Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 146-2004-0017 / Southard / CC-BY-SA 3.0|Popisek: Adolf Hitler s Martinem Bormannem (vlevo)
Šedá eminence Adolfa Hitlera se jmenovala Martin Bormann. Vůdcův tajemník patřil v nacistické hierarchii k těm nejmocnějším. Jeho smrt však byla poměrně dlouho zahalena rouškou tajemství.
Pokud Adolf Hitler měl na někoho spolehnutí, byl to právě Martin Bormann, jeho tajemník a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra. Tato šedá eminence, jak se mu přezdívalo, s nadsázkou řečeno ,,Pan nepostradatelný" patřil mezi nejmocnější nacistické pohlaváry. Mnozí se jej báli, další pak pro změnu nenáviděli. Shodovali se však v tom, že Bormann, aby se zavděčil Hitlerovi, je opravdu všehoschopný.
Bormann byl osobou velmi žárlivou a staral se o to, aby se führerovi nedostal nikdo blíže než on sám. Vysoce postavený nacista se snažil vlísat Hitlerovi do přízně všemi možnými prostředky. Dokonce mu například nabízel pornografické materiály, což Hitler odmítal.
Poměrně dlouho dobu kolovaly o Bormannově smrti mýty, polopravdy či minimálně nepřesné informace. Především se spekulovalo o tom, zda se nedokázal z obklíčeného Berlína přece jen dostat. Další informace hovořily o tom, že jeho osud byl nejasný, že prostě zmizel. V poválečném Norimberském procesu byl Bormann v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti.
Co se tedy stalo? Spolu s Hitlerovými nejvěrnějšími byl Bormann v bunkru a po sebevraždě diktátora se rozhodl, že s mládežnickým vůdcem NSDAP Arturem Axmannem, Hitlerovým osobním lékařem Ludwigem Stumpfeggerem a dalšími místo opustí a pokusí se dostat z Berlína. Byl to mimochodem Stumpfegger, který Hitlerovi poskytl ampuli cyankáli a tento muž ,,asistoval" i u otrávení 6 dětí manželů Goebbelsových.
2. května 1945 skupina vyšla z bunkru a pokusila se o útěk z Berlína. Podle dostupných informací měla skupina překročit řeku Sprévu a pak se rozdělit. Právě u zmíněného nádraží měli být Bormann a Stumpfegger spatřeni naposledy. Chtěli se předtím chtěl dostat dál Berlínem, ale skoro vpadli do rukou sovětských vojáků na Sandkrugbrücke, a tak se vrátili na nádraží Lehrter Bahnhof.
I když Axman, jenž se od skupiny Bormanna se Stumpfeggerem odpojil, a kterému se nakonec podařilo uprchnout z Berlína, později vypověděl, že 2. května 1945 skutečně viděl mrtvoly obou mužů, dlouho se věřilo tomu, že Bormannovi se podařilo rovněž z Berlína utéct. Jasné světlo do případu pak vnesl až rok 1972. V tomto roce byly náhodou objeveny kosterní pozůstatky v oblasti tohoto nádraží při stavebních pracích. Právě ostatky nesly stopy užití cyánkali, což později, v roce 1973 potvrdil i ústav soudního lékařství.
Bormannův a Stumpfeggerův další osud byl definitivně potvrzen až v roce 1999, kdy fakt, že ostatky patří Bormannovi a někdějšímu Hitlerovu lékaři, potvrdila analýza DNA. V bezvýchodné situaci v obklíčeném Berlíně oba muži užili cyánkali, aby se v žádném případě nedostali do sovětských rukou. Axmannova výpověď se tak nakonec potvrdila.
Zdroj: britannica.com