Historie války na východní Ukrajině. Kde hledat kořeny vleklého konfliktu?

Historie války na východní Ukrajině. Kde hledat kořeny vleklého konfliktu?
13 / 06 / 2018, 08:45

Konflikt vznikl v březnu 2014 během ukrajinské krize, když masové nepokoje, při nichž se střetávali aktivisté hnutí Euromajdan s přívrženci později svrženého prezidenta Viktora Janukovyče, přerostly v ozbrojený konflikt. V polovině dubna 2014 začaly skupiny ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanicev Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti (Slovjansk, Artemivsk a Kramatorsk). Následovalo vyhlášení separatistické Doněcké lidové republiky a Luhanské lidové republiky, které se v květnu sjednotily do Svazu lidových republik Nové Rusko.

Ukrajinská vláda poté zahájila vojenskou operaci s cílem obnovit kontrolu nad východními částmi země. 5. července ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a brzy se přeskupit v Doněcku. Tento vývoj vedl k výraznému zmenšení území ovládaného povstalci.

17. července 2014 byl nad povstaleckým územím sestřelen civilní dopravní letoun Malaysia Airlines 298 lidmi na palubě. 18. srpna 2014 zasáhla dělostřelecká palba konvoj s uprchlíky u Luhanska, z útoku se vzájemně obviňovaly obě strany. 22. srpna 2014 došlo k rozsáhlé protiofenzivě proruských povstalců, během níž byl obsazen přístav Novoazovsk a strategická výšina Savur-Mohyla. Ukrajina tyto události označila za přímou ruskou invazi a z její iniciativy byla 28. srpna svolána Rada bezpečnosti OSN

Dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se jednalo o podporu povstalců ruskou armádou, což vůdce separatistů Alexandr Zacharčenko popřel, ale připustil, že na straně povstalců bojovalo mnoho ruských dobrovolníků, z nichž někteří sloužili nebo nadále slouží v ruské armádě a během bojů byli dle tvrzení povstalců na dovolené.

psali jsme: Do Česka se vrátím jedině na ruském tanku nebo jako partyzán, říká v rozhovoru pro SM žoldnéř v armádě Doněcké národní republiky Alois Polák

5. září 2014 byl v běloruském Minsku mezi stranami tohoto ozbrojeného konfliktu za účasti zástupců Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) sjednán protokol o klidu zbranís 12 body, který byl ovšem po skoro celý zbytek roku oběma stranami porušován. Ve večerních hodinách dne 19. září 2014 byla v Minsku podepsána další úmluva. „Memorandum znamená stažení všech zbraní ráže nad 100 milimetrů nejméně o patnáct kilometrů z každé strany,“ řekl bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma, který v Minsku zastupoval kyjevskou vládu.

Obě strany konfliktu se zavázaly stáhnout těžké zbraně, zvláště dělostřelectvo a tanky, vojáci však mohli zůstat na svých pozicích. Byl také zakázán přelet území vojenskými letadly, což se vztahovalo na ukrajinské letectvo. Mělo tak být vytvořeno nárazníkové pásmo mezi ozbrojenými jednotkami obou stran o šířce 30 km. Úmluva měla být naplněna během 24 hodin od okamžiku podpisu, což se však v dohodnutém rozsahu nikdy nestalo.

Ukrajina

Od uzavření příměří do ledna 2015 nedocházelo ale k větším vojenským operacím, nýbrž jen k lokálně a svým rozsahem omezeným šarvátkám. V lednu 2015 se však příměří definitivně zhroutilo a začalo se znovu bojovat naplno; boje byly nejsilnější v oblasti doněckého letiště a okolo města Debalceve. Toto strategicky důležité město a jeho okolí bylo dne 18. února 2015 dobyto proruskými separatisty.

Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešla do Ruska. Dalších 1,3 milionu lidí byli uprchlíky ve vlastní zemi.

