foto: Bundesarchiv, Bild 146-1984-055-14 / Lagemann / CC-BY-SA 3.0/Bitevní loď Bismarck by vedle H-44 působila jako kocábka
Dějiny znají Adolfa Hitlera jako architekta jednoho ze dvou nejobludnějších režimů moderních dějin, a mj. také jako snaživého vojevůdce a v neposlední řadě autora idejí absurdních zbrojních projektů. Mezi ně patří také projekty nesmyslně obrovských bitevních lodí označovaných jako třída H.
Takové lodě byly nejen čistou ukázkou přípravy na minulou válku, ale produktem skutečně snad až dětinské snahy postavit větší a silnější až největší a nejsilnější. Zcela bez ohledu na realitu ekonomickou, strategickou, a na realitu vývoje taktiky námořního boje – jakkoli v tomto ohledu nebyl Hitler a jeho spolupracovníci výjimečný, a nerozumné projekty existovaly a byly realizovány prakticky v každé zemi. V oblasti námořnictva a námořního zbrojení celkem záhy po vypuknutí války poznal, že velká hladinová plavidla nejsou pro německé válečné námořnictvo správnou zbraní. Je škoda, že na nich netrval, a nevyčerpával zbrojní kapacity nesmysly déle a více. Jak říkal Napoleon: dělá-li nepřítel chybu, netřeba jej rušit.
Psali jsme již o americkém projektu bitevních lodí podle návrhu senátora Tillmana. Ten se od projektů lodí třídy H lišil několika poměrně zásadními parametry. V první řadě byl o dvacet let starší, a v době jeho koncipování létala chatrná dřevěná a hadrová pozemní letadla. Byl také svým způsobem racionální reakcí na průběžně zvyšované nároky námořnictva, a jeho hlavním cílem bylo, trochu paradoxně, šetřit prostředky. A ve finále byl jen využit námořnictvem jako politický nástroj: ani v době, kdy bitevní lodě skutečně tvořily nezpochybnitelně páteř námořní moci, neměli rozumní admirálové o „maximální bitevní lodě“ skutečný zájem. Postavíme-li vedle sebe dva projekty maximálních bitevních lodí, a o jednom z nich řekneme, že je americký, bude ten americký samozřejmě lepší.
Ne tak v nacistickém Německu. Třída Bismarck byla desátníku Hitlerovi malá a výkony nedostatečná. A válku přece vyhrává ten, kdo má větší dělo. Nechceme se zde pouštět do tisíckrát opakovaných diskusí o roli a vlivu velkých hladinových lodí na válečnou situaci. Omezíme se na konstatování, že kromě toho, že na sebe vázaly poměrně značné síly, které pak Britům chyběly na jiných válčištích, mnoho nedokázaly. A dokázat nemohly. Až by se bylo chtělo říci, že Německo postavilo Bismarck a Tirpitz pro Itálii a pro Japonsko. Každé malé dítě si může namalovat větší tank, větší bombardér a větší bitevní loď. A ještě větší. A ještě větší. A přesně to byl projekt lodí třídy H podle plánu Z. Shodou okolností stejným písmenem označili Britové svaz, který s definitivní platností 10. prosince 1941 potvrdil, že hladinová bitevní plavidla budou hrát nadále na světových mořích druhé a třetí housle.
Prvními zástupci lodí třídy H se mělo stát šest exemplářů varianty označené jako H39 (a lodě označované jako H, J, K, L, M a N). Ve srovnání se skutečně postavenými loděmi jiných států působí tyto kolosy ještě poměrně racionálním dojmem. Mělo jít v podstatě o zvětšenou třídu Bismarck (viz srovnávací tabulka parametrů) vyzbrojenou osmi 406mm děly, což nepůsobí vedle třídy Nagato, Nelson nebo třeba Iowa nijak mimořádně. Jejich problémem, odmyslíme-li si, že proti letectvu bez odpovídajícího krytí ze vzduchu neměly naději, byla drobnost: Německo jednoduše nemělo průmyslové kapacity k jejich dokončení. Kýly dvou prvních byly založeny zkraje roku 1939, ale práce byly definitivně zastaveny již s útokem na Polsko, a co se stihlo postavit, bude rozebráno v listopadu 1941. Tím by mohl příběh plánu Z v zásadě pro Německo šťastně skončit.
Než byly práce na lodích H39 zahájeny, vstoupil do hry pan Hitler. Admirál Fuchs jej ještě dokázal přesvědčit, že požadavek na výzbroj lodí děly většího kalibru, než měl kdokoli jiný na světě, by vyžadoval takovou velikost lodí, že by se nevešly do žádného ze stávajících německých přístavů. V červenci 1940, krátce před dokončením Bismarcku, a nejspíš pod dojmem všemocnosti po porážce Francie a pln optimismu před očekávanou porážkou Británie, nařídil Hitler zahájit studii větších bitevních lodí. Vznikl projekt označovaný jako H41. Lodě vyzbrojené 420mm děly, které jim měly dát převahu nad britskými bitevními loděmi třídy Lion, o nichž Němci věděli, že je Britové plánují. Obě strany soupeřily tedy de facto v tom, kdo si nakreslí větší bitevní loď. Hitler totiž v roce 1941 zakázal další stavbu bitevních lodí až do vítězného konce války. Se zahájením stavby H41 se tedy počítalo až po demobilizaci.
Ale kreslit si chtěl Hitler dál. Albert Speer sice omezil týmy pracující na projektech bitevních lodí ve prospěch užitečnějších ponorek, ale Hitler snil jako malé dítě. Po dokončení projektu H41 požadoval ještě větší a silnější bitevní loď, a jedinými požadavky byla rychlost 30 uzlů, a dále už jen pancéřování takové, aby loď odolala jakékoli zbrani, a velikosti lodi odpovídající výzbroj. Na studiích pracovala skupina pod vedením admirála Toppa mimo strukturu Konstrukční kanceláře OKM a bez konzultací s Raederem či Dönitzem. Vznikly chorobné ideové záměry pro lodě, jejichž parametry v tabulkách rostly a mohly by růst dodnes. Jestliže H41 svým výtlakem a rozměry připomíná reálně existující lodě třídy Jamato, H42 se 480mm děly a 90 tisíci tunami výtlaku, H43 se 111 tisíc tunami výtlaku a H44 s děly ráže 508 mm a 131 tisíci tunami výtlaku jsou více než zbraněmi jakýmsi šidítkem pro pološíleného diktátora.
H45 s 580mm děly a 150 tisíci tunami a H46 s 900mm děly a 300 tisíci tunami zpracovány nebyly (vtip). Bismarck „šťastně“ zasáhl a potopil „poslední ranou od Jutska“ bitevní křižník Hood, načež sám čelil takové převaze Královského námořnictva, že neměl nejmenší naději. Tirpitz „byl chytřejší“ a v podstatě nevyplul a jeho přínosem bylo poutání kapacit RAF a námořnictva ve snaze ho zničit, a po úspěšné akci miniponorek skončil ve vznešené roli pobřežní baterie, kterou zlikvidovalo letectvo. Hitler plýtval časem i prostředky na ještě megalomanštější projekty. A to bylo dobře. Svým způsobem se i projekt bitevních lodí třídy H pozitivně spolupodepsal pod žádoucí výsledek druhé světové války.
Zdroj: nationalinterest.org; NavalAnalyses; Pejčoch, Novák, Hájek, Válečné lodě 4
Tagy