Heinkel He 100: Stroj rychlejší než Spitfire se stal možná vzorem sovětského Lavočkinu LaGG-3

Heinkel He 100: Stroj rychlejší než Spitfire se stal možná vzorem sovětského Lavočkinu LaGG-3
Autor: By San Diego Air & Space Museum [CC0], via Wikimedia Commons|Popisek: He-100
12 / 06 / 2019, 16:00

30. března 1939 se zapsal prototyp nového stíhače Heinkel He-100 do knih rekordů výkonem 746,6 km/h, tedy novým absolutním světovým rekordem. Překvapivě zaujal místo letadla, které mělo více než dvojnásobek koňských sil, a přesto ho nový Heinkel překonal o více než 40 km/h.

                                   

Zkušenosti z dřívějších projektů společnosti Heinkel byly dobře využity a pokročilá aerodynamika vedla k letadlu, který byl nejvýkonnějším stíhačem před druhou světovou válkou.

Heinkel, He 100

K dispozici je pouze málo informací o tomto letadle a jsou často protichůdné. Vše, co víme je to, že se firmě Heinkel povedlo postavit nejrychlejší letadlo na světě, které by bylo vhodné pro použití jako stíhač (na rozdíl od mnoha závodních letadel). Víme také, že po tom, co bylo postaveno a ukázalo své schopnosti v testech, se výrobní linka zastavila po vyrobení pouhých dvanácti letadel. Zbytek příběhu He-100 je zakrytý tajemstvím...

Psali jsme: Chcete Messerschmitt Me-109G, se kterým letěl Adolf Galland?

Poté co Heinkel prohrál v roce 1936 boj s konkurenčním Messerschmittem o kontrakt na stíhačku, která by nahradila dvojplošníky, Heinkel tajně zahájil práci na stroji, který měl rozdílem třídy překonat konkurenční Me-109.

Geniální Walter Guenter začal pracovat na novém designu stroje označeném "Projekt 1035". Čisté tvary, kompletně zatahovací podvozek včetně záďového kola, komplikované chlazení motoru pomocí odpařování na povrchu a cíl nastaven na 700 km/h.

Když se Walter 25. května 1937 zabil při autonehodě, pokračovalo v práci na stroji jeho dvojče Sigfried. První prototyp He-100 V1 letěl 22. ledna 1938, jen týden po slibovaném termínu dodání. Letadlo se ukázalo jako vynikající. Nicméně i nadále sdílelo řadu problémů s neúspěšným soupeřem Me-109, svých předchůdcem He 112, a to zejména nedostatečnou směrovou stabilitu. Navíc zkušební piloti Luftwaffe neměli rádi vysoké zatížení křídla, což vedlo k vysokým přistávacím rychlostem.

Psali jsme: Video: Nacistická pilotka Hanna Reitsch testuje Me-163 Komet

Známé eso Ernst Udet převzal v Hertinganu letoun s označením V2 a 5. června 1938 pokořil světový rekord rychlostí 634.73 km/h. Rekord byl silně propagován, ale v tisku bylo letadlo označováno jako "112U", kde "U" zřejmě znamenalo "Udet". V té době totiž firma stále vyráběla stíhač He-112 a hledala zákazníky, takže to byl způsob, jak zvýšit prodej staršího stroje.

Další rekord zaznamenal pilot Hans Dieterle 30. března 1939, kdy dosáhl rychlosti 746,6 km/h!

Letadlo bylo opět v tisku označováno jako He 112U. Ani to ale firmě nepomohlo protlačit stroj do Luftwaffe, a vyrobené He100 byly nasazovány Goebbelsem, aby přesvědčily svět, že do Luftwaffe nastupují nové stroje. Záběry He 100 v různých barvách na různých letištích obletěly svět. 

Když začala válka, Heinkel měl právo hledat zahraniční klienty na prodej licence. Japonská a sovětská delegace navštívily továrnu v Marienehe koncem října 1939 a obě delegace byly ohromeny tím, co viděly. 

Psali jsme: 310. československá stíhací peruť

Sověti se zajímali především o systém povrchového chlazení a pro získání zkušeností koupili šest přeživších prototypů (V1, V2, V4, V5, V6 a V7). Po příjezdu do SSSR byly stroje převezeny na institut ZAGI, kde byly analyzovány a jejich vlastnosti ovlivnily řadu sovětských návrhů, zejména Lavočkin LaGG-3. Ačkoli povrchový chladicí systém nebyl kopírován, a přidání větších sovětských motorů znamenalo určité rozdíly, byl LaGG-3 poměrně dobrý stroj.

Je ironií, že německá letadla byla později sestřelována stroji, které byly inspirovány špičkovým německým He 100. V době kontraktu ale byli Hitler a Stalin velcí kamarádi...

 

Zdroj: Century of flight

 

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace