Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 146-1978-106-25 / CC-BY-SA 3.0 / Wikimedia Commons|Popisek: Luftwaffe
Luftwaffe je název německého vojenského letectva, které bylo založeno v roce 1935 a jeho vrchním velitelem se stal Hermann Göring, který ji vybudoval jako elitní složku, po SS pravděpodobně politicky nejuvědomělejší vojenskou část nacistické Třetí říše.
Historie vzniku Luftwaffe
Na základě Versaillské smlouvy z roku 1919 Německo nesmělo vlastnit vojenské letectvo, ani stavět jakékoli typy letadel. Toto omezení bylo zmírněno v roce 1922, kdy bylo Německu povoleno vyrábět malá civilní letadla. Toto opatření de facto udrželo německý letecký průmysl při životě. V roce 1920 bylo z podnětu ministerstva obrany založeno Německé letecké sdružení (Deutscher Luftsportsverband), aby podpořilo zájem obyvatelstva, zejména mládeže, o létání. Tato organizace, vybavená převážně kluzáky, měla v roce 1929 už 50 000 členů, mnohem více než v jiných zemích, kde se všechny druhy létání považovaly výhradně za záležitost bohatých. Jelikož bylo možné létat na motorových letadlech a kluzácích buď zdarma, nebo s podporou subvencí, německá mládež se pro létání nadchla ve větší míře než mládež v jiných zemích.
V roce 1924 přivedl generál Hans von Seeckt jednoho ze svých chráněnců z Reichswehru na ministerstvo dopravy jako vedoucího Oddělení civilního letectví. Ernst Brandenberg, bývalý velitel Geschwaderu, byl jmenován, aby vývoj německého civilního letectví byl řízen s ohledem na budoucí vojenské potřeby. Krátce poté umožnila tajná smlouva se Sovětským svazem (SSSR) zřízení tajné vojenské výcvikové školy v Lipecku, asi 370 km jižně od Moskvy. Dalším pokrokem bylo vytvoření státních aerolinií Deutsche Lufthansa v roce 1926. Aerolinie měly čtyři letecké školy a přestože oficiálně cvičily civilní piloty, ve skutečnosti formovaly utajované jádro budoucích vojenských letců.
Adolf Hitler a Luftwaffe
Když se v lednu 1933 stal Adolf Hitler říšským kancléřem, věci se daly do pohybu. Jedním z prvních Hitlerových činů bylo jmenování může jménem Hermann Göring vrchním velitelem německého vojenského letectva. První světová válka ho pamatuje jako německé eso, Göring s 22 vítězstvími, byl charismatickou postavou, která dokázala upoutat představivost mas. Přestože byl Göring pozoruhodně činorodý a schopný, měl mnoho dalších povinností. Úkol vybudovat novou Luftwaffe tak převzal jeho zástupce Erhard Milch, bývalý stíhací pilot a ředitel Lufthansy.
Luftwaffe v občanské válce ve Španělsku
Jedním z klíčových faktorů úspěchu Luftwaffe v prvních letech války byla její účast v občanské válce ve Španělsku (1936–1939). Tato konfliktní zóna posloužila jako experimentální pole pro nové taktiky leteckého boje a testování nových letadel, včetně slavného Messerschmittu Bf 109. Luftwaffe podporovala síly generála Franca a získala cenné zkušenosti s bombardováním a taktikou blízké letecké podpory. Bombardování města Guernica v roce 1937 ukázalo devastující potenciál letectva, což vyvolalo obavy nejen ve Španělsku, ale i v dalších evropských zemích. Tento konflikt pomohl formovat budoucí strategii blitzkrieg, kde vzdušné síly hrály zásadní roli v rychlém prolomení nepřátelské obrany pomocí přesného bombardování.
Vnitřní struktura Luftwaffe
Základní taktickou jednotkou byla Rotte. Jednalo se o dvojici letadel, kde první letěl velitel a za ním, kousek stranou s určitým převýšením, jeho číslo, tzv. Kaczmarek. Další úrovní byl Schwarm (roj), který se skládal ze dvou Rotte. Tři až čtyři Schwarmy tvořily jednu Staffel (letku), kterou tvořilo 12–16 letadel. Tři nebo čtyři Staffel dohromady tvořily jednu Gruppe (skupinu), kterou tvořilo 36–68 letadel. Spojením tří až čtyř Gruppe vznikla nejvyšší taktická bojová jednotka Geschwader (eskadra), tato jednotka už mohla sídlit na více letištích, ale snahou bylo, aby nejmenší jednotkou na letišti byla Gruppe.
