Autor: CC BY-SA 3.0 de|Popisek: Ju 87
Hans-Ulrich Rudel je zapsán do historie jako ničitel tanků, na jeho kontě je přes 500 zářezů. V roce 1941 však přidal další, a to v podobě ruské bitevní lodě Marat.
Rudel se především proslavil jako zdatný ničitel tanků, na svém kontě jich má přes 500. Nejen tanky se však staly posléze Rudelovým cílem. Do jeho hledáčku se dostala v roce 1941 také ruská bitevní loď Marat třídy Gangut.
23. září 1941 přišla Rudelova velká chvíle, kdy byl členem skupiny, která měla zaútočit na kronštadský přístav. Tam kotvil i Marat. Kronštadský přístav tvořil součást Baltské flotily u Leningradu. Protože Marat byl doslova ,,na ráně", rozhodla se na něj letka asi 30 střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka i s Rudelem zaútočit, i když ten den panovalo nevlídné počasí.
Poté, co německé stíhačky spatřily loď, Rudel následoval kapitána Ernsta Steena k provedení útoku. Steen shodil ze svého stroje bombu, která však minula svůj cíl. Steena však Rudel zastoupil více než dobře. Jeho tunová bomba byla shozena naprosto přesně. Bomba dopadla na příďovou část, kde byla uložena munice v podpalubí. Výsledné škody to tak ještě více znásobilo. Na druhé straně je zajímavé, v jakém ,,stavu" Rudel vše provedl. Sám později vzpomínal, že z důvodu velkého přetížení měl mlhu před očima a na chvíli ztratil vědomí, což byl jev, který jej do té doby nepotkal.
„Mám pocit, že letoun nereaguje. Avšak pokud to ještě půjde, musím se pokusit o únik. Ještě nejsem zcela při sobě, když slyším hlas palubního střelce ‚Pane nadporučíku, loď vybuchuje‘. Pokouším se o pozvolnou zatáčku a dívám se ven. Marat mizí ve 400 metrů vysokém sloupu kouře. Zřejmě explodoval sklad munice. Letíme asi 3–4 metry nad hladinou kronštadského přístavu a stále jsem naživu.“
Marat byl po zásahu této bomby (některé zdroje uvádějí, že byly dvě, jedna o hmotnosti jedné tuny a druhá o hmotnosti 500 kilogramů) téměř rozpůlen a klesl na dno. Při zkáze bitevní lodi zemřelo 326 členů jeho posádky. Rudel však na okamžik ztratil ve vzrušených chvílích vědomí. To nabyl, když mu jeho jeho zadní střelec Scharnowski vítězoslavně hlásil, že ,,loď právě vybuchuje". Pro Rudela to byly vpravdě opojné chvíle.
Potopení Marata z Rudela učinilo legendu, která si kromě tohoto ,,zářezu" připsala ve zhruba 2 500 absolvovaných misích 520 zničených tanků, dalších zhruba 1000 různých vozidel, 70 vyloďovacích plavidel, 2 Lavočkiny La-3, IL-2, kromě Marata potopil i 2 křižníky a připsal si i zničený torpédoborec. Hlavně Rudé armádě způsobil tak těžké materiální ztráty, že na jeho hlavu dokonce Stalin vypsal odměnu 100 000 rublů. Zneškodnit Rudela se však nakonec nepodařilo a doma byl oslavován jako hrdina, který byl mimo jiné dekorován Železným křížem 1. třídy 2. třídy.
Zdroj: warhistoryonline.com