Autor fotografie: ?WerWil / CC BY 2.5 / Wikimedia Commons|Popisek: MG- 42
MG 42 byl postrachem na bojišti. Měl různé přezdívky, ale asi nejznámější byla „Hitlerova pila" nebo „pila na kosti". Tento hrůzostrašný název vymysleli spojenci. Kulomet MG 42 měl na bojišti oprávněný respekt, jeho kadence byla tak rychlá, že jednotlivé výstřely se nedaly rozpoznat.
Důvodem vzniku tohoto univerzálního kulometu MG 42 bylo, že jeho předchůdce MG 34 byl příliš drahý na výrobu a velmi citlivý na znečistění prachem, ledem nebo sněhem. Proto bylo třeba tento kulomet vylepšit a zjednodušit. Strach vyvolávala hlavně jeho kadence výstřelů, která činila až 1500 za minutu. Tato rychlost střelby způsobovala, že zvuk výstřelů připomínal rozřezávání dřeva, což jen umocňovalo psychologický efekt na nepřátelské jednotky. Spojenci se brzy naučili rozpoznat charakteristický zvuk MG 42 a často se pokoušeli neutralizovat jeho posádku co nejdříve během střetnutí.
Kulomet MG-42 vyvíjel odborník na plechy Dr- Grunerm
Na vývoji se podílel tým vedený Dr. Grunermem. Ten nebyl ani tak odborníkem na zbraně, jako specialistou na lisování plechů. Dr. Grunermem se při navrhování zbraně inspiroval postupy při výrobě jiných kulometů a získané informace promítal do svého projektu. Kulomet MG 42 se skládal z lisovaného plechu, jemných slitin a plastů. Toto řešení umožnilo výrazné snížení nákladů a zrychlení výrobního procesu, keré bylo klíčové pro válečné úsilí Třetí říše. Navíc byl kulomet MG 42 díky použitým materiálům odolnější vůči nepříznivým podmínkám na bojišti. Za svou spolehlivost si získal značnou oblibu mezi vojáky.
Nasazení MG-42 ve druhé světové válce
Do Wehrmachtu a Waffen SS se dostal na jaře 1942 a používal se na všech frontách. Byl plně funkční ve vysokých afrických teplotách stejně jako v ruských mrazech. Vojáci si ho chválili, byl lehký vzhledem k jiným kulometům, vážil jen 11,5 kg, zatímco ruský Maxim 1910 měl přes 60 kg a americký Browning M2 téměř 40 kg. V polních podmínkách byla také oceněna jeho snadná údržba a rychlá výměna hlavně, což bylo kritické během intenzivních bojů. Německá taktika zahrnovala nasazení MG 42 ve skupinách s pěchotou pro vytvoření husté palebné přehrady proti nepřátelským silám.
Nabíjení bylo také jednoduché. Používaly se nábojové pásy s 50 nebo 250 náboji. Kulomet mohl dosáhnout kadence 1500 ran za minutu, ale doporučená byla do 350 ran za minutu kvůli přehřívání hlavně. Díky této kadenci němečtí vojáci pokrývali palbou obrovskou plochu. Kdykoliv se naskytla příležitost, spojenečtí vojáci s radostí tento kulomet používali. Kulomet MG 42 se ukázal jako mimořádně účinný při obraně pěchoty a poskytoval nepřetržitou palbu, což přispělo k jeho univerzálnímu použití na bojišti.
Výroba MG 42 pokračovala i po konci druhé světové války
Kulomet se vyráběl i po 2. světové válce v Jugoslávii a dalších zemích jako Německo, Švýcarsko a Španělsko. Byl vylepšován a jeho modernizované verze jsou používány dodnes. V poválečném období byly zavedeny různé modifikace, které přinesly vylepšení ergonomie, spolehlivosti a kompatibility s novými typy munice. Výrobci také přidali nové bezpečnostní prvky, aby se minimalizovalo riziko selhání během boje. MG 42 se také stal vzorem pro vývoj dalších kulometů, jako například rakouský MG 74 a západoněmecký MG 3 či italský MG42/59, které zachovaly základní konstrukční principy originálu, ale přidaly moderní technologie a materiály.
Autor: Samuel Poništ
Zdroje: nationalww2museum.org, britannica.com, warfarehistorynetwork.com