Označení útvarů Luftwaffe:
Stíhací – JG, Jagdgeschwader,
Noční stíhací – NJG, Nachtjagdgeschwader,
Těžký stíhací – ZG, Zerstörergeschwader,
Bombardovací – KG, Kampfgeschwader,
Střemhlavý bombardovací – StG, Sturzkampfgeschwader,
Bojový – SG, Schlachtgeschwader,
Cvičný – LG, Lehrgeschwader,
Dopravní – TG, Transportgeschwader.
Luftwaffe ve druhé světové válce
Když Luftwaffe vstoupila do druhé světové války, její roli ve strategii blitzkriegu podpořilo nejen letectvo samotné, ale také koordinace s pozemními silami. Ve spojení s tankovými jednotkami Wehrmachtu (Panzer) se stala klíčovým prvkem německých bleskových útoků. Luftwaffe nebyla jen nástrojem destrukce, ale i důležitým prostředkem pro zajištění vzdušné nadvlády a logistiky. Její taktické úspěchy v Polsku, Francii a Norsku, zejména v letech 1939 a 1940, ukázaly světu, jak důležitá je role letectva v moderní válce. Přesto však Luftwaffe narazila na své limity během bitvy o Británii, kde se projevily slabiny německé strategie, zejména nedostatek těžkých bombardérů a podcenění britských obranných systémů, včetně radaru.
.jpg "Karnath / Public Domain / Wikimedia Commons")
Letouny Luftwaffe
Mezi nejznámější letouny Luftwaffe patřily především stíhačky Messerschmitt Bf 109, které se staly páteří německého stíhacího letectva během celé války. Tento letoun, navržený Willym Messerschmittem, byl jedním z nejvyráběnějších stíhacích letounů v historii, s více než 33 000 vyrobenými kusy. Bf 109 hrál klíčovou roli ve všech hlavních kampaních Luftwaffe, od španělské občanské války až po bitvu o Británii, kde se střetl s britským letounem, Supermarine Spitfire. Další ikonický letoun byl Focke-Wulf Fw 190, často považovaný za jeden z nejlepších stíhačů druhé světové války díky své rychlosti, manévrovatelnosti a palebné síle.
Na straně bombardérů se nejvíce proslavil Junkers Ju 87, známý jako „Stuka“. Tento střemhlavý bombardér se stal symbolem blitzkriegu díky svým přesným útokům a psychologickému efektu způsobenému sirénami, které vydával během náletů. Junkers Ju 88, univerzální letoun schopný plnit různé role od bombardování po průzkum, byl dalším důležitým strojem. Luftwaffe také experimentovala s pokročilou technologií, například proudovými stíhačkami Messerschmitt Me 262, které byly prvními operačními proudovými letouny na světě. Přestože Me 262 dosáhl určitých úspěchů, dorazil příliš pozdě na to, aby zvrátil průběh války.
Luftwaffe v absolutních číslech
Na začátku druhé světové války Luftwaffe disponovala přibližně 4 000 bojovými letadly, což bylo více než dostatečné k zajištění vzdušné nadvlády v prvních fázích konfliktu. Navíc byly vytvořeny specializované jednotky, jako například noční stíhací eskadry (Nachtjagdgeschwader) určené k obraně proti nočním náletům spojenců. Přestože Luftwaffe v roce 1940 měla početně a technologicky navrch, její postupné vyčerpávání během konfliktů na více frontách, zejména později na východě proti Sovětskému svazu, vedlo k jejímu úpadku.
Na konci války Luftwaffe ztratila nejen velkou část svých letadel, ale i velké množství kvalifikovaných pilotů, což mělo za následek neschopnost bránit se rostoucí síle spojeneckého letectva. Celková produkce letadel Luftwaffe dosáhla impozantního čísla 119 871 strojů, zahrnujících stíhačky, bombardéry a transportní letouny. V období let 1939 až 1945 prošlo službou v Luftwaffe zhruba 3,4 milionu osob, což ukazuje rozsáhlost této složky německé vojenské mašinérie.
Zdroje: schoolshistory.org.uk, www.rafmuseum.org.uk, airandspace.si.edu