Autor fotografie: Autor: Schlosser - Archive of uploader, Voľné dielo, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=18983441|Popisek: Propagační plagát
Mnoho letců ihned po rozbití Československa chtělo jít bojovat do zahraničních armád. Konečnou stanicí byla hlavně Velká Británie, kam se dostalo více než 900 letců.
Odchod do odboje
První cesta mnohých letců směřovala do Polska, zde se však záhy projevila neochota tamějších orgánů letce přijmout. Proto bylo nemálo z nich přesunuto do Francie, nicméně i zde se vyskytl další problém. Francouzi chtěli letce přijmout do své armády jen pod podmínkou, pokud půjdou do francouzské cizinecké legie, s čímž mnoho z nich nesouhlasilo.
V srpnu 1939 se začala situace měnit k lepšímu a polská vláda si uvědomila reálné nebezpečí, jakému bude již brzy čelit, a proto přijala mnoho letců do svých řad. Jejich bojové vystoupení však bylo velmi krátké, protože zastaralé polské letectvo a armáda navzdory snaze a obrovské odvaze nemohlo čelit moderní a dobře vyzbrojené německé armádě, která v bleskové válce Polsko rychle obsadila.
Po porážce Polska řada československých letců i s polskými kolegy odešla, někteří odletěli svými letadly do Rumunska, odkud se dostali na Střední východ a pak do Sovětského svazu nebo Francie. Ze Sovětského svazu byli letci posléze přesouváni do Velké Británie, což byla jejich konečná stanice. Do Velké Británie se dostalo přibližně 900 letců. Na základě československo - britské dohody, která byla podepsána v říjnu 1940, byli českoslovenští piloti začleněni do královského letectva (RAF) jako součást tzv. dobrovolné zálohy.
Po začátku náletů však britská vláda ochotně souhlasila so vznikem samostatných československých leteckých perutí.
Transportů z Polska do Francie se zúčastnilo 477 letců. Počáteční situace se podobala Polsku, což se záhy po prvních bojích změnilo. Ti, kteří museli vstoupit do cizinecké legie mohli svůj závazek zrušit, a byli zařazeni do francouzských jednotek. Už 2.prosince 1939 byli první českoslovenští piloti nasazení na západní frontě. Počet letců neustále narůstal a v květnu 1940 jich bylo přibližně 180. Českoslovenští letci ukázali v boji statečnost, bojovali odvážně a mnoho z nich jich bylo vyznamenáno.
Vojenským křížem bylo vyznamenáno 81 pilotů, sedm pak řádem čestné legie a šest dostalo válečnou medaili, což potvrdilo jejich odhodlání a statečnost v boji.
Celkem se československým pilotům podařilo ve Francii zastřelit 158 nepřátelských letadel, přičemž sami ztratili 32 pilotů. K nejlepším letcům patřil Alois Vašátko, který byl s 15 sestřely pátý nejúspěšnější stíhač v obranných bojích Francie a poručík František Peřina, jenž v průběhu dvou dní sestřelil sedm nepřátelských letadel. Jeho rekord nebyl až do pádu Francie překonaný. Němci mohli mít ztráty daleko vyšší, ale přibližně 600 letců, kteří byli soustředení u města Agda, se už nestihlo zapojit aktivně do bojů.
Na území Československa se však nacházelo i mnoho letců, jež do zahraničního odboje jít nechtěli a byli ochotní přijmout nabídku velení, které pozitivně reagovalo na nabídku maršála Hermanna Göringa k převzetí asi 1 500 pilotů a jiných specialistů do německého letectva po zřízení Protektorátu Čechy a Morava (podle některých pramenů mělo dokonce dojít k prvním převodům strojů a posádek do Německa). Československá exilová vláda aktívně podporovala útěky letců z protektorátu organizovanou pomocí odbojovým skupinám. Rozhodnutí o podpoře útěků letců padlo i proto, že rozbité Československo jako okupovaná země nebyla schopná postavit v zahraničí rozsáhlejší exilové vojsko, které by bylo nápomocné spojencům, a mohlo tak prosazovat zájmy své země. Proto i při svém malém počtu představovali čeští a slovenští letci sílu, která pomohla významnou měrou k porážce fašismu.
Psali jsme:
Zdroje: //www.klubvtn.info, wikipedia, www.valka.cz