Jaceňukovu prozatímní vládu, která vzešla z Euromajdanu, považovalo za legitimní 33,3 % obyvatel jižní a východní Ukrajiny, konkrétně měla nová vláda podporu 16,6 % obyvatel Doněcké oblasti a 16,8 % obyvatel Luhanské oblasti, dále 33,4 % obyvatel Charkovské oblasti, 35,0 % obyvatel Záporožské oblasti, 40,8 % obyvatel Oděské oblasti a 47,6 % obyvatel Dněpropetrovské oblasti.

Přes nedůvěru vůči samotné přechodné Jaceňukově vládě však většina dotázaných ve všech těchto regionech nesouhlasila s připojením jejich regionu k Rusku, konkrétně 84 % obyvatel v Dněpropetrovské oblasti, 53,3 % obyvatel v Doněcké oblasti, 51,3 % obyvatel v Luhaňské oblasti, 65,5 % v Charkovské oblasti, 81,5 % v Záporožské oblasti a 78,8 % v Oděské oblasti. Zbylá procenta zahrnovala velký počet obyvatel bez jasného názoru.

S výjimkou obyvatel Luhaňské oblasti, kteří se z třetiny domnívali, že jde o způsob jak získat pozornost centra pro problémy místního kraje, rovněž většina dotázaných nesouhlasila s násilným obsazováním budov.

Při demonstraci v téměř milionové metropoli Doněcku 6. dubna 2014, na které se sešlo na 2 000 lidí, kteří požadovali referendum o připojení oblasti k Rusku, bylo davem násilně obsazeno sídlo gubernátora Doněcké oblasti za užití zápalných lahví a granátů. Proti demonstrantům byla nasazena mj. vodní děla a došlo ke střetům a zranění.

Ukrajina2

V noci na 7. dubna byla obsazena budova ukrajinské tajné služby a byl zúčastněnou skupinou ustanoven nový parlament, který vyhlásil nezávislou Doněckou lidovou republiku a zároveň oznámil, že do 11. května vyhlásí referendum o připojení k Rusku, a požádal ruského prezidenta o vojenskou pomoc. 8. dubna 2014 zahájily ukrajinské ozbrojené síly protiútok.

Podle slov starosty Doněcku složili vzbouřenci část zbraní a opustili budovu tajné služby. Toho samého dne Výbor vlasteneckých sil Donbasu vyhlášení nezávislosti stáhl. Dle ukrajinských novin Vesti.ua však tato organizace neměla nic společného s Doněckou lidovou radou, která republiku vyhlásila, ale naopak se jednalo o proukrajinskou organizaci, usilující o jednotu Ukrajiny. Vyhlášení nezávislosti zůstalo tak nadále v platnosti.

 Orgány této Doněcké republiky zůstaly ovšem bez podpory, izolovány v obsazeném sídle gubernátora, a to až do 12. dubna.

Ráno 12. dubna zaútočilo dle ruských novin šest ozbrojenců doprovázených davem na sklad zbraní ve městě Slovjansk, který údajně obsadili, a zbraně rozdali proruským demonstrantům.Později zde dav obsadil také radnici a policejní stanici. Ozbrojence podpořila také starostka města a prohlásila, že se ve městě bude konat referendum o připojení k Rusku. Ten samý den byly násilně obsazeny za podpory maskovaných ozbrojenců s ruskou výstrojí a výzbrojí, avšak ostentativně neznámé příslušnosti policejní stanice také v Kramatorsku, Družkivce a Krasném Lymanu.Na dalších místech došlo ke střetům a neúspěšným napadením policejních stanic.

Následujícího dne byly obsazeny policejní stanice také ve městech Mariupol a Jenakijeve a zároveň zahájila ukrajinská armáda protiútok ve Slovjansku. Podle různých zdrojů zde tehdy byli až tři mrtví a mnoho zraněných, ale centrum města se vzbouřencům podařilo udržet. 14. dubna byla obsazena policejní stanice v Horlivce, poté, co se místní policie přidala na stranu vzbouřenců, a také byla obsazena radnice ve městě Ždanivka.

