Autor fotografie: By Bundesarchiv, DVM 10 Bild-23-63-46 / CC-BY-SA 3.0, CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=5372036|Popisek: Bitevní loď Scharnhorst
Vzhledem k tomu, že vítězní spojenci po 1. světové válce zlikvidovali německou císařskou flotilu, Adolf Hitler neměl jinou možnost než znovu vybudovat námořnictvo poté, co se dostal k moci. Scharnhorst měl být kladivem na britskou Royal Navy.
To bylo částečně výhodné, protože ačkoli britská Royal Navy početně značně převyšovala nacistické Německo, její lodě byly obecně starší, pomalejší a méně obrněné než moderní lodě nového německého námořnictva, Kriegsmarine.
V 30. letech 20. století byly postaveny nové bitevní lodě, bitevní křižníky, kapesní bitevní lodě, těžké a lehké křižníky. Mezi novými loděmi byl i bitevní křižník Scharnhorst, velká a rychlá loď, která neměla skončit uzavřená v Severním moři, jako její císařští předchůdci před 25 lety. Německé lodě byly za války v Atlantiku a britské královské námořnictvo bylo sevřeno do kleští, kdy se snažilo zabránit hladinovým lodím pronikat dál do cesty konvojů a současně bojovalo s nájezdy vlčích smeček německých ponorek.
Přesto velké hladinové lodě Kriegsmarine nedokázaly splnit očekávání, která na ně kladl velkoadmirál Erich Raeder a Hitler. Německo nebylo na válku připravené a počty lodí byly nízké.
Kapitán Hans Langsdorff vyhodil do povětří kapesní bitevní loď Graf Spee 17. prosince 1939 a ani mise lodi Bismarck nedopadla podle představ Adolfa Hitlera. Scharnhorst byl mnohem lehčí a o něco rychlejší než britské bitevní křižníky a bitevní lodě. Jeho slabinou byla děla hlavní ráže 280 mm, která se nemohla s děly ráže 381 mm starších britských lodí, ale ani s 356 mm těch novějších srovnávat. Jeho silnou stránkou byla rychlost a nové zařízení zvané radar.
Od počátku byl ale Scharnhorst pronásledovaný smůlou.
Během stavby v suchém doku povolila výdřeva a obrovský trup se převalil na stranu. Výsledkem bylo 61 mrtvých a 110 zraněných dělníků. Srovnání lodi do původní polohy trvalo tři měsíce.
Když už mělo dojít k jejímu opožděnému slavnostnímu spuštění na vodu za účasti Hitlera, Göringa, Rudolfa Hesse a Karla Dönitze, loď se přes noc uvolnila a beze svědků sklouzla do temných vod Kielu, kde rozdrtila dva čluny, které jí stály v cestě. Přesto byla konečně na vodě.
Smůla se jí ale držela dál. Při ostřelování Gdaňsku roku 1939 vybuchlo jedno z děl hlavní ráže a zemřelo celkem 21 námořníků – někteří při výbuchu, další po selhání odvětrávacího systému v druhé dělové věži.
Vpád do Norska v roce 1940 byl ještě větší debakl. Kriegsmarine ztratila 10 torpédoborců a těžký křižník při útoku na Narvik. Mezitím Scharnhorst ostřeloval pobřežní baterie u Osla, ale ty se ukázaly jako těžký soupeř a ochromený Scharnhorst musel být odvlečen sesterskou lodí Gneisenau. Lodním inženýrům se ji povedlo provizorně opravit a loď se odplížila do ústí Labe, kde se ve tmě srazila s největším německým linkovým parníkem Bremen, který obrněná příď bitevníku prakticky rozpůlila.
9. června 1940 se Scharnhorstu a Gneisenau podařilo potopit britskou letadlovou loď Glorious, ale nebyl by to nešťastný bitevník, aby nebyl zasažen torpédem vypáleným z torpédoborce HMS Acasta. Na palubě Scharnhorstu zemřelo 47 mužů.
Oba němečtí křižáci se pak stali terčem leteckých útoků ve francouzském Brestu a 11. února 1942 společně s křižníkem Prinz Eugen úspěšně unikli Royal Navy na sever během operace Cerberus. Bitevní křižníky sice najely na miny, ale tentokrát se jim povedlo uniknout bez větších ztrát.
Nešťastný Scharnhorst se vydal na osudovou misi 25. prosince 1943, kdy měl pod vedením kontradamirála Ericha Beye zaútočit na konvoj JW 55B. Smůla tentokrát zasáhla v podobě velitele Beye, který neměl žádnou zkušenost s velením tak velké lodi a v hrozném počasí, které znemožnilo doprovodným torpédoborcům udržet s obrovskou lodí krok. Prosby o odložení mise nebyly vyslyšeny a Scharnhorst pokračoval v misi, ze které se již neměl vrátit.
Bey se bál, že prozradí pozici lodě, nechal tedy vypnout radar a plavil se vodami Severního moře téměř slepý. Konvoj nenašel a poslal doprovodné torpédoborce pátrat po nepolapitelném konvoji. Od toho okamžiku zůstal Scharnhorst sám.
Britové o akci osamocené lodi věděli a bylo jim jasné, že pokud Hitler riskuje osamocený bitevník v akci bez šance na úspěch, je Německo v ještě horší situaci, než se domnívali.
26. prosince 1940 německý křižák narazil na ochranu konvoje tvořenou křižníky HMS Sheffield, HMS Belfast a HMS Norfolk a torpédoborci pod velením kontradmirála Burnetta. Úderné loďstvo bylo tvořeno bitevní lodí HMS Duke of York a křižníkem HMS Jamaica a podporou torpédoborců pod přímým velením velitele celého svazu admirála Bruce Frasera.
V 8:40 ráno detekoval radar křižníku Belfast velkou loď ve vzdálenosti 17 mil. Za dalších 40 minut byla loď identifikována a označena jako Scharnhorst. V 9:24 byla loď ozářena světlicí a v 9:30 byla orámována výstřely z křižníku Norfolk.
Konec byl tu.
Zdroj: Válečné lodě 4, Moře v plamenech, warfarehistorynetwork.com