Hitler se stal „velkým vojevůdcem“ – Halt-Befehl u Dunkerque ale předznamenal neúplné vítězství i budoucí problémy

Hitler se stal „velkým vojevůdcem“ – Halt-Befehl u Dunkerque ale předznamenal neúplné vítězství i budoucí problémy
Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 121-0412 / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Francouzské tanky S35 u Dunkerque
07 / 04 / 2024, 14:00

Kdo vydal rozkaz k zastavení německého postupu před Dunkerque? Velitel skupiny armád A, generálplukovník Gerd von Rundstedt, a to na žádost generálplukovníka von Klugeho, velitele 4. armády. Bývá z toho viněn Adolf Hitler. Právem, protože rozkaz navzdory protestům řady generálů potvrdil a trval na něm.

Hitler tedy převzal odpovědnost. Důvody měly být takticko-technického rázu. Tanková skupina generála jezdectva von Kleista byla příliš vpředu, bez podpory pěchoty, a vozidla byla po dlouhém nasazení ve špatném technickém stavu. Snižoval se počet bojeschopných tanků. Ve velení německých jednotek nepanovala v hodnocení situace shoda. Obecně lze říci, že velitelé pancéřových divizí a sborů byli pro agresívní postup bez ohledu na cokoli, se zřejmým a jediným cílem – napadnout a zničit protivníka, neumožnit mu uniknout.

V duchu nejlepších vojenských tradic kavalerie. Velitelé armád a skupiny armád A chtěli postup zastavit v obavě z rizik, jimž by byly útočící jednotky vystaveny v důsledku krajní situace a chtěli vyčkat posil, které by útok podpořily. OKH, nejvyšší velení pozemních vojsk, v čele s generálplukovníkem von Brauchitschem, bylo pro další okamžitý postup. Ale nadřízené OKW, nejvyšší velení Wehrmachtu, a zejména Hitler osobně byli pro zastavení postupu v souladu s postojem velitele skupiny armád A.

Rundstedt v roce 1940

Jedním z von Rundstedtových argumentů byla neschopnost skupiny armád A čelit případnému spojeneckému protiútoku. K takovému manévru ovšem spojenci neměli prostředky a nic nenasvědčovalo, že bylo třeba se toho na německé straně obávat. Zvítězila opatrnost nad rozhodností. OKH reagovalo v přesvědčení, že von Rundstedt ohrožuje zdržením výsledek celé ofenzívy, tím, že převelelo celou 4. armádu, včetně Hartliebovy 5. a Rommelovy 7. pancéřové divize, ke skupině armád B generálplukovníka von Bocka. Ovšem bez Hitlerova souhlasu.

A 24. května ve 12:45 byl po Hitlerově návštěvě Rundstedtova hlavního stanu vydán rozkaz k zastavení postupu. Vzbudil překvapení a nesouhlas, zejména v řadách OKH, a mezi sborovými veliteli jako byl Heinz Guderian (XIX. sbor). Délku zastavení měl určit Rundstedt, a nešlo přitom jen o zastavení: některé příliš vysunuté jednotky měly dokonce ustoupit. Hitlera protesty rozčílily a kategoricky na dodržení rozkazu trval. Rozkaz bude odvolán až 26. května, a trvalo až do rána 27. května, než mohly být ofenzívní operace obnoveny.

V důsledku dostali spojenci tři dny na upevnění pozic a přípravu evakuace, a tím se zbytkům britského expedičního sboru a části francouzských sil podařilo uniknout do Velké Británie. Nelze přesvědčivě tvrdit, že k zastavení postupu existovaly pádné důvody – a protože neexistovaly, byl Halt-Befehl jednou z dlouhé řady Hitlerových taktických chyb. U Dunkerque vnutil generálům svou vůli, oni se plně podřídili, a on nabyl dojmu, že uplatňovat nad nimi svou převahu v kritických situacích povede – zřejmě díky „prozřetelnosti“ – k úspěchům. Nevedlo.

Zdroj: Welt, IWM

Tagy článku

-->