Hitlerovo hračkářství - obrněná vozidla série Entwicklung a supertěžký tank E-100

Hitlerovo hračkářství - obrněná vozidla série Entwicklung a supertěžký tank E-100
Autor fotografie: Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0|Popisek: Model tanku E-100
24 / 04 / 2023, 16:00

Ve snaze sjednotit co možná nejvíce výrobní postupy, zefektivnit výrobu a zjednodušit údržbu techniky v poli, vznikl v Německu projekt obrněných vozidel řady E, Entwicklung (vývoj), v níž byla jednotlivá vozidla označena podle hmotnostní třídy. Měly tak vzniknout lehké a střední stíhače tanků E-10 a E-25, padesátitunové střední tanky E-50, těžké tanky E-75 i zjednodušený Kampfwagen Maus, 120tunové monstrum E-100.

E-10 měl být lehkým stíhačem tanků, zjednodušenou a efektivnější variantou úspěšného modelu Jagdpanzer 38(t) Hetzer na podvozku československého lehkého tanku LT 38. Všechna vozidla řady E měla sdílet shodné prvky podvozku, především kuželové pružinové tlumiče s jednoduchým systémem upevnění na korbě pro snadnou údržbu a výměnu - systém později aplikovali Švýcaři na své Panzery 61. Pro stíhače tanků systém umožňoval zajímavou funkci - snížení výšky vozidla ze 176 na 140 cm, a tím lepší krytí v terénu a nižší, hůře zasažitelný profil.

 

Samohybná děla E-25 měla nahradit vozidla stejného určení na bázi Panzerů III a Panzerů IV, tedy útočná děla StuG III a IV a odvozené stíhače tanků, a počítalo se také s průzkumnou variantou. Hlavní zbraní měl být účinný 75mm kanón PaK 42 L/70, stejně jako u předchozího modelu. Cílem bylo získat pohyblivé vozidlo s nízkým profilem a výhodou jednotnost konstrukce.

Hlavními zbraněmi řady E měly být "standardní tanky" E-50 a E-75, kde typ E-50 nahrazoval Panthery a Tigery a odvozená samohybná děla. Rozměry korby se vozidlo blížilo spíše Tigeru II, a i při hmotnosti 50 tun měl tank dosahovat díky motoru o výkonu až 900 k (tedy o 200 k více než u tanku Tiger) na silnici rychlosti 60 km/h. Přípravná fáze ovšem nedospěla ani tak daleko, aby byla navržena věž a určena výzbroj nových tanků. Předpokládat lze záměr osadit věž kanónem ráže 88 mm.

E-75 se měl stát novým Tigerem II a Jagdtigerem a sdílet co nejvíce prvků s předchozím modelem, včetně pohonné jednotky, která by 75tunovému vozidlu dávala rychlost 40 km/h (stejnou, jakou se mohl pochlubit Tiger). Tanky E-50 a E-75 by snad sdílely i stejné věže a výzbroj a lišily se tedy pohyblivostí a odolností.

Nejsilnějším vozidlem řady E pak měl být typ E-100, což byl zjednodušený obr Maus, jakýsi přechod mezi "Myší" a Tigerem, a jako takový by byl jedním z dalších produktů absurdní megalomanie, zcela odstřižené od reality pohyblivé války, v níž hrálo zásadní roli letectvo. Vznikl podvozek, který byl po válce odvezen do Velké Británie ke zkouškám. Věž měla být podobná jako na tanku Maus a nést 128mm kanón KwK 44 L/55 proti chráněným cílům a 75mm KwK 37 L/24 proti méně chráněným cílům a pěchotě. Literatura popisuje i návrh osadit věž 150mm KwK 44 L/38, a uvažovalo se dokonce o 170mm kanónu - ovšem zřejmě jen pro bezvěžovou variantu.

video: youtube

Teoreticky byla obrněná vozidla řady E zajímavým konceptem, který mohl skutečně přinést efektivnější výrobu i nasazení techniky (s výhradou u typu E-100) - ale zjednodušení nebylo tak citelné, aby bylo možné o náhradě zaběhnutých modelů realisticky uvažovat, a tím méně uvažovat o zavádění nové techniky v podmínkách postupné ztráty průmyslové kapacity. Supertěžká vozidla byla v situaci vzdušné převahy spojenců již zcela mimo realitu, zatímco kvalitních lehčích samohybných děl měl Wehrmacht díky zavedeným modelům relativní dostatek.

Zdroj: tanks-encyklopedia.com; Superheavy Tanks 1943/1944, Armor sv. 67 (1958)

Tagy článku