Hitlerův křižník bránil Leningrad proti útočícím nacistům

Ing. Filip Klasna zobrazit články autora

05. 10. 202110:00

foto: Autor: Neznámý – Archov fotografií sovětského a ruského námořnictva, Volné dílo/Lützow v dubnu 1940

Těžké křižníky Třetí říše třídy Admiral Hipper byly velmi výkonné válečné lodě, zainteresované v mnoha klíčových momentech 2. světové války. Angažovaly se od poměrně nepovedené invaze do Norska, kde byla potopena loď Blücher, přes průnik lodí Bismarck a Prinz Eugen do Atlantiku a potopení britské pýchy, bitevního křižníku HMS Hood k narušování obchodních tras v Atlantiku.

Na vodu sklouzly a v německé Kriegsmarine sloužily celkem tři křižníky této třídy. První Admiral Hipper, podle kterého byla celá třída pojmenována, následoval Blücher a modifikovaná, zvětšená loď Prinz Eugen. Zbývající Seydlitz a Lützow nebyly nikdy dokončeny.

Lützow se začal stavět 2. 8. 1937, na vodu byl spuštěn 1. 7. 1939. O jeho koupi ale požádal Sovětský svaz, který byl v té době spojencem hitlerovského Německa, a tak byla neúplná loď prodána 15. dubna 1940 Sovětskému svazu za 106.5 milionu říšských marek.

Nedostavěný křižník měl pouze polovinu děl hlavní ráže a prakticky chyběly nástavby. V SSSR dostal jméno Petropavlovsk a měl být dokončen v leningradských loděnicích za pomoci německých specialistů a dodávek chybějícího vybavení z Německa. V leningradském závodu N198, kam byla loď odvlečena, byla zřízena speciální konstrukční kancelář, která se měla dokončení Petropavlovsku věnovat.

To se ale nestihlo, a když Hitler napadl svého bývalého spojence Stalina v létě roku 1941, nedokončená loď bránila Leningrad střelbou ze svých čtyř děl ráže 203 mm. Vystřelila asi 700 nábojů, ale 17. září byla těžce poškozena 53 granáty ráže 170 – 210 mm a dosedla na mělčinu. Posádka loď opustila.

4. dubna 1942 zaútočily desítky německých letounů na leningradský přístav, a nešťastný již opravený křižník byl opět zasažen. Sovětské námořnictvo loď odtáhlo do řeky Něvy. V roce 1943 již s novým jménem Tallinn se křižník vrátil zpět do služby a pomáhal obleženému městu v boji s německou armádou.

Po skončení války ale již na dokončení křižníku nedošlo, přestože bylo možné získat vybavení z poraženého Německa, kde byl nedokončený Seydlitz, nebo vybavit loď sovětskými děly ráže 180 mm z projektu 68K. 12. ledna 1949 byla loď překlasifikována na lehký křižník a 23. prosince téhož roku byl vydán rozkaz na jeho dokončení pod označením 83K s hlavní výzbrojí 4x3 152 mm a radarovým vybavením.

Uvažovalo se také o možnostech vyzbrojení lodi tehdy novou technologií, raketami. Náklady na dokončení byly odhadnuty na 191 milionů rublů (nepočítaje již vzniklé náklady 200 milionů rublů). Navíc kvůli nedostatku volných výrobních kapacit bylo dokončení lodi možné pouze zastavením stavby jednoho z křižníků projektu 68bis, což bylo považováno za nevýhodné. Ze stejného důvodu byl návrh dostavět Tallinn formou cvičného křižníku také zrušen.

11. 3. 1953 byla loď překlasifikována na cvičné plavidlo bez vlastního pohonu pod novým jménem Dněpr, a až do dubna 1958 byla loď skutečně používána jako plovoucí kasárna.

Hitlerova loď bránící Leningrad byla 4. 4. 1958 odvezena do šrotu.

Zdroj: Kriegsmarine: The Forgotten Service, bastion-karpenko.ru

Tagy