízeno muzeum.
CSS H. L. Hunley nezmírnila důsledky americké občanské války
Americká válka Severu proti Jihu sice nakonec skončila kapitulací konfederace více než o rok později po potopení první vojenské ponorky na světě CSS H. L. Hunley v polovině dubna 1865, ale to stejně pro některé jižanské skupiny nespokojené s vývojem konfliktu neznamenalo jeho definitivní konec. Dne 14. dubna stejného roku byl ve Fordově divadle ve Washingtonu spáchán atentát na prezidenta Abrahama Lincolna hercem a sympatizantem Jihu Johnem Wilkes Boothem. Odbojová skupina se pokusila o provedení dalších operací s cílem zabít i jiné představitele americké vlády a armády, ale to se jim nakonec nepodařilo.
Otrokářský Jih byl nakonec donucen k definitivní kapitulaci na konci května 1865, ale důsledky tohoto bratrovražedného konfliktu byly patrné ještě desítky let po jeho završení. Snad jedním z nejnámějších smutných dědictví bylo založení rasistické organizace Ku-Klux-Klan složené z jižanů, kteří se odmítli smířit s nově poskytnutou svobodou, ale především politickou participací Afroamerických občanů na společenském životě. Ta v určité své skryté podobě i přes zákaz své aktivity působí omezeně až do dnešních dnů.
Tagy