Protiútok armády začal 15. dubna v Kramatorsku, kde povstalci pod tlakem opustili policejní stanici, ale později téhož dne napadli místní letiště, které se armádě podařilo uhájit. Povstalci pak nadále drželi ve městě radnici a jiné administrativní budovy.

Boje v Kramatorsku pokračovaly i příští den a vzbouřencům se podařilo ukořistit 6 obrněných vozidel ukrajinské armády. Několik vojáků odmítlo zasahovat a podle agentury Reuters jich několik dezertovalo na stranu vzbouřenců. Toho samého dne byla napadena ukrajinská posádka u přístavního města Mariupol, ovládaného povstalci. Střetnutí si podle ukrajinské vlády vyžádalo tři mrtvé na straně povstalců a také nejméně 13 zraněných.

psali jsme: Rusové testují na Ukrajině své nové zbraně

Ve Slovjansku se 17. dubna povstalcům podařilo obsadit televizní stanici a obnovili vysílání ruských stanic, ale Ukrajinci je odtud během dne vytlačili. Později ale povstalci obsadili druhou televizní stanici, která je ve městě. Toho samého dne prozatímní ukrajinský prezident Turčynov nařídil rozpuštění 25. výsadkové brigády, která obléhala město Slovjansk. Důvodem byla ztráta či předání ozbrojených vozů povstalcům, neochota útočit na povstalce a časté dezerce. Během 18. dubna přijeli zástupci Doněcké lidové republiky do města Siversk a podařilo se jim podle ruské agentury ITAR-TASS bez boje vyjednat přidání města k republice. Místní policie se prý k vzbouřencům také přidala.

Boje u Slovjansku a Kramatorsku byly po dobu velikonočních svátků zastaveny v důsledku toho, že ukrajinská vláda přerušila protiteroristickou operaci. Kromě incidentu, kdy 20. dubna zaútočili neznámí ozbrojenci na kontrolní stanoviště separatistů u Slovjansku, byla situace o Velikonocích relativně klidná.

22. dubna byla u Slovjansku objevena dvě těla se známkami brutálního mučení. Jednou z obětí byl Volodymyr Rybak, člen strany Vlast a zastupitel Horlivky, kterého nedávno před tím unesli proruští ozbrojenci.

Proto, i pro údajné zásadní nedodržování dohod z Ženevy separatisty, obnovil úřadující prezident Turčynov 23. dubna protiteroristické akce, které byly po dobu Velikonoc přerušeny.

Téhož dne byl zadržen proruskými separatisty také Simon Ostrovsky, reportér amerického webu Vice News, což oznámil Vjačeslav Ponomarjov, samozvaný „lidový starosta“ Slovjansku. V Kramatorsku byl separatisty také zajat velitel městské policie Vitalij Kolupaj a za jeho výměnu byl požadován volný přístup k policejním zbrojním skladům. Ve Slovjansku byl 21. dubna vyhlášen zákaz nočního vycházení.

Hned 23. dubna ohlásila ukrajinská armáda první úspěch, když obsadila klášter ve Svjatohirsku, který prý drželi separatisté, což až do toho dne nebylo známo. Den nato zformoval Pravý sektor dobrovolnický oddíl, což bylo další jasné porušení dohody z Ženevy.

Ten samý den se opět rozhořely ostré boje napříč celou oblastí, hned ráno byla přepadena ukrajinská základna v Artemivsku, později došlo k potyčkám v Mariupoli a během dne opět začal útok na Slovjansk, při kterém se armádě povedlo zneškodnit tři vzbouřenecká stanoviště.

25. dubna byl u Kramatorska sestřelen vrtulník ukrajinské armády a ukrajinská armáda ohlásila začátek druhé fáze protiteroristické operace, při které mělo být obklíčeno město Slovjansk, ale zároveň prohlásil náčelník protiteroristického centra tajné služby SBU Vasyl Krutov, že na město se nebude útočit.

