Royal Navy a její válečná loď budoucnosti - HMS Devastation z roku 1869

Roku 1869 došlo k revolučnímu posunu v britském válečném námořnictvu. Třída Devastation byla první, která měla všechnu hlavní výzbroj umístěnou na horní palubě, namísto uvnitř trupu.

Lodě této třídy již spoléhaly prakticky výhradně na parní pohon a staly se tak předchůdkyněmi všech budoucích konstrukčních řad bitevních lodí. HMS Devastation byla dokončena v roce 1871, ale řada úprav na této revoluční lodi trvala až do roku 1877.

Výstavbu lodí přikázal první lord admirality Hugh Childers, který požadoval vylepšenou verzi starších lodí třídy Cerberus. Nové lodě měly převzít roli zaoceánských bitevníků Royal Navy. Vznikly v době, kdy použití dělových věží bránila přítomnost stožárů a lanoví na klasických lodích. Třída Devastation představovala významný krok vpřed v modernizaci největšího námořnictva té doby.

Výzbroj lodí se skládala ze čtyř předem nabíjených! děl hlavní ráže 305 mm umístěných v otočných věžích na palubě.

V roce 1890 byly nahrazeny děly ráže 254 mm, které byly nabíjeny zezadu. Pomocnou výzbroj tvořila děla ráže 57 mm (6 ks) a 47 mm (8 ks), v roce 1879 byly přidány i torpédomety.

Lodní zkoušky probíhaly v půlce roku 1873 a vzbudily velký zájem veřejnosti i díky neobvyklému vzhledu. HMS Devastation dosáhla během zkoušek rychlosti až 13,84 uzlu, tedy 25,63 km/h.

HMS Devastation byla hlavně používaná pro hlídkování v pobřežních vodách kolem Velké Británie a byla také součástí Středomořské flotily. Absence stěžňů a plachet umožnila větší palebné pole pro děla, nicméně, jak loď spoléhala výhradně na parní pohon, mohla fungovat jen v blízkosti uhelných stanic spřátelených států. Zásoba uhlí na lodi činila více než 1 780 tun uhlí, což umožnovalo akční rádius asi 6 570 km při maximální rychlosti 12 uzlů.

Druhá loď třídy, HMS Thunderer získala pověst nešťastné lodi, když došlo v roce 1876 k explozi kotel a zahynulo 45 lidí včetně jejího velitele. O dva roky později na lodi explodovalo jedno z jejích hlavních děl během námořního cvičení v Marmarském moři a tentokrát zahynulo 11 námořníků.

Obě lodě složily až do let 1908 (HMS Devastation) a 1909 (HMS Thunderer), kdy byly prodány do šrotu. Ostatně na mořích měl vládnout nový typ lodi, představovaný dalším revolučním počinem Royal Navy, lodí HMS Dreadnought. Koncept "all-big gun" a parních turbín ovládl světová moře na příštích 40 let.

HMS Dreadnought byl "dítětem" admirála Fishera, který podpořil výstavbu revoluční "all-big gun" koncepce pro Royal Navy. Zbrojení mohlo začít nanovo, protože tzv. predreadnoughty se rázem staly zastaralými a zbytečnými. Koncepce několika těžkých děl doplněných velkým počtem děl sekundárních baterií byl nahrazen velkým počtem děl hlavní ráže.

 

Zdroj: WarHistoryOnline.com