foto: GoodFon / Public domain/ Panzerkampfwagen VI, Tiger
Druhá světová válka přinesla nezměrné utrpení a smrt desítkám milionů lidí. Nacistický vůdce Adolf Hitler, který šílenství rozpoutal, ji svými fatálními chybami však také výrazně zkrátil.
Hned na počátku je třeba říct, že samotný útok na Polsko 1. září 1939 byl doslova šílený hazard. Málo se o této problematice ví, ale Hitlera donutil k válce hrozící bankrot nacistického státu. Pronásledované Židy již nacisté okradli dostatečně a velké množství obřích staveb společně s umělou zaměstnaností a rostoucí armádou neúměrně zatěžovaly německý rozpočet. Velkoadmirál Raeder počítal se začátkem války až v roce 1945, když by již existovalo větší válečné hladinové loďstvo. Nakonec se ale přepočítal. Značná část Wehrmachtu byla v Polsku, zatímco na západních hranicích Německa byla mnohem silnější francouzská armáda společně s britským expedičním sborem. Bohužel, nic se nestalo.
Hitler a východní fronta za druhé světové války
První zásadní chybou nacistického Německa byla neschopnost porazit RAF v Bitvě o Británii, ale na toto téma bylo napsáno již mnoho. Zcela zásadní chyby se začaly dít především v souvislosti s operací Barbarossa. Asi největší faul udělal Hitler tím, že se nepokusil přesvědčit Japonce k souběžnému útoku na Sovětský svaz. Ti se dlouhodobě rozhodovali kterým směrem se vydat a po porážce u Chalchyn Golu ze strany sibiřských sovětských jednotek v roce 1939 se definitivně rozhodli pro boj v Tichomoří, ačkoliv měli v Mandžusku dislokován jeden milion elitních vojáků. Bitvu u Moskvy následně rozhodly právě ony elitní sibiřské jednotky z Dálného východu.
V zimě 1941 už Moskvu chránily právě jen prakticky jakési jednotky civilní obrany, ozbrojení dělníci bez jakéhokoli výcviku. Další Hitlerovou chybou bylo, že před zahájením útoku na Sovětský svaz poslouchal lživé zprávy rozvědky, která se mu bála říct, že Rudá armáda je mnohem silnější. Nacistický diktátor Sověty natolik podcenil, že omezil zbrojní výrobu a v prosinci 1941 už měl připravené oslavy dobytí Moskvy. Na finální dobytí Moskvy však nakonec už wehrmachtu nezbyly síly. Následovala letní německá ofenziva směr Stalingrad v roce 1942. V té době byly obě armády kvantitativně zhruba vyrovnané. Stalin se Žukovem to věděli, ale rozhodli se pro aktivní obranu. Hitler z OKW dostal ta samá doporučení, ale nedbal jich.
Vzhledem k převaze sovětské průmyslové základny a pomoci ze strany USA se Wehrmacht skutečně do aktivní obrany měl stáhnout. Naštěstí to neudělal, protože při závěrečné ofenzivě na Berlín už i Sovětský svaz začal pociťovat nedostatek lidských zdrojů a Žukov musel čekat na ukončení hlavních bojů ve Východním Prusku, aby doplnil útočné síly. Ve světlě těchto informací se ale zapomíná na důležitou věc: jestliže symbolem německých tankových sil byly Panthery a Tigery, tak v době bitvy o Stalingrad je Němci ještě vůbec neměli. V té době navíc Turecko uvažovalo o vstupu do války na straně nacistů. Hitler však vyvinul minimální aktivitu, aby se tak stalo. Naštěstí.
Hitlerův Holocaust přispěl ke konci druhé světové války
O nesmyslnosti likvidace Paulusovi šesté armády bylo napsáno mnoho, stejně jako o pološíleném útoku na opevněný Kurský výběžek v roce 1943, kde Němci použili poprvé a předčasně právě Panthery, které tam selhaly. Podle Britannicy byl Hitler naprosto neschopný pochopit, že jedinou možností, jak udržet sovětská vojska, byla aktivní obrana. Při nesmyslných útocích a protiútocích na jeho rozkaz umíralo velké množství vojáků na obou stranách a ztráty techniky byly enormní. Operace Jarní tání u Budapešti v roce 1944 už byla jen kratičkou labutí písní německého Wehrmachtu na východní frontě.
Dalším problémem, který výrazně ovlivnil válku, byl samotný Holocaust. Hitlerova šílená touha vyvraždit všechny Židy nakonec paradoxně uspíšila konec války. Zabití všech evropských Židů za každou cenu přineslo tak velké zatížení německé železnice, že to ovlivňovalo nakonec i zásobování východní fronty. A jako poslední věc lze uvést výrazné podcenění velikosti ponorkové flotily, která se velmi brzy dostala do defenzivy a rozhodně nebyla schopná škrtit Velkou Británii tak, jako za první světové války. Hitler tak naštěstí svým šílenstvím výrazně přispěl k menšímu počtu obětí války, i když pochopitelně účet byl i tak neúměrně vysoký.
Tagy