Během následujících dní Ukrajina stahovala do oblasti stále více jednotek. Podle ruské agentury RIA Novosti bylo 27. dubna v oblasti již 15 000 mužů, 230 bojových vozidel a 150 minometů a raketových systémů Grad a Smeršč. V Doněcku byl separatisty 27. dubna obsazen televizní vysílač, který byl hned v noci na 28. dubna opuštěn po domluvě s místní vysílací správou. 28. dubna pokračovaly střety u Kramatorsku, při nichž povstalci ostřelovali místní letiště.] Ukrajinská armáda vyhlásila 30. dubna stav plné bojové pohotovosti. Ten samý den byly obsazeny daňový úřad a celní úřad v Doněcku, ale ještě téhož dne byly opuštěny.] Příští den vzbouřenci v Doněcku obsadili sídlo místní prokuratury.

Luhanská oblast

V Luhansku se 6. dubna konala několika tisícová demonstrace, požadující propuštění předáka proruské organizace a dalších demonstrantů. Protestující obsadili sídlo tajné služby a zmocnili se zbraní. I přes zásah policie, který za sebou zanechal 9 zraněných, se protestujícím podařilo sídlo udržet a 8. dubna vyhlásili luhanskou parlamentní republiku.Podle policie se demonstranti v budově zaminovali a drželi na 60 rukojmích, což ovšem demonstranti odmítali. Údajní rukojmí odešli z budovy 9. dubna.Toho samého dne byly do Luhansku poslány obrněné transportéry. Povstalci požadovali amnestii, referendum o federalizaci a nezávislé vyšetření střelby na kyjevském náměstí. Na náměstí se shromáždilo asi 1 000 lidí, kteří je podporovali.  Policii se podařilo budovu dostat pod kontrolu 12. dubna.

14. dubna napadli demonstranti policejní stanici v Luhansku.Na rozdíl od Doněcké oblasti byla v Luhanské oblasti po celý duben situace relativně klidná. 16. dubna byli zajati 2 ukrajinští vojáci, ale jinak zde nedošlo k žádným střetům. Luhanské úřady tlačily na Kyjev, aby dovolil uspořádat referenda o statusu oblasti, s požadavkem se na parlament obrátily 18. dubna a poté výhružněji 27. dubna. V noci 27. dubna byla vyhlášena Luhanská lidová republika, v Luhansku se okamžitě podařilo obsadit několik správních budov. O dva dny později, 29. dubna, se povstalcům povedlo obsadit sídlo místní správy a kompletně převzali kontrolu nad Luhanskem, kromě toho se jim podařilo obsadit také město Pervomajsk. Den nato ovládli i města Alčevsk a Krasnyj Luč.

Nepřehlédněte na Security magazínu: Technologie - nejnovější ,,vychytávky" ze světa vědy a techniky. Od futuristických zbraní až po bojové drony. S námi víte více

 

Autor: Luděk Vokál

Tagy článku

SECURITY magazín je ve své tištěné podobě první a jediný český odborný časopis o komerční bezpečnosti a vychází od roku 1994. SECURITY magazín se orientuje především na profesionály v přímém výkonu služby v soukromých bezpečnostních agenturách a ve firmách, které poskytují technické bezpečnostní služby. Je určen také manažerům, kteří uvedené služby prodávají a řídí a bezpečnostním specialistům, kteří bezpečnostní služby nakupují v soukromém i státním sektoru. Zkušenosti a informace v SECURITY magazínu jsou ale určeny i laické veřejnosti, potenciálním zákazníkům, kteří o bezpečnosti velmi často mluví a ne vždy jí rozumí nebo chápou její specifika. SECURITY magazín chce tradiční spoluprací s akademickým prostředím a experty v oboru dokázat, že komerční bezpečnost je multioborová disciplína, úzce propojená požadavky norem a předpisů a je v mnoha ohledech založena na moderních vyspělých technologiích, které mohou instalovat a provozovat pouze vzdělaní specialisté.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace