foto: Wikimedia Commons, volné dílo/Sturmtiger
Původně měl být Sturmtiger vybaven menší zbraní ráže 210 mm, ale ta nebyla v daný okamžik k dispozici, a tak tento stroj získal zbraň, která by neudělala ostudu ani bitevním lodím Třetí říše, tedy 380 mm!
Samohybná děla nazývaná Sturmpanzery byla určeny pro boj v ulicích měst, kde tyto monstrózní stroje měly likvidovat pěchotu schovanou v budovách a bunkrech. Tím největším Sturmpanzerem byl Sturmtiger vyzbrojený vrhačem raketových střel RW-61 ráže 380 mm, který byl původně určen pro použití na bitevních lodích jako protiponorková zbraň.
Podvozek pocházel z těžkého tanku Tiger I. Pohon zajišťoval motor Maybach HL 230 P 45 o výkonu 700 PS, se kterým 68 tun těžký stroj dokázal vyvinout rychlost až 40 km/h. První prototyp byl připraven a předveden Adolfu Hitlerovi v říjnu 1943 a první kompletní podvozky a nástavby byly hotové v prosinci 1943. První tři Sturmtigery byly v továrně v Alkettu vyrobeny do 20. února 1944.
Psali jsme
Na jedné straně se tyčil 221 cm vysoký německý voják, který opustil svou práci v cirkusové show a připojil se k Wehrmachtu, na druhé...
Z důvodu zpoždění Hitler nežádal o výrobu Strurmtigerů do 19. dubna 1944. 12 nástaveb a zbraně pro Sturmtigery bylo připraveno a namontováno na přestavěný podvozek Tiger I. První tři výrobní řady Sturmtigerů byly dokončeny v Alkettu v srpnu 1944. Plány na dokončení dalších sedmi strojů v září byly předány Hitlerovi na konferenci v srpnu 1944. Deset jich bylo vyrobeno v září a dalších pět v prosinci 1944.
Hitler kladl velký důraz na zvláštní nasazení Sturmtigeru a věřil, že bude nutné vyrábět nejméně 300 raket měsíčně. Samotná raketa byla dlouhá 1,5 metru a vážila 345–376 kg, z čehož 125 kg tvořila výbušnina. S takto těžkou raketou samozřejmě nebylo možné manipulovat ručně, a proto na nakládku nábojů sloužil malý jeřáb v zadní části vozidla. Do stroje se vešlo 14 raket a s nakládkou musela pomáhat celá posádka.
Psali jsme
Hans Friedrich Karl Franz Kammler během druhé světové války zaměstnával až 14 miliónů lidí, od válečných zajatců a vězňů až po raketové eso Wernhera...
Maximální dostřel činil 6 km a speciální raketa určená k boření opevnění pronikla 2,5 metru železobetonu! K další výzbroji patřil "malý" minomet ráže 100 mm a kulomet MG 34.
V době, kdy se stroj dostal k jednotkám označeným jako Panzer Sturmmörser Kompanien (PzStuMrKp) 1000, 1001 a 1002 Německo definitivně ztratilo iniciativu a již se jen bránilo.
Sturmtigery potlačovaly Varšavské povstání, bojovaly v Ardenské ofenzívě a v bitvě o most u Remagenu. Právě zde se povedlo jednomu stroji z jednotky 1001 zlikvidovat jedním výstřelem několik stojících amerických tanků.
Zdroj: warhistoryonline.com, achtungpanzer
Tagy