foto: Bundesarchi Bild 183-B24543 / Wikimedia Commons / CC-BY-SA 3.0/Adolf Hitler na poradě Skupiny armád Jih (ilustrační obrázek
K popravám používal gilotinu, kterou si sám sestrojil. Johann Reichhart sprovodil ze světa přes 3 000 lidí.
Johann Reichhart nešetřil opravdu nikoho. Popravoval se zvrácenou zálibou kriminálníky, odbojáře a jiné odpůrce nacistického režimu. K popravám během druhé světové války používal gilotinu, kterou si sám sestrojil. V jeden den dokonce chladnokrevně popravil až 32 lidí. Novinář Marc von Luke, který o nacistickém katovi psal, řekl, že Reichhart popravoval ,,rychle, účinně a bez výčitek". Do konce svého života pak Reichhart věřil ve výhody trestu smrti. Podle von Luka měl Reichhart ambici se stát nejlepším katem v Německu, což se mu vlastně podařilo.
Nacistický kat Johann Reichhart
Reichhart začal popravovat už za Výmarské republiky (1918-1933) a brzy se stal vyhlášeným katem, který pokračoval ve své krvavé "kariéře" i za nacistického režimu. Ještě předtím, než se stal obávaným popravčím, se živil jako řezník. Tato práce ho ale dlouho neuspokojovala, a tak sloužil jako kat pro bavorské ministerstvo spravedlnosti od roku 1924. Reichharta nepochybně lákala i finanční motivace: za každého popraveného mu Bavorsko přislíbilo vyplatit 150 zlatých marek. V roce 1933, když nastoupil Adolf Hitler k moci, se stal Reichhart důležitým článkem ve vraždící nacistické mašinérii a ještě k tomu velmi dobře zaplaceným. Dostával roční plat ve výši 3 000 říšských marek a ,,bonus" 65 říšských marek za každého popraveného.
Nová gilotina v rukou Reichharta a NSDAP
Reichhart se stal členem NSDAP v roce 1937, což mu umožnilo ještě více se zapojit do nacistického systému. Kromě své role kata se také podílel na technických vylepšeních celého procesu. Gilotinu, kterou si Reichhart sám sestrojil, ještě vylepšil, aby mohla za nacistického režimu, kde popravy byly na denním pořádku, ,,pracovat" účinněji. Byla na rozdíl od francouzského vzoru lehčí a více pohyblivější. Zavedení pevné lavice namísto naklápěcí desky a zrušení černé pásky přes oči odsouzených byly jeho inovace, které měly zkrátit dobu popravy na pouhé 3-4 sekundy.
Změna stran pro Johann Reichharta po druhé světové válce
Na konci druhé světové války, kdy bylo jasné, že Německo největší konflikt v dějinách nevyhraje, byl Reichhart zajat Američany a držen ve věznici v Landsbergu. Velmi rychle po svém propuštění však ,,změnil stranu". Po válce byl Reichhart zaměstnán americkou vojenskou správou, aby asistoval při popravách nacistických válečných zločinců. Pomáhal nejprve vítězným spojencům v identifikaci bývalých nacistických prominentů, aby je posléze i sám popravoval. Jeho účast na těchto popravách však netrvala dlouho. Po dvou mylných identifikacích odmítl dále popravovat a jeho kariéra obávaného kata tak skončila.
Jeho pověst však zanechala stopy na jeho životě i rodině. Reputace, kterou Reichhart za druhé světové války požíval, vedla k tomu, že jeden z jeho tří synů spáchal sebevraždu. Neunesl posměšky spolužáků ve škole, kteří jeho otci, katovi, spílali do ,,řezače hlav”. I přes tuto tragédii zůstal Reichhart až do konce svého života přesvědčen o správnosti svých činů a nezbytnosti trestu smrti. Na dobu, kdy vykonával stovky poprav, byl Reichhart náležitě hrdý. Podle něho prokazoval ,,důležitou službu". Finanční výhody, které za své služby obdržel, mu však nezabránily v ponurém konci. Reichhart zemřel osamělý v Mnichově v roce 1972 ve věku 78 let.
Katové, kteří byli kdysi neodmyslitelnou součástí výkonu spravedlnosti, dnes již ve většině světa neexistují. Ve většině evropských zemí byl trest smrti po druhé světové válce zrušen, včetně Německa v roce 1949. Výjimkou je Bělorusko, kde je trest smrti stále legální a vykonáván. Poslední poprava gilotinou se uskutečnila ve Francii v roce 1977, kdy byl Hamida Djandoubi popraven za vraždu. Katové, kteří byli kdysi veřejně známými osobnostmi, jsou dnes téměř zapomenuti a jejich práce zůstává ve většině zemí minulostí. Diskuse o etice a nutnosti trestu smrti však pokračují dodnes, přičemž mnoho zemí hledá alternativní, více humanitární formy trestu.
Zdroje: wdr.de, spiegel.de, nzherald.com
Tagy