Záhadná smrt rozluštěna: Hitlerova šedá eminence Martin Bormann

Záhadná smrt rozluštěna: Hitlerova šedá eminence Martin Bormann
Autor fotografie: Bundesarchiv, Bild 183-H28708 / CC BY-SA 3.0 / Wikimedia Commons|Popisek: Martin Bormann po Hitlerově levici (vzadu)
12 / 10 / 2024, 16:00

Šedá eminence Adolfa Hitlera, Martin Bormann, byl vůdcův tajemník, který patřil v nacistické hierarchii k těm nejmocnějším. Jeho smrt však byla poměrně dlouho zahalena rouškou tajemství.

Pokud Adolf Hitler měl na někoho spolehnutí, byl to právě Martin Bormann, jeho tajemník a vedoucí hlavní kanceláře NSDAP v hodnosti říšského ministra. Tato šedá eminence, jak se mu přezdívalo, s nadsázkou řečeno ,,pan nepostradatelný" patřil mezi nejmocnější nacistické pohlaváry. Mnozí se jej báli, další jej pro změnu nenáviděli. Shodovali se však v tom, že Bormann, aby se zavděčil Hitlerovi, byl opravdu všehoschopný. Bormann byl osobou velmi žárlivou a staral se o to, aby se k führerovi nedostal nikdo blíže než on sám. Vysoce postavený nacista se snažil vlísat Hitlerovi do přízně všemi možnými prostředky. Dokonce mu například nabízel pornografické materiály, což Hitler odmítal.

 

 

Martin Bormann a jeho moc a kontrola nad stranou NSDAP

 

Bormann nebyl jen pouhým tajemníkem Adolfa Hitlera, ale postupně se vypracoval na jednoho z nejmocnějších mužů v nacistické straně. Kromě řízení osobních záležitostí vůdce se Bormann staral o administrativní chod NSDAP a měl pod kontrolou přístup k Hitlerovi. Tímto způsobem ovlivňoval rozhodování v nejvyšších kruzích a stal se nepostradatelným pro mnohé klíčové operace nacistického režimu. Svou autoritu upevňoval tím, že blokoval přístup ostatních vysokých představitelů k Hitlerovi, čímž si zajistil téměř monopolní vliv na vůdcovo okolí. Bormann byl zodpovědný také za financování strany, přerozdělování majetku a správu obsazených území, což mu dávalo obrovskou moc nejen politickou, ale i ekonomickou.

Martin Bormann

Martin Bormann využil arizace židovského majetku

 

Jedním z málo zmiňovaných aspektů Bormannovy moci bylo jeho klíčové postavení při řízení arizace židovského majetku během druhé světové války. Bormann nejenže dohlížel na zabavování majetku, ale také organizoval jeho přerozdělování mezi členy NSDAP a nacistické elity SS. Tento majetek se stal jedním z hlavních zdrojů financí pro nacistickou stranu a její projekty. Bormann tak skrze arizaci upevňoval svou moc a vliv, protože získávání tohoto bohatství bylo základem mnoha vnitrostranických spojenectví. 

Kam zmizel Bormann po válce?

 

Poměrně dlouhou dobu kolovaly o Bormannově smrti mýty, polopravdy či nepřesné informace. Spekulovalo se, zda se mu nepodařilo z obklíčeného Berlína uprchnout. Některé zprávy naznačovaly, že jeho osud zůstal nejasný, a že možná prostě zmizel, třeba do Jižní Ameriky. V poválečném soudu, známém jako Norimberský proces, byl však Martin Bormann odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Stejně jako další prominentní nacističtí činitelé, například Hermann Göring a Rudolf Hess. Bormannova nepřítomnost během procesu pouze posílila fámy o jeho možném úniku

Co se tedy stalo? Spolu s Hitlerovými nejvěrnějšími byl Bormann v bunkru a po diktátorově sebevraždě se rozhodl, že spolu s mládežnickým vůdcem NSDAP Arturem Axmannem, Hitlerovým osobním lékařem Ludwigem Stumpfeggerem a dalšími opustí Berlín. Byl to mimochodem Stumpfegger, který Hitlerovi poskytl ampuli se smrtící látkou kyanid, kterou vůdce použil k sebevraždě. Tento lékař také asistoval u otrávení dalšího nacisty, tím byl Goebbels, který kyanidovou pilulku dal i všem jeho šesti dětem a manželce.

Bormann a jeho pokus o útěk z Berlína

 

Dne 2. května 1945 skupina vyšla z bunkru a pokusila se o útěk z Berlína. Podle dostupných informací měla skupina překročit řeku Sprévu a pak se rozdělit. Právě u zmíněného nádraží měli být Bormann a Stumpfegger spatřeni naposledy. Chtěli se předtím dostat dál, ale za Berlínem skoro vpadli do rukou SSSR a jeho Rudé armády postupující na Sandkrugbrücke, a tak se vrátili na nádraží Lehrter Bahnhof.

I když Axman, jenž se od skupiny Bormanna se Stumpfeggerem odpojil, a kterému se nakonec podařilo uprchnout z Berlína, později vypověděl, že 2. května 1945 skutečně viděl mrtvoly obou mužů, dlouho se věřilo tomu, že Bormannovi se podařilo rovněž z Berlína utéct. Jasné světlo do případu pak vnesl až rok 1972. V tomto roce byly náhodou objeveny kosterní pozůstatky v oblasti tohoto nádraží při stavebních pracích. Právě ostatky nesly stopy užití cyánkali, což později, v roce 1973 potvrdil i ústav soudního lékařství.

Bormannův a Stumpfeggerův další osud byl definitivně potvrzen až v roce 1999, kdy fakt, že ostatky patří Bormannovi a někdějšímu Hitlerovu lékaři, potvrdila analýza DNA. V bezvýchodné situaci v obklíčeném Berlíně oba muži užili cyánkali, aby se v žádném případě nedostali do sovětských rukou. Axmannova výpověď se tak nakonec potvrdila.


Zdroj: www.jewishvirtuallibrary.orgwww.britannica.comencyclopedia.ushmm.org

Tagy článku

-->