Hirohitovi Japonci v uniformě Hitlerova Wehrmachtu - chirurgové ve válce se Sovětským svazem

Hirohitovi Japonci v uniformě Hitlerova Wehrmachtu - chirurgové ve válce se Sovětským svazem
Autor: Wikimedia Commons, volné dílo|Popisek: Major Komori (vpravo) ve uniformě majora Wehrmachtu
24 / 08 / 2021, 10:00

Na straně nacistického Německa a v uniformě jeho ozbrojených sil, ať již Wehrmachtu nebo Waffen SS, vystoupilo během druhé světové války velké množství vojáků jiných národností včetně občanů poražených a okupovaných států. Ti vstupovali do služby zpravidla dobrovolně, ale například na Čechy z anektovaných Sudet se vztahovala říšská branná povinnost. Početní byli také Rusové či Ukrajinci a další národy SSSR motivovaní naivní snahou bojovat proti sovětské totalitě za tu nacistickou. Zřejmě nejexotičtější cizineckou jednotku však tvořili Japonci. Její existence je méně známá než příběh Japonců v Amerických uniformách.

Zatímco další asijští vojáci, jako Tádžikové, Uzbeci nebo Indové se do uniformy německé armády dostali především po svém zajetí na západní či východní frontě, Japonsko bylo německým spojencem. Nicméně nasazení tzv. "Japonské legie" do války ve vzdálené Evropě po boku Němců skutečně nepatří mezi nejznámější kapitoly druhé světové války. Berlín a Tokio udržovaly diplomatické a obchodní vztahy, země si vyměňovaly informace, technologie a nerostné suroviny, německé ponorky operovaly z japonských základen, ale spolupráci pozemních sil si lze představit jen obtížně.

Malá japonská jednotka Wehrmachtu ovšem skutečně zformována byla - v roce 1941 ze zdravotních důstojníků při japonském velvyslanectví. Díky rozvíjejícím se diplomatickým vztahům byla japonská ambasáda v Berlíně před vypuknutím války v Tichomoří z největších. Obě země podle představ svých tehdejších vládců sdílely stejné zájmy vyjádřené Paktem proti Kominterně z roku 1936 a následně Paktem tří z roku 1940.

V prosinci 1940 přicestoval do Německa generálporučík Tomojuki Jamašita, pozdější proslulý dobyvatel Malajsie a Singapuru, přezdívaný Japonský Rommel nebo Malajský tygr, obránce japonských pozic na Filipínách, nespravedlivě odsouzený a oběšený jako válečný zločinec v roce 1946 v Manile. Do poloviny roku 1941 vedl v Berlíně početnou japonskou vojenskou misi. V době jeho působení měla japonská ambasáda 135 pracovníků, z nichž byli mnozí příslušníky armády, nebo námořnictva. Velvyslancem byl generál Hiroši Óšima.

Japonští důstojníci byli vzácně k vidění napříč Evropou, ve svých uniformách, se svými samurajskými meči, při návštěvách německých jednotek, pozic i zbrojního průmyslu. V Evropě působili také japonští vojenští reportéři, jako poručík Sandži Sasamoto, v roce 1943 přítomný při maďarské 2. armádě na východní frontě. Japonsko přitom nebylo se Sovětským svazem ve válečném stavu, a tito důstojníci měli přísný status pozorovatelů, případně zástupců tisku.

K vlastnímu vytvoření tzv. "Japonské legie" došlo krátce po zahájení operace Barbarossa, přepadení Sovětského svazu, v červnu 1941. Jednotku tvořila skupina japonských armádních lékařů a chirurgů původně přidělených berlínskému velvyslanectví. Velitelem byl major Zengoro Komori, hlavní internista japonské ambasády. Japonské vrchní velení mu dovolilo přidat se spolu s několika vybranými kolegy k německé armádě.

Komori dostal hodnost majora Wehrmachtu, on a jeho kolegové oblékli německé uniformy, rovněž v hodnostech odpovídajících jejich postavení v císařské armádě. Na rukávu nosili nášivku s vycházejícím sluncem. Šlo de facto o jasné porušení japonské neutrality vůči SSSR. A pokud by byli zajati, bylo možné očekávat vážný diplomatický střet. Cílem bylo využít příležitosti a při službě v polních i týlových nemocnicích získat zkušenosti z evropského přístupu k ošetřování raněných vojáků, a podávat pravidelná hlášení do Tokia k jejich vyhodnocení. Primárním zájmem byly chirurgické postupy německých polních lékařů.

Japonská ambasáda bude v dubnu 1945 přesunuta z Berlína do hotelu v rakouském Bad Gastein, z dosahu sovětské armády. Tou dobou byla jednotka japonských vojenských lékařů v německých uniformách přeložena do Salzburgu. Oblast byla obsazena jednotkami americké armády. Mezi Japonci, kteří se jim 10. května 1945 vzdali, byl jeden kontradmirál, jeden námořní kapitán, armádní plukovník a tři podplukovníci. A již v civilních oděvech také major Komori a jeho malá jednotka vojenských lékařů Wehrmachtu. Byli převezeni do normandského přístavu Le Havre, odsud do Pennsylvanie, kde probíhaly výslechy, a poté repatriování do Japonska, kde mnozí čelili obvinění z válečných zločinů, včetně velvyslance Óšimy. Komori se vrátil ke své lékařské praxi a zemřel v roce 1959.

Zdroj: Mark Felton Productions; fujisan-ni-noboru-hinode.tumblr.com

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace