Poslední sovětský dělový křižník Murmansk
Poslední křižník poválečné třídy Projekt 68bis byl spuštěn na vodu v roce 1955. Byl to poslední konvenční sovětský křižník, poté již SSSR stavěl pouze raketové stroje.
Tyto křižníky vznikly díky Satalinově lásce k velkým hladinovým lodím, a to i přesto, že ostatní státy již nic podobného po zkušenostech z 2. světové války nestavěly. Celkem 14 křižníků se stihlo postavit, než Chruščov po svém nástupu celý projekt zrušil a vcelku logicky přesunul pozornost na moderní raketové křižníky. Z plánovaných 24 kusů tak bylo postaveno 14.
Psali jsme: Ruský křižník Kirov vs. americký USS Zumwalt: Kdo vyhraje?
Murmansk strávil ve službě sovětského námořnictva dlouhých, nudných 34 let, než byl v roce 1989 vyřazen ze služby. Za zmínku stojí snad jen jeho účast v konfliktech mezi arabskými státy a Izraelem 70. letech, kdy fungoval jako podpora Arabů, ale do bojů samozřejmě nezasáhnul.
Psali jsme: Admiral Lazarev, zabiják třídy Kirov prochází opravami
Křižník se na konci roku 1994 vydal na svou poslední cestu na sešrotování do Indie, ale díky prudké bouři se odtrhl od remorkéru a dlouhé 4 dny plul bezcílně v Severním moři, než na Štědrý večer 1994 ztroskotal na pobřeží Norska u ostrova Soroya v blízkosti rybářské vesnice Sorvar. Po zaplavení vnitřních prostor trup dosedl na dno.
Zde se stal vděčným objektem potapěčů a fotografů, než roku 2009 norská vláda rozhodla o likvidaci vraku.
Kolem vraku byly postaveny hráze, z jeho okolí byla vyčerpána voda a poté byl rozebrán.
Technické údaje
Výtlak 14 290 t (standardní)
17 970 t (plný)
Délka 210,1 m
Šířka 22,1 m
Ponor 7,8 m
Pohon 2 turbíny, 16 kotlů
Rychlost 33,7 uzlu
Posádka 1270
Výzbroj 12× 152mm kanón (4×3)
12× 100mm kanón (6×2)
32× 37mm kanón (16×2)
10× 533mm torpédomet (2×5)
Pancíř 150 mm (můstek)
125 mm (boky, čela věží)
75 mm (paluba)
Zdroj: Wikipedie
Tagy